Tohle nemusíte číst XXX

Není důležité se zúčastnit, ale být první.

Dnes tu máme jubilejní (a možná poslední) článek o tom, co bychom nemuseli, nesměli, případně neměli číst.

Tento literární útvar byl ve velké míře vyhrazen Broučkům, kteří sice Mint ke svému životu nepotřebovali, ale hlouposti, které my lidé děláme, jim neunikly. Prostě takoví nestranní a dost objektivní komentátoři, kteří jsou dnes už v kategorii „bílá vrána“.

Tahle partie Broučků se zformovala v okolí mého domu, nicméně ještě v časech, kdy jsem chodil na procházky s pejskem. Jenže tak jako se pominul pejsek, i v řadách Broučků se objevily trhliny. První se „trhla“ mandelinka Hillary, což v podstatě velká škoda nebyla, ale následkem zdravotních problémů „zmizel“ i Jim Pütlick, který jako zakládající člen skupiny je pro současnou skupinu nenahraditelnou ztrátou.

Johny Broke se tedy celkem správně rozhodl, že novou sestavu dělat nebude, protože tak jako byli Voskovec & Werich, Pravda & Láska nebo Suchý & Šlitr, tak i naši Broučci tvořili jeden celek a proto už publikovat na Mintu nebudou.

* Po tomhle zbytečně dlouhém úvodu zůstává otázkou, co si počne „generál“ bez armády?

Generál si s tím samozřejmě těžkou hlavu dělat nemusí, protože žije už 20. rok z generálského důchodu a nikdo mu již nehrozí, aby udělal to nebo ono. Nicméně jisté zkušenosti z jeho předcházející praxe mu umožňují, aby se občas zviditelnil, ale to je tak vše, jak říkával Jára Cimrman, co může udělat.

Při tom zviditelňování se samozřejmě vyskytnou i nějaké ozvěny, protože se říká, že jak se do lesa volá a „čert nikdy nespí“. Čertů, co nespali, jsme během existence naší webové stránky měli dost, nicméně když naše řady opustil Satapouch, tak se opět hodně změnilo – přibyli další, noví a mazanější čerti.

A tak si „generál“ vzpomíná na jisté zkušenosti z vojenské kontrarozvědky, i když v tom čase byl ještě malá šarže.

Totiž – internet je postaven na tom, že web není anonymní, že i ten, kdo si o sobě myslí nebo předpokládá, že ho nikdo nenajde, se může mýlit. Máme sice i takové vymoženosti jako „private browsing“, ale je to opatření pouze lokální.

Tak i naši nezvaní hybridní přispěvatelé v komentářích se radují zbytečně. Kontrarozvědka je najde a ministerstvo pravdy a lásky si je pak pro případnou potřebu dá do archivu.

Nestává se to pravidlem, ale občas se tihle anonymové nebo i registrovaní nickaři „utrhnou z řetězu“ a pan Doktor Chocholoušek pak už nemá o pacienty nouzi. Dnes se totiž stává téměř pravidlem, že takový mudrlant se pak vyjadřuje fundovaně i k tomu, čemu celkem nerozumí. Já to také občas udělám, ale mazaně, aby to nikdo nepoznal. Na druhé straně jsou tu pak ti, kteří věcem rozumí. Jedni to dávají najevo v sáhodlouhých komentářích téměř ke všemu, ale ti druzí, kteří vědí, jsou podezřele ticho. Protože i tak na jejich slova dojde, a to bez verbální ekvilibristiky, jen aby si jich všichni laskavě všimli. A zcela potichu jsou právě ti, kteří náš web udržují při životě: Díky jim za jejich neviditelnou práci.

I svoje zkušenosti z kontrarozvědky a zpravodajské služby si „generál“ vždy nechával jen pro případné jednorázové použití v rámci společenství, když se třeba nevědělo kdo za koho kope a podobně. V internetovém prostoru jsou na to samozřejmě daleko sofistikovanější metody, kterým se sice a priori dá vyhnout, ovšem ne docela.

V několika starších článcích, už před několika lety, jsem psal i o tom typu lidí, kteří jsou v pracovním či jinak tvůrčím kolektivu nasazeni jako pátá kolona. Podjebávači, dnes tomu říkáme „hybridní spolupracovníci“, s úlohou rozeštvat jinak kooperující lidi, až k narušení veškeré práce v kolektivu. Za své praxe jsem jich poznal celou řadu, někteří pracovali skrytě, jiní zase s odkrytým hledím. Zdálo by se, že ta „skrytá“ skupina zůstane nepoznaná. Není tomu tak, protože i v Bibli je psáno, že každý strom poznáš podle ovoce.

V naší redaktorské minikomunitě popisujeme věci pravým jménem a pokud možno srozumitelně a stručně, protože to je m.j. známka odbornosti. Příliš ukecaný psavec či komentátor budí často dojem, že kvalitu nahradil kvantitou. Nesporně velkým přínosem z odborného hlediska byli a stále jsou redaktoři ze Slovenska, mezi které geograficky patří i moje maličkost; nicméně sofistikovanou a správnou slovenskou gramatiku jsem se naučit prostě nedokázal. Obtížnější je pro mě snad už jen čínština, ale to už není latinka. Píši proto česky, protože v tomto jazyku jsem studoval a také nejvíce a hodně četl. Dnes se už tolik nečte, škoda, zato máme inkluzi.

Kromě redaktorů máme i početnou skupinu komentátorů, kam se též občas zapojím a dělám ramena. Komentátory máme konstruktivní a destruktivní, abychom se hned na počátku vymezili.

Komentátor nemůže působit skrytě, protože co napsal, za tím si musí stát, pokud se ovšem zmýlil, tak to může odvolat. Pozitivní a konstruktivní komentátor zpravidla dobře ví, co komentuje. Dělá to proto, aby i těm, co ještě váhají, dodal potřebnou jistotu a správnou informaci.

Destruktivní komentátor, ten si s podstatou věci starosti nedělá:

On je tu na to, aby celou věc zpochybnil, autora urazil, a za všech, kteří jeho osobní „názor“ nesdílí, udělal blbce.

Vypadá to jednoduše, ale je to také kvalifikace. Ani všichni vojáci nejsou většinou vedeni k tomu, aby něco vybudovali nebo postavili (snad kromě ženistů a spojařů), ale mají a priori destruktivní poslání. Nicméně i mezi nimi je hodně těch, kteří mají zodpovědné poslání právě v týlu; nebudu to jako „generál“ rozebírat. Protože s generály už u nás můžeme tapetovat…

Destruktivní komentátor není zodpovědný za nic, zpravidla samostatně nepíše ani nepublikuje. Údajně na to v dohledné době nemá a ani nebude mít dost času. Pshaw! Jen ve vhodné chvíli „zavalaší“ nějaké moudro, často i s pravopisnými chybami a čeká… A nezáleží na tom, jestli se podepisuje PetrN nebo Ignác03, či snad jen jako Anonym nebo anonym. Zřídka se pak stává, že se z destruktivního přispěvatele nakonec vyklube odborník na slovo vzatý. Jisté úskalí bývá častokrát v tom, že se odborník neumí správně k věci vyjadřovat a psát v krátkých větách. To potom kazí celkový dojem. Ale to bychom už skutečně chtěli moc…

Podstatné asi bude, že pokud si destruktivní psavec právě neléčí svoje zamindrákované ego, tak pracuje za peníze, za známku do vysokoškolského indexu, nebo za pozici ve straně. Tak za pláštíkem anonymity může rozsévat i svoje schizofrenické vize, a zalíbit se svému nadřízenému, Luciferovi či Bafometovi.

Každý kontrarozvědčík i forenzní IT analytik jistě potvrdí, že najít destruktivního zmrda není až tak těžké, i když píše pokaždé z jiné adresy, případně si mění nick. Není ani potřebné obtěžovat Sherlocka Holmese. Má totiž každý takový člověk svůj styl psaní, jak se můžeme přesvědčit třeba u Povídek z jedné a druhé kapsy od Karla Čapka, které se detektivní tematice věnovaly podrobně. Tak se postupně ten konkretní člověk dá vyhledat. A to byste se divili, že pán, „který má kolem hlavy svatozář“ a všichni si ho váží, je právě ten, který místo nicku či jména píše raději anonymně a šíří bludy. Stejně by mu ani ten nick např. „spravedlivý“ nebo „hate free forever“ nepomohl. Prostě strom poznáš podle ovoce a šmytec. A na každou svini se už vaří voda.

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

To je dnes k zamyšlení všechno: Žádnou specialitu z Mintu ani z IT jsem v poslední době neobjevil, nepublikoval; cítím léto, únavu i věk. Na psaní jsou už naši mladší, ale i mnozí starší kolegové, kteří se vyznají i v takových detailech, že laik žasne a odborník se diví.

Jedno ze svých hobby jsem si vyloženě náhodou našel asi před 50 lety, a to praktickou psychologii, se všemi jejími záhadami i všudypřítomnými socio- a psychopaty. Občas o nich i píši, a tak nakonec mohu být klidně i jeden z nich… Pro ty, kteří se tím cítí dotčeni, připomínám, aby to nebrali osobně a přečetli si něco od Duška. Dnes je totiž každý normální člověk nepřítel státu. Tak se lehce stane, že se občas s nějakou zajímavostí podělím i s ostatními normály, co zrovna a jen čirou náhodou plují proti proudu…

Ale začínají prázdniny a i redaktoři by už mohli lenošit. Tak se s vámi loučím a doufám, že nikomu chybět nebudu. Snad aspoň do té doby, než dozrají hrozny … jen aby zase nebyly kyselé, jak kdysi zjistila ta zklamaná liška…

Sorry jako.

P.S. Už tuším, jak se na mě chystají mudrlanti, kteří v životě nic nenapsali a kteří jsou odborníci jen a jen na kritiku těch, kteří něco dělají. Rád jim ponechám to potěšení, aby mohli kopat do otevřených dveří.

Problematika okolo Mintu se už z velké části úspěšně vyřešila a dost možná, že se budeme muset přeorientovat i na průzkum ostatních Linuxů. Naše původní stránka možná časem dostane přívěsky, kde se mohou řešit i jiné, kvalitní distribuce. Tedy takové, co nemají svou vlastní stránku v česko-slovenštině. Podle vlastní zkušenosti však mohu potvrdit, že to není žádná „letní láska“, ale práce na několik let, kterou málokdo bude dělat jen za kritiku, osočování a nadávky nebo jen za občasnou pochvalu. A také fakt, že s redaktory nemůžeme „tapetovat“, je to prostě řemeslo, které se nedá naučit ve škole.

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°