Tohle nemusíte číst VIII.

„Kdykoliv se najdeš na straně většiny, je čas zastavit a zamyslet se.“

              ~ Mark Twain ~

 

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Protože Mint je dnes moje výhradní linuxová distribuce, nemám s čím porovnávat. Jelikož ratingy popularity se mohou navzájem lišit, nevím, zda už nejsem na straně většiny. Srovnávání s jinou distribucí je jednodušší, srovnávání s majoritním OS už vyzní jinak. Tímto procesem jsem prošel někdy před 6 – 10 lety. Hledání skončilo, když jsem vyzkoušel okolo 100 různých distribucí a jejich verzí, a začal používat Mint. O tomto období mého počítačového života jsem v minulém roce už několikrát psal. Čtenáři, kteří sledují naši stránku už dlouhodobě si pamatují, těm novějším jen připomenu, že jsem s Mintem začal u verze 7 – Gloria, a to ve svých 70 letech. V té době jsem používal i šuplíkový systém (rack) výměnných disků a tak na jedné základně se dalo pracovat alternativně s několika verzemi Linuxu. Mint 7 znamenal pro mne definitivní rozloučení s OS Windows, s výjimkou několika reinstalací, co jsem dělal svým přátelům, kteří žili v pevném přesvědčení, že se vyznám v počítačích.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Nejbližší mi byly verze s desktopovým prostředím Gnome 2, lehčí prostředí jsem už nechtěl a KDE mi stále nějak připomínalo Windows, navíc bylo pomalejší a nejen z mého pohledu těžkopádné.

Z těch „historických“ verzí ještě oceňuji Mint 13, který v LTS verzi přinesl do Linuxového světa stabilitu, snoubící se s elegancí. Všem známým a přátelům jsem proto „třináctku“ doporučoval.

Poté, co jsem měl „v chlívku“(a ještě některé mám) verze následující, nezbývá než konstatovat, že Mint 17 s prostředím MATE se mi osvědčil nejlíp. Jelikož konstrukce mé klasické PC bedny mi už nedává další možnost „měnit střeva“, tak o KDE a Cinnamonu ani neuvažuji. Závěr je, že při dvojjádru 1,6 MHz Atom a maximální možné paměti 2 GB a s integrovanou grafickou kartou, je pro mě MATE asi ideální prostředí.

Pro každého uživatele PC s Mintem je samozřejmě nutná podpora periferií, v mém případě jen skeneru a tiskárny. V tomto směru Mint obstál na jedničku. Protože „jedu“ z pevné linky, tak wi-fi zatím doma neřeším a svoje zkušenosti s tímto připojením teprve postupně získávám.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

 

Po úvodním mixu krátké zamyšlení:

Co se mi na Mintu tak líbí, že už všechny ostatní Linuxy nepoužívám.

Mám rád pěkné věci, architekturu, obrazy, přírodu, lidi, zvířata, – Mint nemůže chybět: je prostě elegantní. Nemám na mysli efekty, se kterými přichází Cinnamon, ani Compiz, který na starších verzích (7,9) výborně fungoval, ale schopnost, že nastavování prostředí a chování se provádí víceméně z jednoho místa a není potřebné bloudit po systému a hledat, kde by to asi mohlo být. Předpokládajíc, že každá konfigurace je někde textově vyjádřená, máme tu možnost ten text editovat v plumě nebo geditu resp. nano editoru. Uvedené změny ovšem může dělat pouze správce, což je většina z nás. Dále je to pro Linux obecná vlastnost, že co není v ovládacím centru,  je možné měnit pomocí terminálu, pokud nám nestačil textový editor.

Líbí se mi skromná paměťová náročnost systému, sledování spotřeby paměti pomocí conky nebo gkrellm při použití aplikací, které si na paměť dělají větší nárok. V případech, kdy dochází postupně k velké spotřebě paměti, je tu stále možnost Otesánka zastavit a to bez toho, že by se systém poškodil. Někdy stačí sestřelení aplikace, jindy odhlášení, nicméně spolehlivost a samoobnovitelnost je na vysoké úrovni.

Více virtuálních ploch je pro mne zásadní požadavek, běžně jich používám 6.

Z těch několika vlastností, které jsem jmenoval, bude asi každému jasné, že silnější stroje budou mít větší rezervu výkonu a to platí především pro editaci videa, větších obrázků a taktéž hodně velkých a složitých pdf souborů. Každý z nás už má zkušenost se „žrouty paměti“, mezi které ovšem patří i některé webové prohlížeče, z kterých je nejznámější Firefox.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Každá mince má 2 strany, měl bych si prohlédnout obě. Co se mi nelíbí : Moc toho nebude, protože pokud se objeví nějaký „neřešitelný problém“, tak  řeším zpravidla oklikou – obejdu ho a udělám to jinak. Jelikož rád používám barvy, (nejsem malíř pokojů !) a pokládám je za důležitou součást nejen orientace v ploše, prostoru, resp. bezpečnosti, mám rád pestřejší (ne však křiklavá) řešení. Ty ovšem instalační DVD nenabízí a ani morbidní – černé a temně šedivé odstíny mi můj slábnoucí zrak neakceptuje.

Nepotěší mě nekompatibilita prodávaného HW, zvláště NB, s novějšími jádry Linuxu a grafickými ovladači, což často nebývá problém Mintu. Verze jádra 3.17.4 mi jede krásně. Víc ani nepotřebuji, ale ani hardwarově nemohu, systém už odmítá. Jsem v rozpacích, když nejrůznější výborné aplikace (např. Pinta) ve starších verzích Mintu dobře fungují a v té poslední už ne. Ve verzi 17 (i v několika předcházejících) se mi už nepodařil zprovoznit Compiz. Nastavit ano, ale tím to končí – na integrované grafice nefunguje. Škoda, protože u těch „starých“ , a nejen Mintů, to šlo.

Vývoj pokračuje, i když už volnějším tempem. Dobře, protože převratných změn už bylo dost; demokracie (s Karlem Krylem) dozrála do žaludečních vředů, ale Mint dozrál – do dospělosti.

Není to úžasné..?

 

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°