Tohle nemusíte číst XII

Každý člověk, až na nezdokumentované výjimky, se snaží někam patřit. Nicméně to patření je dvojí – default a optional. Mnozí patříme do rodiny, do školy, do pracovního kolektivu a jiní třeba do basy. Jenže každý normální člověk má nějakou preferenci, nějakého koníčka a tak pokud není zrovna exkluzivní solitér, co má zcela ojedinělý obor svého zájmu, ke kterému nepotřebuje žádnou partu, tak se někam zařadí.

Potřeba sdružování a patření někam je typická pro mladé lidi, ale i ti dříve narození se s oblibou někam zapojí. Opomeneme-li skutečnost, že dnešní doba lidi spíše rozděluje než spojuje, vždy se nějaká parta za nějakým účelem (třeba pivo) sejde.

Abychom nechodili kolem horké kaše, vezmeme si do hledáčku příznivce operačního systému Linux Mint. Jak se stát a následně patřit k Minťákům ?

Před nějakým časem jsem ZDE a ZDE uveřejnil články „Králem snadno a rychle“ nebo „Maskotem snadno, rychle a vesele“ a i jiné, kde jsem lehce poodhrnul oponu tohoto tajemství. Nicméně dnešní uspěchaný svět si v tajemstvích už tolik nelibuje; tajemství zastavuje čas a nutí k přemýšlení.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Když jsem se po prvé seznámil s Linuxem, tak se mi jistým způsobem zastavil čas. V tom zastavení času jsem začal odhalovat tajemství jiného způsobu myšlení. Že se mi to vyplatilo, o tom už dnes nemám pochyby. Postupně jsem se proměňoval z nespokojeného použivatele Windows na spokojeného uživatele operačního systému, kterému se dá rozumět. Nebyla to vyasfaltovaná dálnice, ale stezka, která mě nakonec dovedla k Mintu. Teď už o Mintu píšu články, úvahy a pojednání, dělám návody a vysvětluji nejrůznější finty a triky.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Mint, jako každé jiné dílo, vyžaduje spoustu úsilí a práce především kvalifikovaných lidí. Výsledkem toho je např. skutečnost, že uživatelská obec už má k dispozici linuxové jádro 4.0.0-04000. Běžnému čtenáři nebo začínajícímu Linuxákovi tato informace moc neříká. My ostatní, co už patříme do „klubu Minťáků“ o tom už víme svoje. Skoro každý z nás už měl příležitost, aby si tu svoji bedýnku s Mintem nějak vylepšil. Vzhledem k tomu, že nová jádra vycházejí ve stále kratších intervalech, pokročilejší uživatel neodolá pokušení a instalaci si provede.

Jak to už v podobných případech bývá, buď se to povede nebo nepovede. Může to být, samozřejmě, způsobené nedokonalostí té verze jádra, anebo nekompatibilitou s použitým hardwarem, což se zřejmě vyskytuje častěji. O tuto problémovost se nejčastěji zasloužily grafické karty od nejrůznějších výrobců a též určitá uživatelská nezkušenost, co se týká příslušných ovladačů a jejich použití. O tom, že nejvíce podobných těžkostí mají „noťasy“, je snad zbytečné se zmiňovat.

Protože jsou období, kdy se na fóru skoro o ničem jiném nediskutuje, možná nebude od věci abych přidal i vlastní, závěrem snad i lehce chaotickou zkušenost. Protože s hlediska energetiky je chaos nad řádem, tak se pokusím tyto dva protiklady aspoň na chvíli sjednotit. Klasická výměna kernelu za vyšší v podstatě nemusí představovat kardinální problém. Když se celá akce provede podle publikovaného postupu, tak by vše mělo fungovat; pokud tomu tak není, tak se přejde na kernel předcházející. Jenže když máme na disku postupně (jak jinak) nainstalováno více OS nebo více verzí nebo desktopových prostředí Mintu, může se stát a stává se, že i když si uděláme kontrolu v Terminálu, že se v GRUBu nové jádro skutečně nachází, po restartu ho tam nenajdeme. Není třeba podléhat panice, jelikož si zatím nastartujeme s jádrem předcházejícím. Mezitím se budeme snažit rozpomenout na to, co mohlo způsobit tuto nesrovnalost. Bude třeba se ještě podívat a zkontrolovat, kolik kernelů máme vlastně celkem nainstalovaných. Když to budeme chtít v grafickém prostředí, což je nejdostupnější způsob, tak si pustíme Správce aktualizací a tam se v jedné záložce dají najít dostupná a nainstalovaná jádra. Jenže to naše nové tam nebude; nevadí, můžeme si aspoň stará a nepoužívaná jádra vymazat – pochopitelně jako root.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Jestliže se občas ocitnete v situaci, že si chcete nakrájet cibuli na drobno, mohu zaručit, že nejméně se napláčete, když budete mít dobrý ostrý nůž. Stejně to funguje i v našem případě – se špatným nářadím to bez slz nebude. Pokud už nemáme, tak si do Mintu nainstalujeme program Grub-customizer, což je nářadíčko par excellence. Ten si už hned při načtení všechny nainstalované kernely najde a zobrazí. Podotýkám, že při několika nainstalovaných OS nebo třeba jen verzích  Mintu ten seznam bude patřičně dlouhý, ale nikoliv nepřehledný. V další záložce si pak uživatel může vybrat ten, který z nich se v GRUBu zobrazí na prvním místě. Je proto vhodné si tam dát ten nejnovější, protože ten asi budeme zkoušet. Může si i změnit vzhled GRUBu, ale je lépe zůstat při klasice… Navrhovanou změnu je pak třeba uložit a zapsat do MBR, na což je v menu pamatováno. Všechno to děláme jako root.

 

 

Po restartu si opět prohlédneme GRUB, co jsme spáchali; když je vše podle naší představy, tak jedeme dál. Pakliže se nový kernel osvědčil v ostrém provozu, tak proč ho nezkusit i v jiné verzi OS…

Když jsme u těch jiných verzí, tak uvedu příklad, jak to (ne)dělat. Na svůj 500 GB disk si postupně instaluji Mint v půlročních intervalech tak, že předcházející verzi používám a novou nainstaluji za ní atd. Datovou část tak mohu používat z kteréhokoliv verze, a tak hodně dokumentů a souborů stačí mít jen jednou (kromě zálohy). Nicméně spousta věcí se stane časem nepotřebných, ale proč to hned mazat, možná „za rok, za dva nebo za tři budu rád, že je mám…“ Tak je přestěhuji do jiného (FAT) oddílu, který může mít název SKLADIŠTĚ nebo SMETIŠTĚ. Tím pádem pak mohu mít na disku hodně Mintů a více desktopových prostředí. Tak se teoreticky klidně může stát, že za rok na disku přibude i 6 různých Mintů. Všechny tyto samostatné jednotky jsou pak v GRUBu zapsány nejméně dvakrát, v případě více kernelů pak jejich násobky. Setkáváme se tak s jevem, že nejen mužská prostata, ale i GRUB dosáhne úctyhodné rozměry.

 

 

Nicméně ještě stále nemusí vzniknout problém, ten se může objevit právě s instalací nových jader, ale i s nedostatkem volného místa na disku: Potřebujeme ostrou instalaci nové verze a nechceme zatím přidávat do PC další disk. Proto si vybereme kandidáta na odstřel – zpravidla nejstarší, už nepoužívanou verzi. Zjistíme si pozici na disku a na jeho místo dáme novou instalaci. Abychom nepřišli o data, tak oddíl HOME formátovat nebudeme. Nebude na škodu některé konfigurační soubory (s tečkou) smazat, pokud se předpokládají větší změny (nové verze) v programech. Po skončené instalaci je GRUB upraven podle skutečného stavu.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Protože jsem s Mintem 17.1 stejně jako s 17 nadmíru spokojen, tak obětuji vypiplané a vycizelované předcházející verze, abych si obrousil ostruhy na desktopových prostředích, které se mi dříve zdály na moje železo příliš náročné a které teď budu instalovat. Když máte 7-letý PC Intel Atom 1.6 GHz s dvoujádrem, 2 GB RAM a integrovanou grafikou, tak si musíte být vědomi toho, že s výkonem občas narazíte. I když se držím prostředí MATE jako veš v kožichu, z čistě kognitivních důvodů jsem si dal na disk ještě verzi s Cinnamonem, ale i s KDE.

Po absolvování řady nejrůznějších procedur (viz výše) jsem nakonec na všechny tři dal nejnovější kernel 4.0.0-04000. To znamenalo konec dosavadním předsudkům, protože jak Cinnamon, tak KDE jsou s tímto kernelem co do rychlosti „téměř srovnatelné“ s MATE. Pro svoji komplexnost si ovšem vezmou cca o 100 MB RAM víc, ale pokud zrovna nejede nějaký „žrout paměti“ jako FF nebo Opera, tak se nic mimořádného neděje a rychlost nekolísá.

Ještě poznámka pro přátele Terminálu : Kdo chce odinstalovat starší kernel, a ví jeho přesné označení, může tuto činnost vykonat i v textovém režimu. Při každé nové aktualizaci kernelu je na konci článku dodatek, že když vám TO nebude fungovat, tak právě nainstalovanou verzi odinstalujte tímto příkazem:

Příkazy terminálu:
sudo apt-get purge linux.image-x.x.x-*

 

A je vymalováno ! Čistota = půl života.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Tak jako lidský život, ani počítačové harašení není procházka růžovým sadem. V případě sólo nebo dualbootu to v případě Mintu může být selanka, aspoň do doby, kdy se nepokusíme už fungující systém vylepšit. Protože už jsme si zvykli na „LTS“, tak to v podstatě nemusíme nějak lámat přes koleno, nicméně se snahou přidat si nejnovější jádro nemusí vše být bez zádrhele. Při běžné nekompatibilitě stačí se vrátit k předcházejícímu jádru, ale stane se i to, že se nové jádro neobjeví v GRUBu, i když jsme ho tam pomocí GRUB-CUSTOMIZERU dotlačili a uložili do MBR.

Tak teď se právě dostáváme z říše systému a řádu do říše chaosu. Protože jak známo, démon chaosu – Choronzon – tak jako všichni démoni, čeká na svou příležitost. Pakliže připustíme jeho existenci  a respektujeme ji, můžeme s jeho pomocí udělat „čáry máry fuk“ a pak že prý se zázraky nedějí…

V GRUBu si vybereme instalaci, která se nachází na sda1. Pokud je to Linux, tak se nám v mysli vybaví, že při prvotní instalaci se do MBR zapisovalo právě odtud. A právě z tohoto místa (sda1) použijeme opět GRUB-CUSTOMIZER, a tam zařídíme prioritu spuštění „neviditelného“ jádra. Zapíšeme, uložíme a po restartu už určitě bude vše OK. Choronzon je prostě někdy i dobrý pomocník!

S Choronzonem spolupracovala výborně i moje fenka, která MU v misce nechala vždy jedno sousto (kuličku), i když byla hladová sebevíc. On ji za to odměnil, spolu s ostatními démony, téměř 19 lety života v naší rodině. Teď už jsou oba spolu někde v proxy-světě démonů, duchů a odloučených bytostí…

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Frankly speaking, není od věci mít tam někde v nedohlednu a virtuálu nějakého pomocníka. Jsou totiž situace, na které lidské síly někdy nestačí!