O Mintu trochu jinak…

Kdyby mi někdo před 20 lety řekl, že budu mít jednou v počítači operační systém, který je bezpečný, rychlý a flexibilní, tak bych pochyboval, stejně jako kdyby prohlásil, že v tom čase  už budu mít brutto hmotnost 100 kilo. Mohl to ovšem vědět prognostik, který bezpečně věděl a prognózoval, že on se stane poslancem europarlamentu nebo prezidentem republiky. Nic naplat, hodně je povolaných, málo vyvolených…

Jak bylo předpověděno, tak se i stalo – z prognostiků se stali prezidenti a europoslanec, z Debianu Linux Mint a na moje křeslo s nosností 110 kg si už raději v kabátě nesednu… Nostradamus i Vanga by se nestačili divit!

Zatím co si rochním v Linux Mintu 17.3 XFCE resp. MATE, nestačím se divit, co se to stalo se „softwarovým vybavením“ např. ČT1 a dalších nejmenovaných. V poslední době je zřejmě úplně to nejlepší – „nepouštět si zprávy“ v telce , protože jsou cinknuté, marginální, zkreslené a převážně jen špatné.

Tak se přesouváme od televizorů k internetovému zpravodajství – tam by to už mohlo být lepší. Zase tam není celá pravda, musí se hledat, a k výběru není 90 kanálů, ze kterých se dá dívat snad na dva, ale všechno, co mě může zajímat a nač jsem jazykově vybaven.

Vypsat zde portfolio pro mě zajímavých stránek by bylo únavné a dlouhé, nehledě k tomu, že každého člověka zajímá něco jiného. Nicméně ale každého uživatele Mintu potěší, když se dozví, že má v počítači nainstalované mistrovské dílo, na rozdíl od toho, co často nedobrovolně doposud používal.

 

°°°°°oooo000-O-000oooo°°°°°

 

Pokud jde o Linux, vždy jsem se rád podíval na stránky autora dedoimedo, kde se o jednotlivých distribucích psalo ve formě recenzí. Autor působí v této branži už dlouho; články jsou v angličtině a dobře ilustrované, čtenáře „vtáhnou do děje“ a poskytnou zajímavou informaci.

Není tomu tak dávno, co tak spatřila světlo světa recenze na Mint 17.3 Rosa, Cinnamon a MATE, kde autor neměl důvod k jásotu nad novou verzí. Jak ale bývá zvykem, po „hlavních“ desktopových prostředích přicházejí s odstupem KDE a XFCE. Právě posledně jmenované zaujalo několik linuxových fandů, mě i renomovaného autora dedoimedo.

 

 

Protože mám daleko k tomu, abych bezchybně a v souladu s autorem přeložil jeho poslední recenzi na Mint 17.3 XFCE, „hodím do placu“ jen to podstatné, s čím i já bez výhrady souhlasím.

Hodnocení produktu jako celku:

Instalace: Blesková a bezproblémová
Funkcionalita: Všechno hned funguje
Výběr programů: Velmi dobrý
Konektivita: Bez chyby, stejně jako připojení na Smartfon
Závěr: 10/10 – deset z deseti možných!

 

* Screenshoty jsou použité z článku citovaného autora.

Od Vánoc minulého roku, kdy jsem začal laškovat s Mintem 17.2 XFCE, mám s tímto prostředím dostatek zkušeností a proto mě zajímá, co o tom soudí druzí. Z prostředí našeho portálu vím, že se v něm dobře cítí kolega redaktor kamowski, který neváhá se podělit o své zkušenosti s celou komunitou. Píše, a nejen o XFCE, perfektní a zajímavé články. Doufám, že se budu moci v dohledném čase připojit i já a prozradit další finty, co se s tímto prostředím dá všechno udělat.

Povzbuzen pozitivní recenzí od dedoimedo zajásal jsem, a přes správce aktualizací provedl povýšení na 17.3, což je záležitost deseti minut. Následně jsem si vyhledal doporučené jádro, které je v tomto případě 3.19.0.32 , nainstaloval ho, rovněž ze správce aktualizací. Po restartu už pracuji v plnohodnotném Mintu 17.3 XFCE s doporučeným jádrem – a je vymalováno!

Dá se předpokládat, že ve své inovaci nebudu sám; Mint v této podobě je skutečně impozantní a po úvodních úpravách, které si každý udělá podle svého gusta, už není co řešit.

Jedna zásadní změna, kterou jsem si udělal, je výměna správce souborů. Default správce je zde Thunar, což je osvědčený a moderní správce souborů, nicméně člověk, který strávil svoje nejlepší léta v prostředí MATE, má z té doby už svoje zvyky. Tak je to i se správcem souborů Caja, který  mi osobně vyhovuje. Protože nemá extrémní systémové nároky, na rozdíl od Dolphina z KDE, dá se použít i v XFCE, stačí si ho jen nainstalovat z repozitáře:

Příkazy terminálu:
sudo apt-get install caja

– a používat jako preferovaný…

Jako třešničku na dortu mohu nabídnout možnost dát si na každou virtuální plochu jinou tapetu, co je svým způsobem nejen oživení vzhledu, ale i praktické, pokud mám permanentně otevřených více oken, resp. aplikací, rychleji se orientuji. Virtuální plochy práci usnadňují, používám jich 6, což pokládám za optimum. Pokud jde o panel, mám zatím jen ten spodní, trochu zvětšený na výšku; kromě jiných appletů se na něm u mě nachází ještě externí jednoduché Menu a applet Místa, odkud se mohu rychle přesouvat, pokud právě není otevřený na monitoru Caja.

Tak by se dalo pokračovat, nicméně přišli bychom na kopu věcí, které se NEDAJÍ v tomto prostředí provádět, ale dají se zase dělat v jiném DE. Nicméně stále se dá zbastlit nějaké podobné řešení. V tom je právě krása Linuxu, že když se něco nedá udělat přesně tak, jak bychom chtěli, tak existuje jiný způsob, se kterým dosáhneme přibližně totéž, ale trochu jinak… Vedlejší efekt tohoto procesu je to, že uživatel PŘEMÝŠLÍ A JE KREATIVNÍ, což je pro rozvoj a udržení duševní svěžesti nezanedbatelný fakt.

Pro útěchu těch, kteří si neradi „lámou hlavu“, mohu jen dodat, že Mint 17.3 XFCE je velice stabilní systém, který není třeba stále upravovat, čistit, defragmentovat, chránit proti virům – nic takového. Nainstaluji, doladím podle svého přání – a pak jen si hraji a pracuji…

 

Chléb a hry!