Jak se do lesa volá, až ti ucho upadne …
Lidová moudrost nás nikdy nenechá na holičkách, nicméně spoléhat se jen na to, že lid bude moudrý, mohli bychom se dopracovat k vládě lidu, ale i to jsme tu už jednou měli.
Oslovuji čtenáře formou a způsobem, který považuji za vhodný, ovšem při každém řádku se snažím mít na mysli adresáta, kterému to píši. Na národním Linuxovém portálu nemusím mít obavy, že se obracím na miliony rozmazlených čtenářů, kteří čekají jen na to, až napíši nějakou hovadinu. Jistě, především jde o obsah, ale i o formu. Do té formy bychom mohli zahrnout styl a konstrukci příspěvku, který ve své podstatě poskytuje nejčastěji technickou informaci.
Prozradím proto něco ze své spisovatelské kuchyně, která samozřejmě nebyla zakoupená v konfekční nábytkářské firmě, kde se to pravými úhly jen hemží. Nic proti pravým úhlům, ale ani v přírodě jejich výskyt není rozšířen. Jsou výjimky, třeba krystaly chloridu sodného (NaCl), protože jak známo, sůl je nad zlato. Jako diplomovaný chemik tuto informaci nemohu zatajit ;°)
Takže k té kuchyni: Jak tvrdí lidová pranostika, učený s nebe nespadl; (ale blbce jakoby shazovali… )
Při testování školáků, kteří právě skončili základní školu, nechybí mnohdy zvídavá otázka: Kolik knih si přečetl a můžeš některou z nich považovat za svoji oblíbenou? -°- Odpověď po dlouhém přemýšlení a počítání prstů na ruce nebude velmi potěšující, pokud budu optimista, tak něco mezi 5-10 tituly. Oblíbenost, ta se bude rekrutovat spíše z jiné oblasti : Counter Strike, Minecraft, Doom, Stalker a desítky, desítky dalších.
Bylo by stejně zajímavé položit tutéž otázku čerstvému absolventovi střední školy, bez ohledu na jeho specializaci.
Pro ty netrpělivé, kteří čekají, kdy už začnu psát o Mintu, bych poprosil ještě o chvíli strpení. Není žádné tajemství, že ti, co se rozhodli pro Mint, patří mezi „chytřejší lidi“. Nejedná se tu o nějakou nadřazenost nebo vyvolenost, na to jsou na světě jiné národy; je to prostě svobodná volba a vůle nenechat se manipulovat. Mint je systém, který ovládáte vy, na rozdíl od systému, který ovládá vás.
Chytrej člověk o sobě ví, že nikdy není dost chytrej, na rozdíl od toho, kterej se učit nechce, jelikož si myslí, že je chytrej, protože je blbej…
čteme dál :
Lidé kteří málo čtou, se toho v životě moc nedozví. Ústní podání, to jsme tu měli před příchodem Cyrila a Metoděje a to dnes už moc nefunguje. To, co dítě slyší od rodičů, nebývá vždy stoprocentně přínosem do života a co se dozví ve škole, no Pánbůh s náma a zlý pryč! To nakonec okomentoval i Albert Einstein, když prohlásil, že inteligence je to, co nám zůstane potom, když jsme zapoměli všechno, co nás učili ve škole. On sám byl údajně problémový žák, takže už tenkrát asi tušil, že „je něco shnilého ve státě Dánském“a ve školství zvlášť.
Trefně na fóru parafrázoval Julia Fučíka Satapouch: Lidé čtěte !
Lidé, kteří nečtou, jsou dnes „odkázáni“ na televizi, což není zrovna ten nejlepší nápad. Daleko víc se dozví v hospodě, protože tam od třetího piva směrem nahoru už autocenzura nefunguje. Jenže pokud jde o celostní vnímání světa, tam se bez znalosti historie a bez toho, abychom přečetli stovky knih, dopředu moc nepohneme. Nicméně, pokud jsme u těch knih, není kniha jako kniha, mnohé jsou jen pro zvídavé, praktický význam není vždy zřejmý. Dobré knihy od špatných se však odlišit dají!
Dnes už těžko najdeme vzdělaného člověka, který by nečetl Orwellův román 1984: Ve fiktivní společnosti byl gosudarstvem vydaný zákaz čtení a pokud by k tomu snad došlo, tak se ještě všechny historické dokumenty profesionálně falšovaly a originály šly do ohně. Aby lidé nebyli jen tak docela neinformovaní, tak v pracovní době chodili kolektivně na dokumentární propagandistické filmy, spojené s „10 minutami nenávisti“. Dnes už nemusíme ani chodit do biografu, denně nám televize nabízí nejméně 7x „10 minut nenávisti“. K politikům, soudcům, homosexuálům, cikánům a policajtům; dalo by se pokračovat… Bulvární tisk nás vzdělává v tom, jak se dá v Čechách beztrestně krást, jak si filmové hvězdy nedaly pozor na to, aby jim nebyly vidět kalhotky, jak často a kvalitněji masturbovat a jak se skrze sex a megazlodějny dostat až do parlamentu, případně na hrad.
Jak vidět, „gosudarstvo se o nás stará“, aby nám mozek krněl tím správným způsobem. Dokonce i novopečený premiér píše pro svoje figurky manuál, jak snadno a beztrestně lhát a mlžit. Doktor Goebels by se mohl učit … Staré-li (heslo) zašlo, novému žijme. Padni ostatním, ale ne mně – tak nějak bude znít nové heslo.
Po těchto úletech a odbočeních se vrátím do té své alchymistické kuchyně bez pravých úhlů: Abych vůbec mohl něco kloudného napsat, musím předtím HÓÓÓDNĚ číst. Různé žánry, různé autory, odbornou literaturu, klasická díla a stejně je to furt málo. Nejde jen o kvantitu čtení, to rozhodně ne: dobrá četba mě musí zaujat, vyprovokovat k přemýšlení o tom, co jsem právě četl. A když se jedná fakt o vážnou věc, ta může způsobit i změnu mého myšlení a poznačit můj další život. Pokud totiž budu přemýšlet jen o tom, že mě bolí břicho, tak se nepohnu z místa. Když budu přemýšlet o tom PROČ ASI mě to břicho bolí, budu o krok dál. Další fáze by mohla být, že si otevřu knihu, která popisuje zdravotní neduhy a jejich řešení, což mi dává další možnosti atd. Když selžou všechny pokusy, musím si zkontrolovat obsah peněženky a jít k lékaři.
Dokončení příště …