Rozhovor zakladatele českého Mintího portálu s redaktorem Old Bobbym

Dnešní článek bude tak trochu z jiného soudku. Jedná se o takový určitý experiment s našimi čtenáři, ve kterém chceme postupně představit všechny členy našeho realizačního týmu. Jako nejlepší forma takové prezentace se nám jeví rozhovory s jednotlivými členy a redaktory. Jako první a jakýsi zkušební, uveřejňujeme rozhovor s Old Bobbym, kterého zajisté všichni naši čtenáři znají díky jeho velmi povedeným článkům a postřehům.

V žádném případě se nechceme stát nějakým bulvárem světa Linuxu, ale předpokládám, že by si naši čtenáři rádi udělali obrázek s kým mají tu čest a kdo jim „krmí oči“ svými výplody na našem webu. Jak jsem psal výše, jedná se o experiment, proto prosím pište do komentářů, zda se vám i tato forma zamlouvá, ať máme zpětnou vazbu, neboť web je určen primárně pro vás.

Old Bobbyho jsme vybrali jako prvního z prostého důvodu – je totiž (jak již napovídá jeho nick) mezi námi nejstarší (jede už „osmé gumy“, takže přátelé klobouk dolů) a tudíž i nejmoudřejší. Všichni k němu vzhlížíme s úctou a respektem.

Nyní tedy již vlastní rozhovor:

Satapouch : Představovat Old Bobbyho je pro čtenáře Linux Mint CZ&SK nošením dříví do lesa, nicméně všechno se do článků napsat nedá, snad jen mezi řádky.

Old Bobby : Dovolím si citovat českého genia Járu Cimrmana: Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá.

Satapouch : Mluvíš o pochvale trochu s despektem, tak nám aspoň prozraď, co Tě motivuje k tomu, aby´s svoje pracně sesbírané zkušenosti dával na pospas (nejen) celé Mintí komunitě ?

Old Bobby : O tom by si snad měl hovořit právě Ty, ale budiž – už 10 let sbírám plody Open Source, konkretně Linuxu a doposud jsem za to žádnému z jeho spolutvůrců nic nedal, tak to udělám tímto způsobem ;°)

Satapouch : Jsou i sponzorské možnosti …

Old Bobby : Pro penzistu, který si „užívá“ plodů své celoživotní práce ?

Satapouch : To máš na mysli těch 400 € měsíčně ?

Old Bobby : Po pravdě řečeno, jsou v životě období, a není jich málo, kdy máme rozpočet naplněný tak na 80% a přitom se všechno stihne. Peníze vždycky na poslední chvíli odněkud přijdou, aby zas hned odešly tím „správným“ směrem.

Satapouch : To mi připomíná jednu pasáž z knihy Karla Čapka – Hovory s T.G.M., kde president jmenuje jako jednu z výhod své funkce to, že se nemusí starat o peníze a nosit je sebou a záhadné objevení potřebné sumy, kdykoliv je situace už na hraně.

Old Bobby : Vím o čem je řeč a mám tu knihu, Čapek vždy patřil mezi moje favority; měl úžasný rozhled a viděl spoustu let dopředu. Nedostatkem peněz netrpěl, bohužel nebyl zcela zdráv a předčasně odešel… V Čechách jsou i dnes specialisté na fundraising, kteří dokáží sehnat chybějících 5 milionů během pár dní.

Satapouch : To je ideální kvalifikace na ministra financí…

Old Bobby : Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat, jak říkával Jára Cimrman.

Satapouch : To je další Tvůj favorit ? Proč asi ?

Old Bobby : Možná jsem k tomu nějak predestinován, ale okolnosti tomu tak chtěly, že jsem skoro celý život musel chodil na hraně a ve světě plném absurdit. To mě naučilo lépe vnímat rovnováhu mezi stabilitou, absurditou, rizikem a Cimrmana se svojí skrytou genialitou. Nekonečná řada mých průserů znamenala, že téměř každou špatnou událost jsem nějak zhodnotil. A právě práce s počítačovým sofwérem je další a snad už poslední z těchto možností.

Satapouch : Mluvíš o poslední možnosti, to už nemáš další vizi ? Z Tvých myšlenek, které publikuješ, by tomu sotva kdo uvěřil.

Old Bobby : Možná je to trochu matoucí, vizi nemám, ale mám tušení. Tušení, jak notoricky známo, bývají zpravidla špatná; já se tomu bráním starou rabínskou moudrostí, že „všechno nějak dopadne“. Moraváci na to mají tohle řešení :

Někdy se sám sebe ptám:

Kdo kurva sme?

Odkáď sme přišli?

Kam míříme?

Jaký má smysl lidská existence?

Pak si naleju odpověď – a je všechno jasné!

Satapouch : Pocházíš z Moravy ? Rozumíš a hovoříš slovensky, česky, německy, i anglicky, trochu maďarsky a rusky, údajně i psí „řeč“. Které národnostní rysy jsou Ti nejbližší ?

Old Bobby : Nejsem nacionalista, poznám přednosti i negativa různých národů a etnik. Hodně jsem se naučil od židovské komunity. Jazykový přeborník ani zdaleka nejsem, umím jen to, co moje zaměření nebo situace vyžaduje. I dílčí znalost cizího jazyka mi však dává příležitost k tomu, abych se zdokonaloval ve své rodné řeči. V komunikaci se psem to není o slovech, nejsem Dr. Dolittle, ale o gestech, předpoklad je inteligentní a snaživý pes. Nicméně u cizího jazyka, tam se musím co nejrychleji dostat do stavu, kdy myslím přímo v něm, nepřekládám. Nějakou dobu to trvá, ale jde i o to, zvyknout si na melodii, dialekt a dikci řeči. Dnes to neřeším, mluvené slovo dost špatně rozlišuji a málo slyším, mám už svůj věk. Texty čtu stále po čertech rychle, dnes je všude záplava informací, třeba bleskově třídit zrno od plev.

Satapouch : Byla tu řeč o absurditě, do jaké míry Ti její poznání pomáhá překonávat různé „bezvýchodiskové“ situace ?

Old Bobby : Na to není recept. Každý člověk vnímá realitu různě a v jiných souvislostech. Jeden má surrealistické vidění, jiný zase růžové brýle, další má vidění „od orlího hnízda“ a pohled mění na nadhled. Já bych se rád ztotožnil s Werichovým pohledem, proto musím konstatovat, že fakt nejhorší, co může člověka potkat, je blbec. Často jsem to slyšel i z úst pana Horníčka, který se ovšem sympatiemi k Janu Werichovi nijak netajil.

Satapouch : Co si myslíš o popularitě a co Ti chybí v mezilidských vztazích ?

Old Bobby : Těch svých 15 minut slávy jsem už několikrát měl a jsou rychle pomíjivé; marnost nad marnost, jak pravil král Šalamoun. Vztahy mezi lidmi, ty jsou dnes hodně poznačené sobectvím a pýchou, chybí mi snad jen to, že mi už dlouho nikdo neřekl, že jsem prase a starý chlípník…

Satapouch : Děkuji za rozhovor. Jsem rád, že zůstáváš oporou našeho portálu.

Tak co vy na to minťáci? Máme v podobných rozhovorech pokračovat nebo být jen suše technickým webem? Prosíme o vaše vyjádření v komentářích pod článkem.