Dnes si opět a naposledy zavoláme do lesa, abychom se z ozvěny dozvěděli, jak těžké byly začátky a co se z toho nakonec vyklubalo.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
V poválečných a dalších letech bylo možné si levně koupit nejrůznější příručky k tomu, aby i člověk málo znalý manuální práce, mohl si svépomocně vyřešit drobné problémy. Příručky měly jednoduchý obal, paperback, ale po obsahové stránce tam bylo vše potřebné. „Zedníkem (elektrikářem, zahradníkem, potápěčem) snadno, rychle a vesele“, „Jak se stanu břichomluvcem“, i jiné vzdělávací oblasti nezůstaly pozadu. Vzpomínám si, jak jsem ve 14 letech objevil v tátově knihovně předválečný paperback „Grafologem snadno a rychle“. Po prostudování jsem se pak prakticky učil, jak snadno a nenápadně odhalit skrytou povahu a rozlišit podle rukopisu „hajzla od charakterní osobnosti“. V životě mi to při poznávání netransparentních lidí nesčetněkrát pomohlo.
Postupně se přibližujeme k poznání, že abychom správně dokázali vnímat psaný text, potřebujeme především praktickou zkušenost s četbou. Zbytečná jsou filmová zpracování známých románů, což bývají často slabší odvary filmované knihy. Úplně nejlepší je údajně číst knihu v originále, což předpokládá solidní znalost toho kterého jazyka. Jistě, každému osud nedopřeje aby si přečetl Homéra v originále, dobrý překlad však poslouží stejně. Mě se například podařilo poprvé číst Annu Kareninovou v němčině, psanou švabachem, posléze ruský originál a současně český překlad, po čase jsem viděl i film. Nicméně nedovedu si představit, kdybych dnes měl číst Solženicyna (Souostroví Gulag) v originále; čtu ho v českém překladu, ale pokud jde o obsah, je to morbidní a smutné čtení. Nicméně pomáhá mi pochopit postavení dnešních bezprávních států, mezi které se co nevidět zařadí půlka Evropy.
Z autorů, kteří mě formovali nejvíc, dávám na první příčku Karla Čapka, ze zahraničních celé obsáhlé dílo Viktora Huga, kde jsem se učil tvorbu literární konstrukce. Krásně se četl Jaroslav Foglar, Miroslav Horníček, Jaroslav Hašek, Egon Erwin Kisch, E.M.Remarque, Antoine de Saint-Exupéry, z našich žijících – mistr pera Ondřej Neff, jinak známý fotograf. Mnozí spisovatelé mě formovali tím, že jsem na vlastní oči četl, jak se psát nemá. 
Autoři kovbojek mě udivovali svou stereotypní mluvou a hláškami typu „Prokletý slídile, nasypu do vás tolik olova, že vás budou do hrobu spouštět jeřábem“!
I Hitlerovo „veledílo“, bible fašistů – Mein Kampf, mi ukázalo autorovu nevelkou spisovatelskou dovednost. Nicméně ze studijních důvodů bude asi lépe tuto knihu číst v originále, ale předtím se kvůli pochopení z historie seznámit s ekonomickými a společenskými poměry v Evropě třicátých let minulého století.
Ve svém rozhovoru se Satapouchem, snad se dobře pamatuji, zmínil jsem se snad o výhodě porovnávání gramatiky v různých jazycích. To mi dost pomáhá, protože když si třeba nevím rady se správným výrazem, zkusím si to říci v jiném jazyku. A v neposlední řadě si pak představím, jak tomu asi bude rozumět čtenář. Ale i tak se občas něco nepovede, to se mi stávalo i při přednáškách, kdy sál burácel smíchy, ale pár jedinců koukalo jak práškovací letadlo na zavřenej hangár…
Je totiž obtížné „trefit se do publika“ tak, aby pochopilo dvojsmyslnost nějaké narážky nebo (ne)úmyslně nahodit nějakou zkomoleninu, jak to třeba dokáže současný slovenský prezident. Nicméně je třeba počítat i s tím, a to bez ohledu na věk, že někteří lidé smysl pro humor nemají. Představte si takového takového nešťastníka, kterému „nebylo dáno“. Všiml jsem si, že to často bývají extrémní egocentristé, kteří si jen těžko dovedou představit, že by s nějakou sebesrandou mohl utrpět jejich majestát. Humor je, přes jeho zdánlivou veselost, po čertech háklivá záležitost. Abych nedělal ramena, odkazuji na knihu M. Horníčka: HOVORY, kde fundovaným způsobem poukazuje na to, jaký je to zatraceně tenký led… Ti, kteří příčinu svých neúspěchů hledají zásadně u druhých lidí a na sebe zapomínají – vulgární materialisté, jsou s tohoto pohledu silně ohroženou skupinou. Naše společnost je dnes bohužel masově vedená pouze k materialismu a zvířecím pudům; humor přitom bývá mnohdy vlastní autonomním osobnostem, kteří tím často bojují proti nepřízni osudu a nemusí na tom být po materiální stránce zrovna nejlépe. Nicméně i mnohá zvířata mají smysl pro humor, je to taková nedílná součást hry, kterou provozují navzájem mezi sebou i člověkem. Můj pes, který je se mnou už 17 let, tomu je tedy „shůry dáno“, má 6. smysl; denně žertujeme a „mluvíme“ spolu stejnou řečí…
Mohu proto závěrem tohoto příspěvku krátce poradit těm začínajícím, kteří by rádi něco napsali, nejen do fóra, ale jako seriozní příspěvek, a neví jak na to. Zkrátka malé tajemství alchymistické literární kuchyně, která nemá pravé úhly(°!°) a proto každý pokrm v ní zhotovený prý chutná líp…
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
* O potřebě číst jsem už psal, nicméně i s menším kapitálem se může začít. Podmínkou je zvládnutí aspoň rodného jazyka a znalost toho, o čem chci psát.
* Umění kompozice písemného projevu, (podobně jako znalost grafické kompozice).
* Hodně trpělivosti, nebát se improvizace a nevázat se se na „politickou korektnost“.
* V textu nepoužívat urážky, pokud jde o poukázání na nějaký nešvar, udělat to inteligentně, parabolou nebo formou podobenství.
* Dělat si koncepty, psát si deník, nápadník. Přečíst si to po sobě, přestylizovat a OPRAVIT, co není správné, třeba i 10x !
* Získané informace si ověřit na několika místech, mohou se lišit; zkoumat dál …
* Dobrá myšlenka je jako zajíc, nepočká, až si nabijete brokovnici – zapsat si ji, možná se časem ukáže jako lichá, ale co když ne ?
* Nemyslet si, že někdo udělá něco za vás, pracujte pilně a samostatně, nenechte se rušit.
* Nečekat uznání, pochvalu nebo odměnu. Když budete dobří, všimnou si vás.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Abych nezapomněl, někdo jistě bude zvědavý, jak udělat místnost a nábytek bez pravých úhlů…
No, tak podívejte se na včely, ty vám to na těch svých plástech ukážou !
„Na základě jisté geometrické předvídavosti včely vědí, že šestiúhelník je větší než čtverec nebo trojúhelník, a pobere víc medu se stejnou spotřebou materiálu a práce“, napsal ve 4. století řecký geometr Pappus.
P.S. A v čem bydlel Diogenes ? To byl sud naležato, z profilu zřejmě mnohoúhelník; snad to bude inspirace pro ty, kteří nemají miliony na vlastní byt, ale mají pozemek a zahrádku.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
… a tak se nakonec přece jen ucho utrhne …