LBreakout2

Jak praví staré přísloví, že nejen chlebem živ je člověk, tak platí i další „Chléb a hry“. O tom, jak těžko se dnes (jak komu) vydělává na chléb, se nemůžeme dočíst nikde na webech našich „chlebodárců“, neboli na mainstreamu. Bohudík ty správné informace jsou na jiných místech, takže kdo chce, ten si najde.

Právě tak ten, kdo si chce zahrát novou hru, ví kam se podívat. Nicméně i když herní portfolio je mohutné, stále platí, že jeden a tentýž člověk nehraje všechny hry, které se nám nabízí, ale jen několik jím vybraných. I když se mnozí hráči vždy těší na novou verzi pařby, tak nová verze jejich oblíbeného „zabíječe času“ si zpravidla vyžádá plus nějaký GB paměti, silnější grafickou kartu a o nějaký ten kmitočet jejich procesoru navíc.

Neodvažuji se tvrdit, že nejvíce se hrají děti, dospívající a nedospělí; nemám o tom dost relevantních informací. Vím jen, že v každé věkové skupině se najde dost hráčů, kteří si v herním prostředí dovedou zrealizovat svoje schopnosti. Pokud píšu o schopnostech, mám na mysli i to, že pokud si absolvent vysoké školy najde zaměstnání pouze v pokladně u Lídla, tak svoji kreativitu a strategické schopnosti může uplatnit právě ve virtuálním světě.

Abychom neztratili kontakt s „normálním světem“ (proboha, co je to dnes normální svět !), měli bychom při svých nekomerčních aktivitách trénovat pohotovost a postřeh. Moderní simulátory válečných aktivit armády jednoho nositele Nobelovy ceny míru nám sice poskytují tuto možnost, ale jen v prostředí, kde je možno si životy koupit a zranění nebolí. Navíc hráči může připadat, že zabíjení druhých, resp. sebe je normální a běžné, s čím bychom v civilizovaném světě nemuseli souhlasit. Naštěstí stále ještě nežijeme v civilizovaném světě, takže Kalašnikov do rukou a pojďme likvidovat (prozatím) extrémisty a zombie !

 

 

Opusťme nyní prostředí komanda, šířícího bolest, smrt a demokracii. Podíváme se svým způsobem na destruktivní hru, která navzdory tomu, že má už svůj věk, představuje výborný postřehový a rozhodovací trenažer. O úspěšnosti tohoto typu her svědčí i to, že jsou hratelné ve všech operačních systémech a mají spoustu klonů a napodobenin. Navíc nemá přemrštěné nároky na výkon procesoru ani na množství instalované paměti. Jak již je z nadpisu zřejmé, jedná se v principu o hru typu BOURÁNÍ ZDI.

 

 

LBreakout2 prošel ve svém virtuálním životě značným vývojem, jeho autor Michael Speck si dal práci s tím, aby tato hra nebyla jen kometou, na kterou se po čase zapomene. Jelikož nepatřím mezi publicisty, kteří přicházejí za každou cenu s nějakou, i když málo použitelnou novinkou, tak zkoumám všechno, co už bylo v příslušné skupině vydané a snažím se, řečeno slovy klasika, oddělit zrno od plev.  Pokud jde o kategorii her, mám určitou slabost na hry, kde se manipuluje s nějakou kuličkou nebo koulí, popřípadě s jejich množinou. Koule je, jak známo, geometrické těleso s nejmenším povrchem a současně s největším objemem ve srovnání s ostatními geometrickými tělesy. Není bez zajímavosti, že většina známých vesmírných těles bez rozdílu na velikost a skupenství, má právě tvar koule. Opomeneme-li jisté sférické deformace, zůstaneme u tohoto tělesa. O světové popularitě míčových her je škoda každého slova; prostě i chlap s koulema má přednost před nevýrazným oponentem.

Před časem jsem se ZDE[25.4.2013] a ZDE[24.8.2013] pokusil o představení několika her s koulemi. Již od mládí mám v obdivu hry kulečníkového typu, představil jsem proto excelentní simulátor nejen karambolové hry, ale i světově uznávané hry SNOOKER, která má pochopitelně i svoje světová mistrovství. Tato mistrovská zápolení jsem ochoten sledovat celé hodiny v televizi, i když jinak televizi nemusím.

Koule, určené k sportovnímu využití, mají nejrůznější provedení, jak materiálové tak i s hlediska hmotnosti. Dále je možné zjistit, že většina koulí, určených k sportovnímu zápolení, je dutá. Jen namátkou, když opomenu klasické fotbalové nebo volejbalové míče, máme tu tenisové a pingpongové, v neposlední řadě i golfové míčky, i když u těchto je z praktického hlediska uplatněný tvar mnohostěnu.

Nicméně jsou hry, kde preferencí koule je její hmotnost, pružnost a plnost. Nedovedeme si dobře představit situaci, kdy bychom hráli kuželky s tenisovým míčkem nebo jeho zvětšeninou. Právě tak v některých zemích oblíbená hra Petang s házením plných (700 g) koulí na 7-10 m. Stejně tak všechny varianty kulečníku a billiardu mají požadavek na precizní tvar koule, spojený s jeho hmotností a potřebnou pružností. Kdysi používané koule ze slonoviny, které tento požadavek splňovaly, jsou nahrazeny materiálem, který je snad s tohoto pohledu lepší. Nejsem odborník na tuto oblast, vyhnu se podrobnostem.

Golf resp. minigolf patří mezi hry, kde je použitý dutý míček s extrémní pevností a pružností, povrch, jak jsem již uvedl, není hladký. Přesouvá se z místa na místo jak po pevném podkladu, tak i vzduchem. Moje osobní zkušenost je pouze s jeho simulátorem nazvaným Neverputt, kde si zájemce může vyzkoušet nejrůznější herní situace. Některé z nich jsou až za hranicí absurdity a jejich realizovatelnost je vyloženě věcí náhody.

Foobillard je, jak jsem už na jiném místě psal, kulečníková hra s možností 4 variant podle typu hry. Já se zdokonaluji ve variantě SNOOKER, což je dnes asi co do oblíbenosti jednička, hraná podle amerických pravidel. Hraje se zásadně bílou koulí do 6 barevných a 15 červených plných koulí, které jsou co do velikosti i fyzikálních vlastností stejné. Na jejich odstranění z plochy stolu je 6 kapes, otvorů, kam se podle přísných pravidel koule odstrkují:

http://www.billiardworld.com/snooker.html 

Oproti golfové technice, je zde už možnost přidat rotaci koule a tím pádem jejich vzájemné interakce. Na rozdíl od golfu, koule by neměla opustit hrací plochu a ani o skákání koule se neuvažuje. Na druhé straně na počítači nehrozí protržení plátna na stole. Hrají 2 hráči a vyhrává ten, kdo v jedné hře dosáhne víc bodů.

Do nejjednodušší skupiny, kde se celé dění odehrává jen na ploše, patří i uvedený LBreakout2 s jeho více méně (ne)povedenými klony a jednoduchým „tenisem“.

Jeho zdánlivá jednoduchost je vyvážená velmi důmyslným systémem bonusů a malusů a cíl je dosáhnout co nejvyššího počtu bodů. Pálka, která je umístěná v spodní části pole se ovládá myší, nicméně dá se i pomocí šipek na klávesnici, ale pohyb šipkou je pomalý a nestačí tempu hry. Míčků je několik a pokud se jeden nepodaří zachytit, tak se vezme další až do limitovaného počtu. Když už i ten poslední je „spotřebovaný“, hra může skončit. Levelů je 50, což je i pro zkušeného pinkáče dostatek. Zvukový doprovod je úžasný ! Popis hry se vymyká běžnému komentáři; asi nejlepší, co se dá udělat, je hru si nainstalovat a postupně se s ní seznamovat. Platí zde, že to co vypadá snadno a jednoduše, vůbec nemusí být jednoduché a snadné. O to tu právě jde: Hra by měla být hratelná, ale ne snadná.

Pro ty, kteří tento postřehový trenažér rychlého rozhodování ještě nemají nainstalovaný ve svém systému, je určená následující informace:

Hra je k dispozici ve Správci softwaru v podkategorii Hry. Stačí dát do vyhledávacího pole „LBreakout2“ (bez uvozovek). Nalezenou hru pak prohlédnout pro podrobný popis a nainstalovat.

Jestliže se nechcete zdržovat čekáním na načtení Správce softwaru, stačí použít Terminál a napsat :

Příkaz terminálu:
sudo apt-get install lbreakout2

 

V kategorii Hry se pak ukáže nová položka LBreakout2.

Have Fun !