Tak jak bývá zvykem hodnotit prvních 100 dní vlády nebo prezidenta, nabízí se tato možnost i pro Mint, i když interval „vládnutí“ je podstatně kratší. Pro zjednodušení, bude to 180 dní do vydání nové verze. Pokud bychom si vypočítali příslušný interval u Mintu, měli bychom ho hodnotit už týden po „nástupu do funkce“. S touhle matematikou se to prostě nedá; ovšem 3 týdny testovacího provozu už něco napoví. Přestože jsem zastánce „tvrdé instalace“ přibližně v polovině „funkčního období“, vzhledem k vyspělosti posledních Mintích vydání, jsem si dovolil dát Mint 15 na disk už po týdnu.
Jelikož jsem si už dříve vybral za svoje uživatelské desktopové prostředí MATE, moje denní aktivity se odehrávají právě v něm. Mám v provozu i verze 13 a 14, v nejnovější trávím teď nejvíc času. Léta, kdy jsem se vrhal na každou novinku, jsou už passé, zaměřil jsem se proto jen na funkčnost a stabilitu systému. Jsem si přitom vědom i toho, že nikdy nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, natož tak k jednomu operačnímu systému, potažmo jeho desktopovému prostředí.
Na tomto místě mi nedá nevzpomenout na nejrůznější „flame“ debaty okolo Linuxu jako takového, kde se vyčítá nejednotnost distribucí, resp. jejich hlavních odnoží, dále různorodost desktopových prostředí a neustálé „vylepšování“ toho, co spolehlivě funguje. Na druhé straně figuruje komerční systém, který dokáže bez zásadních změn a s fatální bezpečnostní chybou přežít i několik let. S tímto stavem zatím nic neuděláme, neříkám však, že se nedá nic dělat.
Opomenu dobře známou Linuxovou distribuci, která se nepřetržitě vylepšuje díky aktivním šťouralům, takže není možno dát i když dobře míněnému úsilí „pevný bod“, od kterého by pak pohla zeměkoulí, případně jiným fixním bodem. U Mintu se mi líbí, že každé vydání představuje „pevný bod“, tedy něco, s čím se dá hned pracovat a aktualizace v podstatě nenarušují celek. Abych jen tak docela nehýřil optimizmem, z těch devíti verzí, které poznám, mě vážně zaujalo 6. Proto si také dobře pamatuji, co se mi líbí a co bych mohl v budoucnu postrádat. Pro upřesnění uvedu, že preferuji prostředí GNOME, ke kterému jsem přešel v čase, když se prostředí KDE začalo „inovovat“ a tím pádem bylo dlouhou dobu nepoužitelné. Na GNOME a jeho relativní jednoduchost jsem si zvykl, i když posléze KDE vystoupilo na svůj Olymp a nabídlo dosud netušené možnosti konfigurace. Jenže jak říkával J.V.Stalin: „Nepřítel nespí“ – a tak přišlo GNOME 3 a GNOME Shell a bylo jasné, že ne každý krok dopředu je cesta vpřed. Ale v tom GNOME 3 nebylo zase všechno špatně a evoluce pokračovala: A tak následně tým inteligentních vývojářů dal spatřit světlo světa prostředí MATE.
Vznikl i Cinnamon a nyní je už jasné, že půjde svou vlastní cestou a že se nakonec vše v dobré obrátí. Ale o tom teď nechci psát, protože si myslím, že Cinnamon má před sebou ještě velký kus cesty, aby mohl naplnit vizi svých tvůrců a splnit očekávání svých uživatelů.
Mám „tvrdé“ instalace jak Mint 15 Cinnamon, tak i MATE: Mint 15 Cinnamon 64 bit byl na mém disku první; měl jsem určité obavy, které se mi během instalace potvrdily, mrzla i myš, což bylo jen dočasné. Samotné nastavování mi zabralo trojnásobek času, než u MATE, snad pro přílišnou jeho „jednoduchost“. Tím pádem jsem si vzpomenul na bloudění ve Windows_7, když jsem vnukům (kvůli hrám) se zpoceným čelem prováděl základní nastavení. Moji zkušenost s instalací MATE a jeho nastaveními mohu naopak hodnotit kladně. Nebyly žádné problémy, instalace byla plynulá, právě tak i aktualizace. Nastavení nemá žádná úskalí, to co chci mít, také přesně dostanu. Spotřeba paměti je minimální, s výjimkou velkých souborů u náročných grafických aplikací a u editace rovněž extrémně velkých zvukových nahrávek.
Nicméně mnohé fičůry se mi u Cinnamonu líbí, ale jejich finální implementaci do systému ponechám těm, kteří se mu budou věnovat. Namátkou uvedu Satapoucha, který neúnavně sleduje všechny nitky, vedoucí k zdokonalení tohoto prostředí. Máme se tedy na co těšit !
Závěrem tohoto pokusu o hodnocení podle prvních dojmů bych rád poznamenal, že v mnoha případech je cesta důležitější než cíl. Možná že toto měl na mysli Jan Werich, kterého s oblibou cituji, když prohlásil, že „dokonalost je předzvěstí konce“. A já dodávám, že to nemusí být právě jen v politice, kde se dnes i ten dokonalý a nejčistější člověk dokáže historicky znemožnit…
Jsem rád, že s Mintem 15 máme před sebou nejméně půl bezstarostného roku, nicméně pokud přijde na svět další LTS verze, tak se můžeme věnovat i příjemnějším věcem …