Nedávno jsem si položil otázku, zdali je těžší napsat článek o něčem nebo o ničem. Otázka čistě akademická, něco na způsob – co bylo dřív – vejce nebo slepice. Náš portál bude mít za pár měsíců už 2 roky a na první pohled to někdy vypadá tak, že často se zabýváme něčím, co už třeba za půl roku bude historie. Jenže kdybychom se tím nezabývali, tak vlastně mnohdy nebude o čem psát. Ale není tomu tak.
A proto zkusíme se podívat na to, jak to v ostatním světě s tou historií vlastně funguje:
V poslední době se roztrhl pytel s relacemi typu – výročí vzniku první světové války. Z televizních obrazovek se na nás valí hordy vojáků, kteří vybíhají ze zákopů, aby pak v následujících minutách padli pod deštěm střel z granátometů a těžkých kulometů. A mezitím reprodukce dobových kreseb o tom, jak Gavrilo Princip střílí na arcivévodu Ferdinanda. A pak najednou – Světová válka – kde divák pomalu neví, kdo byli ti DOBŘÍ a kdo ti ZLÍ. To se totiž nedá zjistit předem, ale ani ne potom. Nicméně potom je to v zásadě jednoduché: Historii píší vítězové.
Ti současní (zdaleka ještě ne vítězové) nám i dnes tlačí do hlavy, že bychom měli poznat historii i 1. světové války, abychom si nestihli všimnout, že už začala i ta třetí. Samozřejmě nijaký atentát na žádného státníka se díky ochrankářům nekonal, nicméně jak praví přísloví „když chceš psa bíti, sankce se vždy najde“.
Proto neválčíme v zákopech s bajonety, yperitem nebo kulomety, ale „uvalujeme na sebe navzájem sankce“, což je meč, který je bohužel nabroušený na obou stranách. V běžném životě, když si někdo „uvalí“, tak je mu zpravidla na chvíli dobře, ale ve světě ekonomiky a obchodu tento pocit nepřijde. Snad jen pro nějakou vybranou skupinu oligarchů a bankéřů.
Když už jsme u těch válek, tak si vzpomeňme, jak jsme si naivně mysleli, že rokem 1945 všechny války skončily a abychom nevyšli z cviku, tak jsme „bojovali za mír“. Jak to nakonec dopadlo, to už dnes každý ví. I my Minťáci jsme svým způsobem zapojeni do jistého soupeření (nechci použít slovo konflikt) s nejméně jedním operačním systémem, který v posledních desetiletích ovládl svět. Nicméně, pokud by tomu tak nebylo, tak by každý z nás, co teď sedíme u PC, dělal asi něco užitečnějšího. Jenže „všechno je jinak“ a tak je jen na nás, abychom se rozhodli, zda máme bojovat „proti něčemu“ nebo „za něco“. Mě z toho vychází líp ta druhá možnost…
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Dnes si povíme o jedné další možnosti, a sice o programu, nebo lépe aplikaci, která trošku poodhrne oponu, kterou je zakryt svět chemie od toho ostatního „normálního“ světa.
V předcházejícím článku, který se zabýval úvodem do chemie, jsme získali nějakou obecnou představu o jednotlivých chemických prvcích. Protože je to jen skutečně úvodní program pro začínající i pokročilejší chemiky, nebylo možné poskytnou rozšiřující informace. Stejně tak, jako se jeden čtenář domníval, dát k tomu ještě nějaký receptář. Ani dnes nebudu dávat recepty jak Přemek Podlaha, protože k tomu, aby začínající chemik začal míchat různé ingredienty, je třeba trochu víc. Tento článek je opět informativní, protože dnešní aplikaci máme v repozitáři a bylo by škoda si ji nevšimnout. Podle autorů je určena pro prostředí KDE, to ovšem v prostředí MATE potíže nečiní a dá se nainstalovat, spustit i používat. K Cinnamonu se nevyjádřím, protože jsem nezkoušel.
Jelikož se jedná o dost kompletní databázi, zaměřenou na jednotlivé vlastnosti prvků, celkově je program dost velký jak na stažení, tak i na instalaci.
Zájemci o alchymii si ho mohou nainstalovat příkazem:
Příkaz terminálu: |
---|
sudo apt-get install kalzium |
Po instalaci se nám objeví v kolonce Věda a vzdělávání.
Aplikace je kompletně v angličtině, což by skutečným zájemcům o chemii nemělo vadit, protože se s použitou terminologií nesetkávají poprve. Nicméně dá se konstatovat, že použitelnost je v tomto případě zaměřena na čtenáře, kteří mají za sebou aspoň několik ročníků chemické průmyslovky a zůstávají pracovat v oboru.
… a ještě jeden záběr:
Rutherfordův model atomu
Takže ještě než vás zavolají na východní frontu, bojovat za Strýčka Sama proti „zlému Putinovi“, zkuste si něco, co tu ještě nebylo. Snad vás to zaujme a pokud se vrátíte ve zdraví, tak v některém dalším článku vám prozradím, jak vařit „elixír života“, protože i císař Rudolf II ~ však víte jak to nakonec dopadlo …