Tohle nemusíte číst XVII.

Bajky a mýty

O mýtech jsme TU měli nedávno článek, na který někteří naši čtenáři emotivně reagovali. Reakce na mýty byly jak pozitivní i negativní, nicméně mýty jsou a budou vždy zajímavá tématika.

Rovněž tak bajky, které jsme tak rádi poslouchali v časech, kdy jsme ještě nevěděli číst, nebo se nám prostě nechtělo, protože i poslech má něco do sebe.  Ovšem jen dokud poslouchat chceme, nebo do doby, kdy už přestáváme slyšet, což oproti tomu prvnímu je definitivní, ale není to ještě katastrofa…

V naší uživatelské i odborné komunitě jsou lidé, kteří se vyznají v bajkách a mýtech okolo operačních systémů, ale nijak jim to nenarušuje metabolismus, zkrátka ví svoje a „nenechají si rušit svoje kruhy“. Domnívám se, že to by měl být cíl našeho snažení – abychom se mohli věnovat své práci a tomu, co nás zajímá, a nemuseli řešit prkotiny.

Nicméně i když jsme vyrostli z dětského oblečení a jsme považováni za dospělé, stále existují noví a noví mýtotvorci a bajkaři, kteří se nám snaží do našich hlav nalévat svoji „tvorbu“. Jako uživatelé Mintu a Linuxu vůbec, jsme už odolní vůči mýtu, že Windows je Jediný Správný Operační Systém (JSOS) na světě – i když zdaleka není sám.

Začátkem podzimu každoročně ožívá bajka o 9/11 a průběžně se nám stále připomínají nové a nové kapitoly z Řecké mytologie, vytvářené podle potřeby – třeba o příznačné řecké lenivosti, spojené s posedáváním pod olivami a popíjením Ouzo. Bajky o teroristech jsou veřejnosti předkládány stylem „Zloděj volá: Chyťte zloděje!“, bombardování už není „přípravná vojenská operace“, ale „import demokracie do diktátorských režimů“, invaze čmoudů je „obohacováním skomírající evropské civilizace“.

Bez toho, abychom řešili nadřazenost něčeho nad něčím, vzpomeňme na to, co tu už kdysi bylo a zda to mělo i pozitivní dopad na lidi a společnost. Obecně totiž platí, že každá změna je jenom k horšímu, pokud se nejedná o vývojový stupeň.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Tímto jsme se konečně dostali k našemu Mintu, který není sice opředen báchorkami a mýty jako Ubuntu, ale představuje rozumnou alternativu k něčemu, co si v rámci „inovací“ jen rozšiřuje základnu pro špehování obyvatelstva… O tom jsme tu už také nejeden článek měli a tak dnešní čtení bude následující:

S novým školním rokem se i do našich řad v Linux Mintu zapojují další noví žáci. Schválně používám toto označení, protože každý nový uživatel, bez ohledu na to kolik roků praxe s PC už prožil, je nový žák. Ano, u každé nové věci, u každého nového člověka, u každého přístroje, který si koupíme, jsme v první chvíli „na zelené louce“. Rychlost naučení se je pak u každého rozdílná, už podle předcházející zkušenosti s něčím podobným, od přirozené inteligence, nebo i od věku.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

V časech, kdy jsem si na živobytí vydělával prací, pamatuji dobu, kdy jsme dostali od nadřízeného orgánu příkaz, že už nebudeme psát na psacích strojích, ale na počítačích. Pokud se jednalo o klávesnici, tak s tím jsme nikdo problém neměl; já píši na psacím stroji od svých 5 let, tedy 72 roků

Dokud jsme na PCs používali ke psaní „legendární“ T602, tam nebylo co řešit. Menu a nastavení bylo podobné jako na stejně „legendárním“ Fluxboxu, který zdobil můj první Linux. Snad jen výběr ovladače pro tiskárnu, kterých ovšem nebylo tolik jako dnes a na nějaký ten vzhled a estetiku dokumentu se tak moc dbát nemuselo. Sekretářky a písařky si klidně žily, dokud se na scéně neobjevil M$ Word a kancelářský balík M$ Works, což byl sice krok dopředu, ale jak známo, ne každý krok dopředu je cestou vpřed.

Naší sekretářce i kolegyni jsem vždy uměl poradit, ale tím jsem se profláknul; následně za mnou přicházely dámy a děvčata, co měly na starosti písemnosti: „Bobíku, zas mi nefunguje formátování textu, dokument se „nechce otevřít“, atd. atd.“ Ale i v pánské společnosti se našel inženýr, který se nestyděl přijít s problémem. Byl to druhý nejstarší uživatel PC ve firmě, ( já měl tenkrát cca 56 roků), on byl po čtyřicítce, už mu tak rychle nepálilo, ale byl pedant a snažil se. U něj jsem si všiml, že je potřebné klást správné otázky, abychom mohli očekávat i správnou odpověď. Uvědomil jsem si, že nestačí se spoléhat jen na dobrého učitele, ale snažit se musí především žák…

Dnes když vidím, jak se na náš portál přihlašují dědečkové a babičky, pochvalují si, jak se jim to s tím Mintem daří, začínám si myslet, že bariéra, která souvisela s věkem, se posunula hodně dopředu. Nejen to, posunuje se i věk odchodu do důchodu, abychom mohli zabezpečit důstojný život mladým, svalnatým „nešťastným běžencům“, v módních mikinách a džínových bundičkách, se stále  nabitými mobily a iPady, s peněženkou plnou peněz.  Pocházejí údajně ze Sýrie, která je dnes v módě, ztratili doklady a zůstalo jim už jen pár desítek tisíc €…  C´est la vie !

Každý nový uživatel Mintu se stejně nebude obohacovat kontakty s byzantinci a kulti-multy, ale se svým novým prostředím. O těchto prostředích jsem už napsal nejeden článek, naposledy někdy letos, najděte si to. Pracovní prostředí je důležité, jsme s ním blízcí a umožňuje nám v klidu a produktivně pracovat bez toho, abychom museli „bloudit v systému“ a lámat si zbytečně hlavu.

Vzhledem k tomu, že jsem svá první Linuxová léta prožíval ve velmi jednoduchých pracovních prostředích, umím ocenit současné možnosti, které nám nyní poskytuje Mint. Předpokládám, že nový uživatel, pokud právě netrpí nějakou poruchou osobnosti, nebude vyhledávat příliš složitá řešení, aby si jimi zaneřádil svoje pracovní prostředí, jak se to stávalo ve Windows. Možná bude chtít jen nepatrné změny oproti tomu, co používal doposud. I taková řešení jsou k dispozici, lidové tvořivosti se meze nekladou, nicméně nejlepší bude „vykročit ven ze začarovaného kruhu“ a zkusit něco jiné. Já jsem si dokázal přehledně přizpůsobit i vzhled Windows 98, pak jsem hledal, jak to podobně udělat v Linuxu a přitom jsem se naučil tolik věcí, že „laik by se divil a odborník žasl“.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

 

Porovnávat stabilitu a možnosti W_98 se současným Mintem je dost irelevantní; i když pamatuji hodně, nedovedu si vzpomenout, kdy mi naposledy Mint „spadl“. Bylo to snad tenkrát, když jsem měl na Mintu 15 či 16 zapojenou „plejádu“ fyzických disků, s nejrůznějšími operačními systémy a vším, co bylo okolo. Teď už experimentovat nemusím, stačí, když mám funkční skener, tiskárnu, router s wifinou, abych si mohl připojit NB i Androidy, i když na to stačí jen kabel. Nicméně nevynechám možnost občas povýšit jádro, pokud vidím, že i ostatním to bez problémů funguje. Tímto způsobem docílím, že po nastartování systému je spotřeba RAM někde mezi 180 a 200 MB, jak to můžete vidět na dalším obrázku. Na druhé straně se nemohu vyhnout používání „žroutů paměti“, což je dnes většina internetových prohlížečů.

Na našem fóru rovněž sleduji trampoty nových i starších uživatelů s NB, které naši poradci famózním způsobem dokáží řešit. Nicméně NB ještě není plnohodnotný PC, navíc má všechno „našlapané jak zelí“ do placaté krabičky, která má zabezpečit jak funkčnost, tak i chlazení i v těch nejvypjatějších situacích. Protože výrobců i modelů je celá armáda, tak nezbývá než se s těmito, doufám že ojedinělými případy, nějak vypořádat. Nicméně na mých MiniPCs jsem podobné problémy tak často neměl, naopak, fungovaly a fungují skvěle. Jisté přehřívání a pokles výkonu jsem zaznamenal jen při poklesu síťového napětí, ale to byl pouze místní, vesnický problém…

Pro MINT je typické a vývojáři preferované prostředí Cinnamon, které mnozí z vás s úspěchem používáte. Jsem uživatel desktopového prostředí MATE, které na mých obrázcích prezentuji, občas i KDE, které také mám rád. V podstatě jde o to, jakou má uživatel strukturu vnímání a myšlení a podle toho si vybere to, kde se mu nejlépe pracuje. Není na to žádný předpis. U Cinnamonu je ovšem lépe mít na stole pořádné dělo než jen plynovou pistoli. Každopádně KDE je na výkon stroje a velikost RAM náročnější, ale je udělané velice dobře a jede i na 2 GB RAM, i když to není celkem srovnatelné s MATE.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Dnešní nečtení je určené hlavně novým uživatelům; starším borcům jsem nic nového neprozradil, i když není od věci si některá fakta připomenout. 

Rád bych těmto našim novým Minťákům touto a podobnou formou, (na kterou si určitě časem zvyknou) otvíral dveře do 13. komnaty, kam se rozhodně vyplatí podívat. To není jen výběr a instalace Mintu, ale i jeho modifikace, optimalizace výkonu, vzhledu (podívejte se na můj desktop) a stejně brilantní práce s Terminálem, kterou oceníte když se vám např. něco nedaří provést v grafickém prostředí… O Terminálu jsem napsal dost článků, ale jsou u nás borci, a to nemyslím právě jen na Satapoucha, kteří jsou ve svých vědomostech i v této disciplině téměř nedostižitelní…

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Desktop – jednodušeji už to snad ani nejde  …☺- Mint 17.2 MATE

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°