Můj dědeček & Ubo-icons

Říká se, že o osudu člověka bývá rozhodnuto dávno před jeho narozením, což zní sice fatálně, ale na každém šprochu je pravdy trochu. Dnes, kdy současný školní vzdělávací systém je opět někde v časech Marie Terezie, nezbývá než se spolehnout na genetiku. O tom, že inteligence a volba povolání se nedědí z otce na syna, ale častěji z dědečka na vnuka, je možné se dohledat na řadě příkladů. Jeden z mých dědečků, kterého jsem už neměl tu čest osobně poznat, měl hodně dětí; aby je uživil, tak byl současně účetním, učitelem i ředitelem na škole, v jedné nevelké obci na Slovensku. Byli jsme tak dost velká rodina, jen co je pravda.

„Kolik vás vlastně doma bylo“?, ptal jsem se jako chlapec jednoho ze svých strýčků. Shodou okolností byl strýček také učitel a tak mi řekl: „Mám třikrát tolik sester jako bratrů; když nepočítám rodiče, bylo nás celkem doma tolik, kolik je druhá odmocnina ze čtvrté mocniny tří.“

 

Tato odpověď mi musela stačit, aby mě nepokládal za ignoranta; učitelské povolání jsem si nezvolil, víc mě zajímala chemie, farmacie, dixieland a jazz.

 

 

Nicméně osudu jsem neunikl: První zkouška ohněm byla, když jsem se stal trenérem oddílu JUDO, později jsem ještě vedl oddíly skautů a v JUDO zůstal „jen“ jako rozhodčí. Nakonec jsem skončil jako můj dědeček: Učitel a říďa v jedné osobě ve sborové církevní škole, kde jsem 6 let (po slovensky) učil teologii. Paralelně s tím jsem u soukromé firmy v moderní počítačové učebně občas vyučoval programy pro Windows. (A.D. ~ 1992-1998)

Tyto aktivity mi výrazně pomohly ve vyjadřování i myšlení. Ve škole jsme měli i studenta z fakulty informatiky, s ním jsme pak na mém erárním PC (on ještě neměl) dělali jeho domácí úkoly. Informatik mě přitom naučil hodně věcí z IT: Základy UNIXu a „starej dobrej“ DOS s legendární T602 …

 

°°°°°°°°°°° oooooooooo 0000000000 OOOOOOO 0000000000 oooooooooo °°°°°°°°°°°

 

Dnes nás čeká seznámení s něčím neobvyklým, možná zřídka použitelným. Píši o tom, aby jste věděli, že nemusí být všechno špatné, co je staré. V horším případě může věc vyjít z módy. Nicméně mohu předpokládat, že jsou mezi námi Minťáky i obdivovatelé rustikálních věcí a do této kategorie bych dal tvorbu počítačového nadšence Maxima Orlova, který vytvořil zvláštní sadu ikon.

Domovská stránka je na adrese : http://pen-art.ru/.

Ikony se dají stáhnout odtud : http://gnome-look.org/content/show.php/Ubo+Icons+Theme?content=122078.

 

 

Podotýkám, že uvedená galerie spatřila světlo světa téměř před 3 lety, což jí ovšem nic neubírá na půvabu. Rembrandt a Vincent van Gogh jsou též staršího data… :°)

Otevřeme si proto Terminál v adresáři, kde máme stažený soubor ubo-icons-0.1alpha.tar.gz, přihlásíme se jako root.

 

 

Když se tak stane, zadáme příkaz:

Příkaz terminálu:
cp ubo-icons-0.1alpha.tar.gz /usr/share/icons/

 

a tam ve správci souborů na balík klikneme pravým myšítkem a dáme „Otevřít jako správce“

Ve správci archivů se objeví rozbalený adresář v kořenovém adresáři, ten jednoduše přetáhneme do „ikoního adresáře“. Původní balík pak můžeme smazat. Dá se to udělat i jinak, každému jak je libo… ale v každém případě jako root.

 

 

Zbývá jen pozavírat všechna okna a spustit si:

Menu – Ovládací centrum > Vzhled > Předvolby vzhledu > Motiv > Upravit… > Upravit motiv > Ikony > ubo-icons-0.1 alpha.

 

Nicméně při použití na celý systém se můžeme dostat do příliš tmavých odstínů a vzhled našeho desktopu pak nemá potřebnou jiskru. Mohu proto doporučit změnu jednotlivých ikon podle vlastního uvážení, tak jak jsem to popsal v jednom ze svých dřívějších návodů.

 

Uvedený návod je pro desktopové prostředí MATE, ostatní „devianti“ si najdou svůj způsob realizace.

 

°°°°°°°°°°° oooooooooo 0000000000 OOOOOOO 0000000000 oooooooooo °°°°°°°°°°°

 

* Pokud vás tento článek zaujal nebo inspiroval, tak očekávám, jak už je v našem kraji a portálu zvykem,  tisíce děkovných dopisů…