Linux ve škole – Přehrávání DVD a dalších videí – 5. díl

Po dvou letech (ano, to je opravdu velká odmlka) se vracím zpět, abych dokončil jednak články rozepsané a také proto, že chci v seriálu dále pokračovat. Hlavní motivací jsou rozrůstající se útoky na školní počítačové sítě, kterých jsem v poslední době zaznamenal víc, než bych si přál. Nemnoží se také útoky jen na sítě škol, ale i nemocnic a všeho dalšího. O tom ale bude některý z mých budoucích článků. Když už jsem se dal do vyprávění po vedlejší koleji, zmíním také, že moje téměř dvouletá přestávka byla způsobena odchodem mých dvou kolegů a na psaní zkrátka nezbyl čas. Doufám, že se to v následujícím období zlepší. Nechtěl bych totiž, aby byly nové články vydávány na úkor kvality.

A teď již k tématu dnešního článku. Přehrávání DVD byl pro mnohé uživatele téměř neřešitelný problém. Hlavním důvodem byla nepřítomnost optické mechaniky. Zde musím uznat svou chybu. Při výběru počítačů mi v hlavě zněly velmi hlasitě fanfáry jako „CD a DVD už odzvonilo“, „nikdo nepoužije CD, všechno je na cloudu nebo flashce“, „v případě té historické potřeby použijeme externí mechaniku“. Ano, proces výběru počítače mi to značně zjednodušilo, u notebooku jsem se ihned s cenou dostal do úplně jiných rovin, všechno se zdálo perfektní. Celou mou teorii podpořil i fakt, že se mě nikdo už aspoň tři roky nezeptal na nic, co by se týkalo přehrávání CD nebo DVD (zato na VHS se mě ještě dotazovali).

Všechno se zdálo ideální: ceny a velikosti počítačů se rapidně zmenšily, několik málo filmů, které si češtináři hýčkali na CD/DVD jsme přetáhli na NAS a zpřístupnili síťově a nakonec jsme pořídili dvě externí mechaniky „pro strýčka Příhodu“. A pak to přišlo. Atlas zeměpisu. Běhá pouze, pokud je vloženo DVD, používá nějaký licenční systém na který soudruh Žižka hleděl ještě oběma očima, brání se zuby nehty zkopírování DVD a to nejdůležitější, nefunguje pod Linuxem. Na tom se, jak jsem byl ujištěn, stále pracuje, nicméně přes dva roky se na tom pracovat nepřestalo a na Linuxu stále nefunguje.  

Externí mechanika

Když tedy najedeme na systém externích mechanik, prvním problémem bylo je „udržet“ tam kde mají být (centrální sklad) a ne u počítačů. To jsem po pár týdnech jednoduše vzdal jako nemožné a zkusil jinou taktiku – u každého počítače jedna mechanika. Ze zatím mně neznámých důvodů selhalo i tohle. Učitel nenechá mechaniku ani ve skříni, ani u počítače. Triumfem bylo, když mi paní kolegyně přinesla mechaniku až do kabinetu.

Dalším zádrhelem byly dva kabely. Vyzkoušet který je ten pravý nebo připojit oba, to vůbec není možné, protože to by mohlo fungovat. Tak se raději půjdeme zeptat „ajťáka“ a při tom mu vynadáme, proč vlastně tam ty dva kabely dal (jménem všech IT pracovníků ve školství vás všechny ujišťuji, že je tam dáváme my a jen proto, abychom vás dohnali k šílenství).

Přehrávač videa

V Linuxu Mint je, díky tvůrcům, jako výchozí přehrávač už nějakou dobu nastaven VLC. To nám usnadňuje přechod Windows-uživatele k nám do Linuxu, neboť na lepší se zvyká rychle a jak známo, co nepřehraje „ta oranžová kuželka“, to už téměř nemá cenu zkoušet přehrát jinde. Výbornou věcí je také vypořádávání se s indexy. Pokud nějaký soubor nestáhnete správně nebo úplně, VLC si s tím na 99 % poradí a video přehraje. O tom si uživatel Windows Media Playeru (nebo Microsoft Edge) může nechat ve většině případů jen zdát.

Zvuk a největší nepřítel Bachmann

Následující řádky jsou hodně proprietární. Záleží na tom, jaké vybavení máte ve vaší škole. Píšu je sem hlavně proto, abyste věděli, že tato možnost tu je a že stojí za zvážení, zda to u vás nelze řešit obdobným způsobem.

Zejména, pokud používáme HDMI, je to se zapojením zvuku složité. Starým dobrým zvykem bylo připojit k notebooku VGA kabel, zapíchnout 3,5 mm jack do sluchátek a všechno bylo v klidu. Ale doba se změnila, začalo se používat HDMI, které si s sebou nese kromě videa i audio, na což není celá řada lidí připravena. A není se čemu divit. Dokud totiž ke svému školnímu notebooku nepřipojíte nějaké zařízení přes HDMI kabel, většinou ani nezjistíte, že existuje ještě jiný zdroj zvuku než „Speakers Built-in Audio“ a to přeci vždy fungovalo, když se „ten kolíček zasunul do té přední dírky, ne?“ V okamžiku, kdy použijete HDMI kabel, přibude na seznamu výstupů zvuku další položka a jelikož jste použili HDMI kabel, tak jej pravděpodobně i používáte. Sice pro přenos obrazu, ale když už jej používáte, systémy (a to Linux i Windows) se budou snažit přes něj procpat i zvuk.

U nás vypadá realizace tak, že máme ve stole namontované Bachmanny a jejich zapojení odpovídá potřebám školy: USB, HDMI, VGA spolu s 3,5 mm jack pro audio a dvě zásuvky na 230V. Počítač je připojen DisplayPortem do monitoru a do projektoru pomocí VGA nebo HDMI s výhybkou zvuku. Projektory mají většinou 2x VGA i 2x HDMI, takže do Bachmanna je svedeno jak VGA, tak HDMI připojení. Jelikož používáme reproduktory Apart, u nichž je potřeba zesilovač, nachází se na zesilovači přepínač, kterým se přepne zdroj zvuku z PC nebo z NTB.

Zvuk z PC

Při použití PC vestavného ve stole uživatel, zcela správně, neočekává, že bude muset něco řešit. Chce to všechno zapnout a chce to mít funkční. Pokud zvuk napojíte „napřímo“ ze zvukové karty do vstupu zesilovače, v případě VGA není problém a je to také jediné možné řešení. V případě připojení projektoru přes HDMI, a zachování výše popsaného připojení, musíte nějak vynutit ignorování HDMI zvuku, nebo si pomoci HDMI výhybkou, ze které vezmete zvuk jako zdroj pro první vstup zesilovače (PC). Pak není třeba řešit přepínání. Zde jsem se setkal s problémem jen u jednoho PC, kde byl jako zdroj zvuku zvolen výstup zvukové karty (3,5 mm jack), ale počítač stále přepínal na HDMI zdroj i po nastavení „výchozího“ zvuku na zmíněný výstup. Bylo to způsobeno špatným kontaktem v HDMI konektoru a systém se domníval, že by právě hot-plug připojen a tak jej chtěl hned využít.

Připojení notebooku

Problém vyvstal při rozlišování připojení notebooku přes HDMI nebo VGA. Při připojení VGA + jack nebyl problém. Do zesilovače byl jako druhý vstup sveden přívod z Bachmanna. V případě připojení notebooku přes HDMI už pokročilý uživatel onen jack nezapojí, protože ví, že by zvuk měl jít přes HDMI a i kdyby ho připojil, jeho notebook se bude snažit prosadit vedení zvuku přes HDMI. Situace, byť na první pohled trochu krkolomná, skončila tak, že jsme natáhli ještě jeden 3,5 mm jack od projektoru k počítači a jako výhybku HDMI zvuku jsme použili projektor. Zvuk jde tedy po HDMI k projektoru a po 3,5 mm zase zpět za počítač, kde je „rozdvojkou“ sloučen s pevným přívodem 3,5 mm jack z Bachmanna a teprve pak veden do druhého vstupu zesilovače zvuku pro reproduktory Apart. Zvuk se trochu proběhne, ale je to nejúčinnější metoda vedení zvuku. Když se pak stane, že dojde k poškození reproduktorů, zesilovače nebo onoho dlouhého 3,5 mm jack kabelu, na projektoru stačí přepnout nastavení a zvuk končí ve vestavném reproduktoru projektoru, takže stále máte zvuk (i když kvalita není zrovna ohromující a poslechy bych na tom nedělal, průměrný film se na tom shlédnout dá).

Závěrem

Nemyslím, že jsem obsáhl vše. Pokud přijdete na něco, co by se sem hodilo doplnit, nechte, prosím, komentář. Hodně zdaru a trpělivosti při nastavování zvuku a mějte hlasitost na správném místě. U nás to je například na třech místech: na počítači (systém), v přehrávači a na samotném zesilovači reproduktorů 😉

PS: děkuji Vám za přízeň, Vaše komentáře z minulých článků mě přiměly dopsat tenhle ještě dnes. Veselé Vánoce a krásný nový rok!

<< Linux ve škole – Uživatel útočí – 4. díl

Linux ve škole – Uživatel se smířil – 6. díl >>