Tohle nemusíte číst XXV

Při sledování hospodských a internetových diskuzí se často setkávám s názory, že nebylo dobré zrušit vojenskou základní službu. Podstatné je, pro koho to bylo a pro koho nebylo dobré.

Základní Vojenská Služba byla kdysi posuzována jako ztráta dvou let života mladého muže. Nicméně nemohu nevzpomenout okřídlenou definici, která platila v čase mé služby:

Vojna je nekonečná řada průserů, nepřetržitě za sebou následujících. Jako ztrátu dvou let to rozhodně nepovažuji. Každý mladý chlap si ty svoje průsery absolvoval většinou právě v tomto prostředí, a to mu mohlo zabránit, aby se třeba v 19 letech ženil a měl tak průser jak vrata od stodoly. Vždy bylo lepší mít 2 týdny „zaražené prdy“ nebo „10 ostrých“, než dělat v civilu hlouposti, které pak stály spoustu času a peněz a ani účinná lítost s tím už nic neudělala. Pokud jde o základní vojenskou službu, dospěl jsem k názoru, že v občanských podmínkách je nenahraditelná.

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

Někdy před časem jsem v jednom ze svých článků vzpomínal na kolegu v zaměstnání, který vystudoval teologii na pravoslavného kněze, nicméně jako „černoprdelník“ byl přidělen k nám do hutě, na oddělení propagace. Tam svoje vzdělání ani volnomyšlenkářství realizovat nemohl, dělal jen to, co měl – vyráběl transparenty a hesla o socializmu a věrnosti k Sovětskému svazu. To ovšem jeho kvalifikaci neovlyvnilo, byl to inteligentní člověk a často říkával, že k tomu, aby přežil jakýkoliv systém a nezbláznil se, k tomu stačí, aby poznal dobře jen dvě knihy: Bibli a Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. V jeho případě – téměř zpaměti. Vzhledem na rozsah obou knih, těžko tomu v případě Švejka uvěřit, ale kolega měl pozoruhodnou paměť, takže Bible se za pět let naučit dá … Poznal jsem několik takových lidí.

Ten pravoslavný farář, říkejme mu Milan, tvrdil, že v knize o Švejkovi se každý najde. I mě tam Milan objevil – prý rechnungsfeldvébl (účetní šikovatel) Vaněk. Podotýkám, že jde o podobnost čistě náhodnou… Zřejmě způsob myšlení, nejen to, že pan Vaněk byl v civilu drogista a já zase chemik.

Jenže podobnosti jsou mnohdy deja vu – v závěru knihy, kdy Švejk jako odsouzený ruský špion má dostat poslední pomazání od feldkuráta Martince, popisuje tam problém jistého oficíra, který se měl dostat do vězení, kde byli zavření unteroficíři, což bylo v rozporu s vojenskými předpisy.

Něco podobného se stalo i mě, protože jsem za jeden větší přestupek dostal „sedm ostrých“. Po nastoupení do vězení se ale zjistilo, že už tam „sedí“ osm odsouzených vojínů, ale já nemohu sedět s nimi, protože jsem šarže. Tak jsem dostal extra cimru. Ráno šli vězni pracovat, ale já jsem nemohl jít s nimi – ze stejného důvodu. Navíc velitel stráže neměl dost lidí na to, aby mohli hlídat vojáky i mě nějak odděleně. Tak mě pustil ven s tím, že k večeru se musím vrátit, aby mu pak při předávání služby nikdo nechyběl. Půjčil jsem si opasek, vzal ešus a na výdej stravy jsem se vždy k nějakému pluku nebo praporu připojil, případně zašel za kamarádem kuchařem do důstojnické jídelny, jestli něco nezůstalo. Zbytek času jsem se flákal po letišti a k večeru se vrátil do basy. Tam jsem strávil noc v chladné cele a ráno se vše opakovalo. Po skončení trestu jsem byl následně za odměnu „rekvalifikován“ do strážní roty – jako velitel stráží. Na vojně se prostě situace mění každým okamžikem…

O českém lidu se pejorativně tvrdí, že je to národ denunciantů a Švejků. Pro pochopení tohoto výroku nemusí člověk žít dlouho, aby nemohl nesouhlasit. Nicméně ani srovnání s důstojnickým sborem C. & K. Monarchie pokulhávat nebude. Politici hrají divadlo, herci „dělají“ politiku a zloději honí policajty. Policajti pak nahánějí jiné policajty a organizovaný zločin spolupracuje s vládnoucí stranou. Ostatní zase jen čekají, kdy už skončí „zásadová“ Merkelová & spol.

Přicházejí zajímavé časy, ale v podstatě se zřejmě nic nezmění…

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

Zásadový člověk v podstatě nejsem: Měním svoje názory podle toho, do jaké míry jsem schopen přiznat své omyly. Je totiž známo, že svůj názor nemění jen ten, kdo je už mrtvý nebo totální blbec, když už tady byla zmínka o zásadové a neomylné kancléřce. Nedovedu si představit ten vývoj událostí v situaci, kdybych měl dnešní názory a zkušenosti například ve svých 20 letech. A vice versa.

K těm zásadám: Zásadně neinstaluji novou verzi OS Mintu dříve, než za 3 měsíce, jak jsem se byl o tom krátce zmínil v jednom se svých článků. Ale protože zákony a zásady jsou na to, aby se občas a podle potřeby porušovaly, tak jsem se této nezákonnosti opět dopustil.

Vzal jsem si do parády svůj starší nettop, (viz obr.) kde už bylo několik verzí Mintu bez podpory, které jen zabíraly místo na disku, na dnešní poměry se svými 160 GB už dost malém. V mém posledním článku jsem se o něm zmínil, dnes pokračuji:

Když už po opravě GRUBu vše bylo v pořádku, řekl jsem si: Proč to znovu nepokazit? Měl jsem čerstvě stáhnutý obraz Mintu 18 MATE. Protože v tomto případě musím instalovat z DVD, vzal jsem externí vypalovací mechaniku a dal se do práce. Nevěřím na svalnaté řeči, že za 20 minut je všechno hotovo. Abych měl vše podle své představy a se svými aplikacemi, vyhradím si 3 hodiny. Samozřejmě ne v jednom kuse. Na starší „šunce“ musím mít trpělivost, která údajně přináší růže. I když se právě nejednalo o „Rosu“ ale o „Sarah“, dopadlo to dobře: Zásluhu na tom má asi i grafická karta NVidia, která jednak „užírá“ z dostupné fyzické paměti, ale celkem pracuje spolehlivě, rychleji a pokud jde o používané aplikace, netrhá ani necuká.

Polichocen předchozí zkušeností, provedl jsem podobné harakiri na dalším počítači. Jenže tam už stroj s dvojnásobně silným procesorem, a integrovanou grafickou kartou Intel si se Sarah nerozuměl vůbec. Zkusil jsem MATE, KDE i XFCE, ale je to stejné. Sarah jede rychleji, jen nepřiráží, ale cuká. Tak se mi zase jednou moje porušení zásadovosti vymstilo.

Proto se na stará kolena vracím ke své staré (zásadě) a počkám si ty 3 měsíce, nebo i půl roku. Pak už snad budeme všichni spokojeni. Platí doporučení, které propaguje náš redaktor redhawk75 :

…platí zlaté pravidlo, pokiaľ netreba, neupgradujte. Distribúciu ani kernel.

Po návratu k MINTu 17.3 XFCE mám teď na pár let pokoj. Možná definitivní…

Sancta simplicita, jak by řekl Mistr Jan Hus…

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

Autorem článku se samozřejmě Old Bobby 🙂