Čekání na Godota

Dnes to nebude žádný nový nebo staronový program, ani žádná nová finta. Jsme ve stavu očekávání, máme chvilku čas na zamyšlení.

Čekání na Godota je klasické absurdní drama Samuela Becketta.

Na konci každého dějství se dovídáme, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra.

Hra má mnoho významových rovin. Chápejme ji jako tragické podobenství absurdity lidského údělu, jako důkaz, že jediným možným smyslem života je nesmyslné očekávání (jméno Godot připomíná anglický výraz pro Boha: „God“) a jediným způsobem, jak si svůj úděl ulehčit, je zabíjet čas, jenž je mu vymezen. A zabíjet jej je možno a nutno jakkoliv. Hlavní protagonisté si odrážejí slova jako míčky, jejich úkolem není tomu druhému něco sdělit, ale jen zaplnit co nejvíce ubíjejícího času. (Wikipedie)

Je to něco jako si pustit televizi, v domnění, že se dozvíme něco zajímavého.

Proč psát na Mintím serveru o divadelní hře ? Pokusím se krátce poukázat na to, že i v linuxovém světě se často objevuje tendence stále na něco čekat. Na nový Linux, na novou verzi, na převratnou technologii atd. Jako bychom byli nespokojeni s tím, co už máme na disku. Jsme prostě národ nespokojených, neukojených a uremcaných lidí : Čekáme, že nová vláda odstraní korupci, že nový prezident pomůže národu obnovit morální hodnoty, že konečně EU zkrachuje, že už nebude nezaměstnanost atd. Všechno je jinak.

Mintí komunita čeká na Godota, na svého Godota. Na rozdíl od toho klasického pan Godot přijde a ten pán, co byl na jeho místě předtím, bude přesazen z lóže do poslední řady? Snad to tak rychlé nebude, doufejme, protože jsou i starší Mintí verze, před kterými se stále s úctou skláním (9) ale jsou i takové, které jsem si nikdy na disk neinstaloval.

Každý, kdo měl v životě nějaký velký cíl ví, že ta poslední míle je nejtěžší. Mint ve své téměř dokonalosti má při každé nové verzi před sebou tu poslední míli znova a znova. Všem jeho tvůrcům patří náš obdiv a poděkování. Čekejme, určitě přijde !