Zdravím, pane Brouk, vy jste taková chodící encyklopedie, rád bych se vás na něco zeptal.
Ale pane Pytlík, s tou encyklopedií to jste trochu přehnal. Možná vás pomýlilo, že obyčejně nechodím okolo horké kaše, ale snažím se jít, jak říkají učenci, k meritu věci.
No víte, nějak mi nejde do hlavy, že když se dívám na zprávy v televizi, tak stále se utvrzuji v domněnce, že nám jen systematicky lžou. A po nějakém čase, když pravda vyjde najevo, tak se jede dál, jako by se nechumelilo.
Pane Pytlík, já nemám patent na rozum, to má většina ostatních lidí; nicméně pokusím se o vysvětlení, ale nemusíte to brát doslova. Televize, ač si ji poctivě a proti své vůli platíme, není určena k tomu, abychom se za naše peníze mohli kulturně zabavit a seriozně se informovat. Televize, to je zbraň v rukou vládnoucí třídy, řečeno marxistickou terminologií. Patří mezi nesmrtící zbraně, s přímým účinkem na mozek diváka resp. posluchače.
Dobře, pane Brouk, tomu rozumím, jen ta marxistická terminologie mi zní nějak divně.
Ale pane Pytlík, teorie je zase jen teorie, ale její aplikace do praxe, to je ten kámen úrazu. V teorii se hovoří o dialektické jednotě protikladů, což je pro normálního smrtelníka srozumitelné asi jako španělská vesnice. Za komunistů to fungovalo tak, že pracující se tvářili jako že pracují a vláda se zase tvářila, že jim za to platí.
To je všechno možné, pane Brouk, ale jak se tak dívám okolo sebe, tak drtivá většina z toho, co okolo sebe vidím, bylo postavené právě v té době. A za těch posledních 23 let se všechno jen zpomaluje a prodražuje. Že by to byla ta dialektická jednota protikladů ?
°°°°°oooo000O000oooo°°°°°
Tak jsme se opět něco dozvěděli ze života „našich broučků“ a budeme pokračovat v dalším zkoumání „Barevného světa“.
Každý barevný model generuje specifický barevný prostor, což je množina barev, která se dá popsat daným modelem. Konkretně máme na mysli barevný prostor RGB, nebo barevný prostor CMYK a podobně. Barevné prostory jednotlivých modelů se víceméně liší. Nejobsažnější je, jak jsme se minule dověděli, model Lab a s hlediska obsahu je na tom nejhůř model CMYK. Při vzájemných převodech mezi RGB a CMYK snadno dojde k tomu, že některé z barev původního barevného modelu RGB není možné zobrazit v prostoru CMYK. Tím bývají postižené některé zářivé barvy a hodně pěkných odstínů zelené. Stejný problém je možný i při obráceném postupu, tedy mezi CMYK a RGB, proto pokud je to možné, je třeba se několikanásobným převodům z jednoho barevného prostoru do druhého vyhnout.
Otázek okolo této problematiky je víc než dost a jak už bylo na začátku tohoto seriálu řečeno, neexistují dva absolutně stejné monitory, které by dokázaly zobrazit porovnávací obraz stejně. Proto se provádí tzv. kalibrace, což je profesionálně zaměřená činnost s cílem přenést obrazy z jednoho stroje na druhý beze změny obrazové kvality. V našem stručném přehledu se kalibrací zabývat nebudeme; za zmínku stojí termín gamut, což je označení pro barevný rozsah. Gamut bude vždy podmnožinou barevného prostoru daného modelu.
Další členění obrázků může být podle počtu barev.
Barevné modely slouží k co nejvěrnějšímu zobrazení toho, co chceme na svých fotografiích z reálného světa zachytit. Na druhé straně však člověk není schopen rozlišit všechny barvy, které okolo sebe vidí, proto se ani nesnažíme o reprodukci celého barevného spektra. Prakticky to ani nepotřebujeme, takže při počítačovém zpracování si s výjimkou fotografií a reprodukcí uměleckých děl vystačíme s podstatně menším množstvím barev. Původní záměr byl ten, že se zmenšujícím se počtem barev se zvyšuje rychlost zobrazování a zpracování. Další důvod jsou omezení při tiskovém zpracování, např. běžná barevná tiskárna, která dokáže při svém výstupu zobrazit „pouze“ několik desítek tisíc barev z barevného spektra. Standard dělení obrázků podle obsahu barevného spektra jsou plnobarevné obrázky „Full colors“, které mohou být v tzv. věrných barvách „True colors“, nebo s menším množstvím barev jako „High colors“, potom indexované barvy „Indexed colors“, dále jednobarevné jako odstíny šedi „Grayscale“, a konečně bitové mapy „B/W“ černá a bílá. Pro praktické využití se zaměříme jen na nejčastěji užívané barevné režimy, protože jemnější členění prostě asi nebudeme potřebovat.
Začíná to být nuda, však?
Tak si pro změnu dáme tabulku, aby bylo zřejmé, jak na tom s těmi barvami vlastně jsme:
|
Název barevného módu |
Anglicky |
Počet barev |
Prostor pro popis jednoho barevného módu |
Použití |
|
Plné barvy |
High Color True Color |
~ 32 000 > 16 milionů |
2 bajty, 5 bitů na jednu složku barvy 3 bajty, 1bajt (nebo víc) na jednu složku barvy |
Barevné fotografie, reprodukce uměleckých děl a různé prezentace |
|
Indexované barvy |
Indexed colors |
max. 256 |
1 bajt |
Počítačová grafika, různá loga, pozadí atd. |
|
Odstíny šedi |
Grayscale |
max. 256 odstínů šedi |
1 bajt |
ČB fotografie, podklady pro tisk |
|
Bitová mapa |
Black and White |
1+1 (z toho je jedna jako pozadí) |
1 bit |
Pérovky, výkresy, technická dokumentace |
Vidíme, že na velikost souboru (ne obrázku) má vliv počet barev, což je celkem pochopitelné, ale při zpracování obrázků z různých zdrojů sledujeme i jejich rozměry, kde nám pak velikost souboru roste s geometrickou řadou.
Na tomto místě nám však náš výzkum nekončí, protože jsme se ještě nedostali k souborovým formátům, ve kterých naše obrázkové kreace budeme přechovávat.
Formáty bychom mohli rozdělit do několika skupin, na pracovní formáty, na formáty pro internet a na formáty pro archivaci.
Pracovní formáty, jak již název naznačuje, jsou formáty, se kterými budeme (ještě) pracovat a obrázky modifikovat. Zde by se nemělo velmi čarovat ani s barevnými modely, ani s konverzí formátů, protože každá změna představuje určitou ztrátu kvality. Rovněž každá komprese představuje stejné nebezpečí.
Formáty pro internet, tak to je asi jasné – tam nám na dalším osudu obrázku už nebude záležet, hlavní je, aby byl pro čtenáře dobře viditelný a splnil svoje informační poslání. Nicméně publikují se kopie, takže originály máme doma.
Formáty pro archivaci – to už každý pozná sám, podle své praxe, nejčastěji tedy JPEG.
Každý z nás už pracoval s nějakým obrázkem, ale ne všichni si dokážou uvědomit, jaký vliv má na další práci s ním jeho vlastní formát. Začneme s pracovním formátem, tam je úplně nejlepší, když je obrázek ve formátu TIFF, bez komprese. Obrázek se už nebude víc „nafukovat“, práce s ním je realistická a máme prakticky k dispozici všechny obrazové body, které jsou v originále, tedy True color. V tomto formátu můžeme též archivovat, jen mějme na mysli, že soubor s obrázkem může být dost velký, což při další manipulaci s ním bude celou práci hodně zdržovat.
Pro vysokou neztrátovou kompresi je vhodným formátem pro kvalitní grafiku nejen na web formát PNG. Podporuje velkou hloubku barev (v jednobarevném módu až 16 bitů), v barevném až 48 bitů. Při editaci je možné pracovat s více vrstvami i alpha kanálem, což je podobné jako u formátu TIFF.
Dalším formátem je GIF, což je horší alternativa k formátu PNG; původně byl určen pro přenos obrázků mezi různými platformami. Většinou se používá pro 16 nebo 256bitové barevné nebo jednobarevné obrázky. Stejně jako formát PNG umožňuje pracovat s průhledným pozadím. Zajímavá je možnost ukládat do jednoho souboru několik obrázků, což se využívá jako tzv. Animovaný GIF, ale řada aplikací ji nepodporuje.
Grafických formátů je povícero, nicméně jejich význam je omezen prostředím a proto uvedeme jen formáty PCX a BMP, které měly použití v OS Windows, resp. OS2; dnes se s nimi setkáváme málo.
°°°°°oooo000O000oooo°°°°°
Závěrečná poznámka: Výše uvedené informace si nedávají nárok na encyklopedii, jsou jen rámcovou informací v rámci tohoto a dalších článků, které se budou zabývat barevným světem. Vážní zájemci si musí rozsáhlejší materiál najít na webu sami, nebo si koupit knihy, které se touto problematikou zabývají podrobně. V každém případě si ke studiu musí vyhradit dost dlouhou dobu…