Dnes se vydáme po stopách černé magie. Nebude to oprava počítačů pomocí bioenergie, o tom snad jindy, ani žádná nová varianta destručního hackingu. Jen několik poučných příběhů spojených s rozborkou a sborkou nějakého technického výrobku:
Pokud nějaké zařízení rozeberete a zase složíte, zbyde na stole jedna součástka, která nikde neschází a přitom vše normálně funguje. Obviníte se z nedbalosti, ale na druhé straně se tajně považujete za průkopníka, který by tímto způsobem dokázal v celosvětovém měřítku ušetřit třeba tunu oceli nebo plastu. Celá věc by upadla v zapomenutí, pokud by se tohle nestávalo více lidem a ti si o tom neřekli. Fenomén dnešní a přiznejme, že i doby nedávno minulé, je mantra zvaná „záruční doba“. Když se jedná o mléko nebo vajíčka, věc je jasná; právě tak se nedá překračovat doporučená doba spotřeby u masa nebo čerstvých ryb. Jenže domácí montéři se pohybují v jiném světě, ve světě strojů, přístrojů a elektroniky. Pro elektroniku se vžil název „spotřební elektronika“, což v normálním jazyku znamená tolik, že se tak dlouho používá až se spotřebuje.
Stroje, přístroje a spotřební elektronika se jak známo dostanou ke konečnému spotřebiteli s papírovým dokumentem, nazvaným Záruční list, který jim má zaručit, že mají nárok na opravu nebo výměnu, pokud se koupená věc před skončením záruky pokazí. Tohle není žádná novinka, spotřebitel však netuší, že kterýkoliv technický výrobek, na který má záruku, je SKUTEČNĚ vyroben tak, aby vydržel jen o něco déle, než je jeho záruka.
Vraťme se ale k té součástce, která nám po opakované montáži zůstala a zařízení normálně funguje. V tom běžném případě se jedná o nějaký spojovací materiál, který byl použit s určitou mírou redundance, protože „na nějakém šroubku“ přece nezáleželo. U počítačových skříní jsme se běžně setkávali s tím, že původní počet šroubků se zredukoval až na dva. V tomto případě to až tak dalece nemusí vadit, jenže jsou tu ostatní zařízení, které v tzv. záruční době nesmíme rozmontovat, pokud nechceme ztratit záruku. A tady začíná a končí černá magie okolo „záruky“. Dnes už téměř každý výrobce, především z Asie a Severní Ameriky, dává do svého jinak bezvadného výrobku nejméně jednu součástku, která se těsně po uplynutí dohodnuté doby opotřebuje natolik, že znefunkční celé zařízení. Všechno je vypočítané tak, že profesionální oprava vzniklé chyby bude finančně tak náročná, že spotřebitel zaplatí za dvě takové opravy cenu nového a modernějšího výrobku. V tomto případě platí teorie o nejslabším článku řetězu, ale stále to není ještě to, o čem je tento článek.
Pro ty, kteří nemarnili čas vysedáváním v hospodách a raději si přečetli nějakou podnětnou knihu, připomenu klasický nadčasový román od Aldous Huxleyho „Překrásný nový svět“, který byl též přeložen a vydán pod názvem „Konec civilizace“. Tam jsme se mohli dozvědět, že v popisované fiktivní společnosti bylo jedním z hlavních modelů mediální masáže heslo : Zahazovat je lepší než spravovat ! Aby společnost mohla fungovat, musela neustále spotřebovávat a kupovat nové a nové módní modely. A staré zahazovat !
Když jsem před 45 lety, četl tuhle (tenkrát zakázanou) knihu, ani mi nepřišlo na um, že se této téměř „překrásné doby“ dožiju. Jenže spousta věcí je jinak a špatně, ale to sem teď nepatří.
Jak je to tedy s tou součástkou, která nikde nechybí a zůstala na vašem stole po smontování zařízení? Ta věc, co zbyla, se nazývá KURVÍTKO a slouží k tomu, aby se zařízení rozbilo přesně týden po skončení záruky. Takže pár dní před koncem záruční doby stačí mašinku rozebrat a znovu složit, kurvítko zahodit a je na dlouhou dobu klid. Faktem ovšem je, že nejen zahraniční ale i naše výrobky jsou dnes zhusta osazovány kurvítky, někdy i několika v jednom zařízení! Patrně jde o nejdůležitější součást kdejakého výrobku, neb kurvítko je všude! Když máte dojem, že ve VAŠEM zařízení není, ještě jste ho nenašli nebo ještě nedoběhla záruční lhůta!
Pokud jde o servisy, řada z nich spolupracuje na osazování kurvítek s výrobcem, takže po záruce staré kurvítko nahrazuje novým, které se projevuje hned po skončení záruky na opravu, což bývá tak za půl roku! Jedinou cestou je pak opravit si věc sám, či využít služeb opraváře, co kurvítka nepoužívá, ale to je zas problém, protože takový opravář se dnes neuživí.
Nákup nového výrobku nic neřeší, neb je stejně „kvalitní“ jako ten starý, a liší se pouze tím, že kurvítka, co už znáte, byla nahrazena těmi, co ještě neznáte! Toto se ovšem zhusta objevuje i u počítačů, počítačových systémů a programů, které se pak opravují tak, že stará odhalená tři kurvítka jsou nahrazena novými pěti, což VY zaplatíte jako „upgrade“… Nejmarkantnější je tento jev kromě softwéru Microsoftu u inkoustových tiskáren, kde je zákazník marketingovou politikou doslova dokopán k tomu, aby tu starou vyhodil a objednal si novou, která už má svoje dny přímo od výrobce spočítané.
Pokračování příště