Postěžovala se mi moje známá, že poslala syna studovat na vysokou školu do zahraničí, ale že od něj už dlouhou dobu nemá zprávy, neví co je s ním, stále mu píše, však znáte to … Shodou okolností se poznám i s jejím bratrem, který bydlí nedaleko. Tak mu povídám, chceš si vydělat 100€ a ještě udělat dobrý skutek? Samozřejmě že souhlasil, tak jsem mu dal tip.
Když se mu sestra opět postěžovala, tak se s ní vsadil o 200€ , že on napíše synovci a ten mu do dvou dní odepíše. „Zlatý oči“, povídá sestra, „klidně se vsadím“ – a stalo se.
Strýček tedy napsal synovci list a na závěr listu poznamenal, že jelikož ví, jak je studium náročné i na peníze, tak „přikládám 100€ na přilepšenou“. Do listu ovšem žádné peníze nevložil.
Do dvou dnů přišla odpověď: Milý strýčku, jsem rád, že jsi na mě nezapomněl a že´s mi napsal tak pěkný dopis, ale … (tu si už pokračování domyslíte). Strýček mu pak v dalším listu skutečně těch 100€ (od maminky) poslal …
Předpokládejme, že se sourozenci potom nějak dohodli a tu další vyhranou stovku hezky společně prohýřili. Na mě se (jak už to bývá) nějak zapomnělo …
°°°°°°°°°°°°°°ooo00O00ooo°°°°°°°°°°°°°°
Dnes by to tedy mělo být o komunikaci – a ta je dnes, co se týká rozšíření – jednak telefonická a SMS-ková a dále e-mailová; o klasické poště už nemá cenu psát. Pro všechny tyto způsoby komunikace byla napsaná nejdůležitější pravidla, která stejně málokdo dodržuje. Vychází se totiž ze zkušenosti, že v společnosti se nás stále nějak snaží omezovat, diktovat nám a kdovíco ještě. Pokud jde o zákony, historická zkušenost nás učí, že jsou napsané jen pro určitou skupinu lidí, která pak z toho má svoje výhody. Pravidla chování, nebo provozu na cestách, to je též další území, kde se porušuje, co se jen dá. A o tom, jak si zkrátit placení daní, je snad škoda slov. Takový Al Capone by o tom mohl vyprávět, kdyby ještě žil. Ze současně žijících lidí raději nikoho nebudu jmenovat, abych se nestal předmětem žaloby pro poškozování dobrého jména veřejného činitele.
Když se už nacházíme ve stavu (oficiálně ještě nevyhlášené) 3. světové války, připomeňme si některá pravidla, která používali např. vojska Wehrmachtu ve válce minulé. Ve všeobecnosti platilo pravidlo utajování – předpokládalo se, a to docela správně, že „nepřítel stále naslouchá“ a že kdekoliv se sejde víc lidí, tak nějaký ten „Bretschneider“ bude poblíž. To ostatně platilo i v mírových časech, sám bych o tom mohl napsat nejednu osobní zkušenost. Z toho potom vzniklo tvrzení, že Das ganze Tchechishe Volk ist (nicht nur) eine Simulantenbande, ale i národ denunciantů – po česky udavačů. Fungovaly tak nejen „Pomocné stráže Veřejné Bezpečnosti“, ale i stovky agentů StB, kteří si tak zajistili světlou budoucnost i v dnešním moderním kapitalistickém systému. Ten už kdekomu leze krkem, ale bouřit se proti němu se pro jistotu lidem nechce. Je to ta naše česká „holubičí povaha“ a reálné nebezpečí „humanitárního“ — však víte čeho…
Tak už od čas starověku se používalo pro utajování významných skutečností šifrování. Pokud jde o základní principy této metody, na internetu je materiálu*/1 habaděj. Méně je na veřejnosti známé, že i mnohé oficiální dokumenty jsou svým způsobem takto upravené. Jedna z jednoduchých metod je alegorie, která je vzdělaným lidem známá např. z Bible. Kdybychom totiž Bibli brali doslova, tak bychom byli stále hloupí jak Parsifal a spousta užitečné pravdy by nám nebyla k užitku. Když mi otec věnoval svoji Bibli Kralickou, učinil to zajisté s dobrým úmyslem, ale na úplné porozumění textů jsem si musel pěknou řádku let počkat. Až při studiu teologie jsem se dozvěděl, že není Bible jako Bible a že jsou různá nekanonická evangelia (tzv. Apokryfy), která nejsou mnohými církevními denominacemi uznávané, a že jsou to vlastně (z jejich pohledu) bludy. A že třeba Bible Svědků Jehovových není totožná s Biblí, kterou používají reformovaní nebo zase katolíci. Každé náboženské seskupení si výklad udělalo po svém. Proto alegorie tak docela přesná metoda „šifrování“ asi nebude.
* Daleko zajímavější je současná metoda, která je ještě více matoucí, a tou je – „newspeak“ . Tato metoda umožňuje libovolný výklad čehokoli a je proto používaná pro formulaci zákonů a nařízení, která je pak možno podle potřeby obcházet a případě postihu také snadno negovat. Opět se ovšem nejedná o šifrování, ale o zmatení pojmů. Když jsme začali o telefonické komunikaci, tak dnes je už každému jasné, že všechny telefonické hovory je možné odposlouchat a nahrávat. O tom věděli i ti, kteří si už dříve přes telefon vybavovali svoje „špinavé kšefty“. Za tím účelem vznikla speciální hantýrka, které rozuměli jen vybrané osoby. Nicméně i ze záznamů podobných konverzací se dá hodně zjistit.
Takže telefon NE! Do stejné kategorie možno zařadit i SMS a vlastně i e-mailovou komunikaci. V této poslední kategorii je však k dispozici několik šifrovacích metod, které je sice možné i po podrobnější analyse odhalit, ale to je každému „agentovi“ dobře známé a tak se na utajované skutečnosti musí „od lesa.“
* Tak především nesmí se věci nazývat pravými jmény. V tom máme jasno, každý z nás má svoje občanské jméno a potom svoji přezdívku a na internetu nějaký nick. Pokud se živíme jako placený diskutér – troll, tak nick po čase změníme, abychom si pro laickou veřejnost vizuálně změnili identitu. Změna příjmení, to není také nic nového: V bývalém Sovětském Svazu si tak všichni významní představitelé jak vlády, tak i tajné policie změnili příjmení na „pěkně rusky znějící“. Nicméně i bývalý bankovní lupič Džugašvili se přejmenoval na Stalina, protože to zase bylo „ocelově znějící“. Ti ostatní ale, jak všichni dobře víme, nebyli Gruzínci, nýbrž Chazaři, což je i dnes dostatečná kvalifikace pro dobře placené místo nahoře.
* Zvláštní místo v informovanosti publika mají tzv. Konspirační teorie, což může být celkem dvousečná zbraň, protože na každém šprochu je pravda trochu. Samostatné články o této problematice je možné si přečíst např. na těchto odkazech :
http://blisty.cz/art/74741.html
http://blisty.cz/art/74773.html
* Další fintou je inverze – nedůležité věci a pojmy zvýraznit a naopak podstatné záležitosti bagatelizovat. Čtenář nebo posluchač se tak dokonale poplete.
* Neméně účinnou metodou je zadržování (zamlčení) informací. Zde hraje určitou úlohu čas – po čase se i tak všechno „provalí“, ale už to nebude aktuální a tak se každá lumpárna po čase promlčí. Pokud snad k promlčení nedojde, ještě dobře poslouží třeba prezidentská amnestie. A když nic z toho nebude k dispozici, tak si i ten největší darebák může podat kandidaturu na prezidenta a o podporovatele nebude mít nouzi.
* Hojně používanou metodou, zvláště v poslední době, je tzv. „False flag“. Využívala se už dávno, např. u pirátů, kteří si svoji vlajku vyvěsili až pak, co jejich oběť neměla šanci se bránit. Z historie není neznámé třeba podpálení Reichstagu, resp. útok na vysílač Gliwice, kde opět došlo k obvinění někoho, kdo neměl s předmětnou záležitostí nic společné. Z poslední doby si každý může pamatovat invazi pod záminkou vlastnictví jaderných zbraní, nebo demolici výškových budov s leteckým divadelním scénářem. V čerstvé paměti je Majdan, což je opět zajímavá divadelní inscenace, za kterou zaplatili životem stovky lidí, a to ještě není všem dnům konec.
* Komu to ještě nestačí, ten si může prostudovat klasickou knihu od N. Machiavelliho – Vladař, kde se můžete bez omezení inspirovat.
°°°°°°°°°°°°°°ooo00O00ooo°°°°°°°°°°°°°°
Z těchto několika klasických příkladů je jasné, že pokud budeme chtít, aby nám náš Mint bezchybně fungoval, tak nějaké podobné mlžení by se nám zde nemuselo vyplatit. Jako markantní uvedu příklad „úpravy“ souborového systému: Kdybychom z čistě konspiračních důvodů chtěli navzájem prohodit názvy systémových adresářů, tak bychom na spuštění Mintu asi čekali marně…
Z tohoto a mnoha jiných důvodů je dobré, nebo aspoň užitečné, uvažovat o těchto (reálných) úpravách ještě dávno před instalací OS. Jak známo, jedna z prvních operací předtím, než uděláme instalaci, je dělení disku. Je tak možné fyzicky oddělit od sebe místa, která nepotřebují nutně být spolu s ostatními komponenty. Pro zjednodušení uvedu jen oddělení svazku HOME na samostatný logický disk.
Ve vzpomínkách na můj dřívější komerční OS (W98) mohu konstatovat, že vzhledem na (ne)stabilitu systému jsem nejen datové, ale i programové (Program Files) věci alokoval na samostatné logické jednotky, což mělo své výhody v tom, že systémová část byla malá a obsahovala i svoji zálohu. Tu pak po havarii stačilo v NC jen přejmenovat a po restartu se jelo dál. Nějaké aktuální změny jsem ale musel v registrech udělat ručně. Stejná situace by mohla čistě teoreticky nastat i v Mintu, kdybychom velmi neuváženě udělali nějaká systémová harakiri. Neopravitelná systémová logická jednotka se pak dá obnovit buď ze zálohy nebo reinstalací. Všechno ostatní, co je „naším vlastnictvím“ je bez poškození zachované na logickém disku v adresáři HOME. Podobnou separaci dat jsem se pokoušel dělat i v W_XP resp. W_7, ale s výjimkou oddělené zálohy mi systém spolehlivě zničil, co se jen dalo.
°°°°°°°°°°°°°°ooo00O00ooo°°°°°°°°°°°°°°
Dnešní zamyšlení by proto mohlo klidně patřit do té kategorie, „co se nemusí číst“, ale stejně i do té, která by se „povinně měla číst“! Už jen proto, že se pokouší naše nové čtenáře uvést do problematiky utajování. Každý z nich už ví, že bez hesla se na svůj mail nebo chat nedostane, ale stejně tak nemůže vykonat řádnou bankovní operaci. Mě to sice jde na nervy, když musím do svého (vypnutého) mobilu zadávat dva PINy (pro každou kartu), a u bankovního účtu si každou transakci potvrzovat SMSkou, ale dnes už se to jinak nedá. Když to neudělám já, tak se na tom přiživí někdo jiný…
V problematice utajování je svým způsobem zamontovaná problematika odhalování. Zbytečně budu proto někomu připomínat pány Manninga a Snowdena. Stejně tak by měla být pro každého tajnůstkáře známá Enigma (obrázek v záhlaví), se kterou si nacisti mysleli, že je už vrcholem kryptografie. Nutně, ale naléhavě nutně, musí přijít do praxe jiný princip přenosu utajených zpráv a nemusí to být právě nic složitého. Jelikož jsem si dovolil v textu článku naznačit několik možných a používaných řešení, mohou klidně přijít na scénu i poštovní holubi nebo Pony Express…
*/1 – http://cs.wikipedia.org/wiki/Kryptografie
Někdy příště( pokud nějaké bude,) se pokusíme podívat na věci podrobněji …
Kocúr je v trúbe.