Barevný svět V.

V minulých dílech jsme si udělali malou exkurzi do Barevného světa, tak říkajíc z rychlíku. Takové Mintí Pendolíno, protože nebylo cílem poskytnout kompletní informaci, ale vzbudit zájem. Zájem je alfa i omega jakékoliv úspěšné činnosti. A protože jsme vyzbrojeni celou baterií grafických programů, bylo by škoda, kdybychom je nechali na disku zahálet, protože nevíme, co s nimi. Popisovat třebas detailní práci v nějakém editoru, to by zase bylo svým rozsahem spíše na víceméně obsáhlou příručku. Já sám jsem s polopatistickými „kuchařskými knihami“ pro grafiky vůbec spokojen nebyl. Zastávám názor, že je lepší vysvětlovat principy, než popsat jednotlivé fáze „výroby“. Jestliže „trochu teorie nikoho nezabije“, tak může také snadno čtenáře znechutit, protože když je něčeho moc– znáte to …
Jak to udělat, aby se případný zájemce o barvy nenasral a dočetl článek do konce?

Tak se tu objevili „naši broučci“ se svými denními starostmi, po kterých už nebylo těžké si prostudovat si i něco z technického světa.

V závěru našeho miniseriálu se proto podívejme s jakými programy bychom mohli dělat ta svoje barevná kouzla. Podotýkám, že zkušenější uživatelé tuto část (stejně jako i mnoho předcházejících) mohou klidně přeskočit. Jak jste si mohli všimnout, tak se ve svých „vstupech“ orientuji hlavně na uživatele, kteří „by rádi“, ale neví jak na to. Starým mazákům radit nemíním, jsou skoro všichni lepší ode mě. Proto píšu stylem PÚB – pro úplně blbé, což je status na kterém jsme začínali všichni.

Každý z uživatelů má už ze základní instalace instalován program GIMP. Po prvních pokusech téměř každý zjistí, že „se s tím nedá dělat“, což je celkem oprávněné tvrzení, zvlášť pro toho, kdo už jednou pracoval s Photoshopem. Těm, co nemají žádnou grafickou zkušenost bude nejlíp, když se zpočátku poohlédnou po jiném editoru, který je víc „user friendly“. Rozhodně si nebudou hned instalovat program Fotoxx, protože jim opět hrozí enormní zvýšení krevního tlaku. Mě se jako starému Photoshopníku, osvědčil grafický editor Pinta, který tak trochu svým vzhledem mi „cosi“ připomíná. Je to celkem šikovný program, protože se na něm dají dělat běžné globální úpravy, pozná nejpoužívanější grafické formáty a dokáže do nich i uložit. Nicméně spousta funkcí je jen nakousnutých, a s hlediska funkčnosti jsou slabší. To platí pro editační funkce Úrovně neboli Levels a Křivky čili Curves. Úrovně často nefungují vůbec, zato Křivky funkční jsou, ale jejich ovládání je hrozně kostrbaté, nicméně po trošce cviku se dá na to zvyknout a nějakou tu úpravu docílit. Co je méně příjemné, to je skutečnost, že když se konečně podaří editační dílko dokončit, tak najednou nejde uložit a aplikace vypíše hlášení o chybě. Na tomto místě bych rád připomenul, že je celkem užitečné, když si hned po otevření souboru tento přejmenujeme a pracujeme pak na kopii, kterou průběžně při práci ukládáme, nejlépe po každé změně. Tak se nám podaří zachovat původní soubor i jeho změněnou variantu a případné zatuhnutí nás nepoškodí. Pinta se pak musí brutálně shodit a soubor po restartu znovu načíst.

Co je sympatické, to je skutečnost, že se dá pracovat s vrstvami, i když trochu kostrbatějším způsobem než jsme byli zvyklí, ale naučit se to dá. Bohužel nedá se pracovat s barevnými kanály, což ovšem pro běžného uživatele není žádná katastrofa. Pokud jde o nástroje, tak některé retušovací z nich skutečně postrádám, ale hrubá retuš se dá udělat i jinak, pomocí výběrů, které přesouváme z místa na místo. Je to takové škrábání se pravou rukou za levým uchem, ale kvůli tomu nebudeme spouštět hned GIMP, nebo Darktable. Chybí rozmazávací a změkčovací nástroj a funkce prolnutí u výběru. Nicméně po vyjmenování hlavních „nedostatků“ musím uznat, že Pinta je zatím můj favorit.
Nicméně pokud chci už něco „udělat pořádně“, tak si „polotovar z Pinty“ načtu do GIMPu. Tam už použiji funkce, které jsou v Pintě nedostupné a musím se spokojit s tím, že GIMP používá na ukládání svůj vlastní formát „xcf“, což akceptuji pokud se k práci ještě hodlám vrátit. Jinak musím soubor vyexportovat, podle možnosti jako neztrátovou grafiku „tif“. Potom v souborovém manažeru pomocí skriptů převedu na formát, který není tak mohutný a je vhodnější na přepravu.

Další programy na editaci nebo tvorbu grafiky – LibreOffice Draw, rgbPaint, RawTherapee a Darktable; každý z nich vyžaduje zvláštní přístup a v případě posledního i delší praxi. Nebudu se zabývat konvertory a prohlížeči obrázků resp. organizátory sbírek. To už jsme na našem portálu publikovali a každý zvlášť; kdo má zájem, najde si.

Když je potřebné publikovat více grafiky, tak je výhodnější „grupovat“ obrázky, které k sobě nějak patří a to pomocí aplikace Photoprint. O Photoprintu už článek máme, zbývá jen připomenout, že po „kompilaci“ zůstává mezi obrázky hodně bílého místa. Elegantní řešení je použít Pintu a tam pomocí výběrů a jejich posunů sestavit požadovaný vzhled. Můžete se o tom přesvědčit v předcházejícím dílu Barevného světa, kde jsou obrázky ve skupinách.

Prostředí rgbPaint a LibreOffice Draw –>

Jako ukázku „koprodukce mezi Pintou a GIMPem“ přikládám větší grafiku, která byla původně určená k jinému použití, ale došlo k přehodnocení záměru:

V nejlepším je třeba přestat, což s radostí činím, protože jak již bylo na jiném místě psáno – když je něčeho moc, tak je toho příliš.

Pokud vám seriál udělal radost nebo byl jinak k užitku, očekávám, jak to už u nás bývá zvykem, tisíce děkovných dopisů …