Tohle nemusíte číst XIX.

tnc1Opět nám skončil jeden rok, kdy jsme si mohli „hodit na disk“ zase dvoje vydání MINTu. A aby toho nebylo málo, tak každé z těchto „release“ nabídlo 4 desktopové prostředí. O desktopových prostředích se už v minulém roce na našich stránkách psalo, ale do jednoho, dvou článků se stejně nevejde všechno a tak se čtenáři vrhnou na fórum a tam vyzvídají. Zvídavost je dobrá vlastnost, protože je projevem aktivity a zájmu.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

I já jsem patřil (a snad ještě patřím) mezi zvídavé lidi, což mi v mladším věku přineslo řadu poznatků, ale i nepříjemností. Někdy je prostě lepší nevidět a neslyšet, nicméně pokud jsem ticho a nikomu nic neřeknu, tak se to dá přežít. Otázka přežití je jedna věc, ovšem informace je třeba použít a v tom lepším případě se o ně podělit, což právě činím:

Protože velkou část svých pracovních závazků jsem se v životě věnoval zpravodajství, ať v té či oné formě, podstatné bylo vždy získávání a zpracování informací, resp. nových poznatků. Tímto způsobem sa zvolna posouvám vpřed bez toho, aby mi hrozilo „že náhle objevím Ameriku“.

Měl jsem ve své praxi to štěstí, že jsem ještě v mladém věku vystřídal několik víceméně odborných profesí, kde bylo zpočátku potřebné absolvovat delší zaškolení a nějaké stáže. Tam jsem se dozvěděl, že všude to dělají líp než u nás…

Jak je obecně známo, jsem „specialista“ na desktopové prostředí MATE, protože v něm dokáži vykouzlit skoro všechno. Proto, abych nepodlehl iluzi vševědoucího šamana, tak jsem si na disk „hodil“ i prostředí KDE. To mě dlouho provázelo v mých „učňovských letech“, kdy jsem odcházel od starého dobrého Fluxboxu a dělal konečně v „něčem pořádném“. Jenže pak přišlo „staré dobré Gnome“ a  …  znáte to… Prostředí KDE je elegantní a zaslouží si i silnější stroj, ale i na mém Atomu 1.6 GB x 2 + 2 GB RAM není vyloženě pomalé; pracovat se s ním dá.

V poslední době mému „orlímu zraku“ neunikla skutečnost, že můj slovenský kolega redaktor píše pěkné články a pěje oslavné ódy na prostředí XFCE. Není mi neznámo, že XFCE se všeobecně doporučuje jako relativně jednoduché prostředí, zvláště pro starší železo a současně i pro začínající linuxáky. Pokud to parafrázuji, tak jsem starší linuxák, začínám rezavět a směřuji do starého železa – proč se zkrátka nevybrat tímto směrem?

Na disku už nemám místo pro další 2 particie, tak jsem jednu starší instalaci přeinstaloval Mintem 17.3 MATE. Dost mě překvapilo, že není vůbec tak úžasný jako byl Cinnamon 17.3 beta, který jsem předtím zkoušel jen z Live distribuce.  Jenže pokud chci na PC normálně pracovat, tak na nějakou SherlockHolmesiádu nebude čas. Nahradím ho tedy 17.2 Mintem XFCE. Ještě jsem si v Live módu vyzkoušel poslední stabilní MINT s XFCE4 a řekl jsem si spolu s paní Merkelovou „Ich schaffe Das“ – a kostky byly vrženy. Jenže to jsem, na rozdíl od paní kancléřky, už věděl do čeho jdu.

Reinstalace byla rychlá a bezproblémová, trochu víc času zabraly updaty a nastavení, což je běžná praxe. K tomuto zajímavému desktopovému prostředí by se patřilo poznamenat, že je vhodnou „živnou půdou“ pro kreativce a ladiče. Jak je to ve vztahu k tomu, zda máme slabý nebo silnější „stroj“, se snad později vrátím, až si vyzkouším instalaci na náš silnější PC, ale snad ještě počkám na ostrou verzi 17.3 XFCE. V únoru má být hotová finální verze 17.3 XFCE, zatím jsem si jen prohlédl beta verzi, která vypadá dobře.

Jsem v prostředí XFCE4 už o něco víc než dva týdny, a mám pocit, jako kdybych pracoval ve „starém dobrém MATE“, a mám i nějaký komfort navíc… Skoro všechny mnou používané programy mám už nainstalované pomocí Terminálu během několika málo minut. Stačí si jen pamatovat jméno aplikace – což se mi občas nepovedlo, protože ten Němec (Alzheimer) mi ho v hlavě někde schoval. Nicméně Terminál, to je odpalovací rampa pro střely na všechny vzdálenosti – když se náhodou něco nepovede, tak hned napíše co to bylo, a co bych měl dělat. A číst i psát, ještě umím…

Tak v grafickém prostředí jsou k dispozici nová kouzla, konfigurace Plochy je famózní a ve „starém dobrém Thunaru“ se pracuje podobně jako v Nemo, Nautilu či Caja. V podstatě se všechny operace odehrávají v naší hlavě, správce souborů je jen vykonavatel našich přání – dělá to bezchybně – ale  nemohou být všichni stejní.

Měl jsem obavy, zda nebudu při konfiguraci systému mít pocit, že něco chybí, nebo jestli to nebude těžkopádné…

Jistě, v Thunaru chybí dvojpanelový pohled, a XFCE těžkopádné tak trochu je, protože odezva na jakoukoliv akci chvilku trvá, nicméně mám subjektivní dojem, že toto prostředí víc „pracuje“ s procesorem a RAM využívá méně, zatímco v MATE je tomu opačně. Na vykonání každého příkazu v grafickém prostředí se proto muselo chvilku čekat – sekundu až dvě. Doinstalace Dolphinu (z KDE) se sice povedla, ale v tomto prostředí nefungoval. Oproti tomu Caja se dá snadno doinstalovat, udělat pro ni spouštěč a používat k úplné spokojenosti.

Nakonec jsem si nechal hry – beru ohled na moji integrovanou (Intel) grafickou kartu, se kterou jsem nikdy za posledních 7 let neměl problém. Snad jen to, že po ní nemohu žádat víc, než dokáže. Svůj mozek si bystřím hrami, které nejsou stereotypní, ale kreativní. Pokud někdo z vás umí hrát takovou „aristokratickou“ hru, jako je SNOOKER, tam žádné výmluvy neplatí – kdo umí, ten umí… Jenže těch her je víc a i při takovém Minigolfu se dá fantazie a um dobře zapojit. V prostředí XFCE dokáže i moje grafická karta ze sebe „vyždímat“ maximum – což mě u mých her potěšilo.

Dovedu si představit, že uživatelé, zmlsaní lehkostí MATE a elegancí KDE, nebudou hledat své štěstí v XFCE. Každý má pro to svůj důvod. Já ale mám rád změnu a proto občas alternuji do KDE nebo XFCE. Prostředí Cinnamon mě osobně od počátku nevyhovuje, proto s ním pracuji jen v testech, abych věděl, jak to tam funguje. Možná za rok, za dva – bude všechno jinak – otázka zní, zda tu ještě budu i já?

U dnešního povídání nejsou žádné ukázkové obrázky, protože to vše už bylo publikováno v těch článcích o desktopových prostředích, byly dva. Je nesporné, že všichni nemusí souhlasit s tím, co jsem „objevil“ a popsal. Každý máme jiné železo a proto jsou i rozdíly. Nicméně ti, kteří jsou ochotni jít do experimentu, by si z článku přece mohli něco vybrat…

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

 

Štítky , , , , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

5 reakcí na Tohle nemusíte číst XIX.

  1. vxmery říká:

    Výber prostredí je skvele zvolený, vyberie si takmer každý. Druhá skvelá vec je, že sú out-of-box výborne odladené, takže bežný užívateľ jednoducho užíva a nič nemusí riešiť. To je jeden z dôvodov, prečo je Mint medzi bfu dlhodobo jednička 🙂

  2. Livan říká:

    Thunar sice nemá dvojpanelový pohľad ale na pravom tlačítku myši sa dá otvoriť daný adresár v druhom okne a potom preťahovaním presúvať či kopírovať rovnako ako v dvojpanelovom pohľade.

  3. Josef123 říká:

    Rád zkouším různá distra konkrétně Debian Mint a Ubunu a různá prostředí. Začínal jsem s KDE3 pamatuji hrozný přechod na KDE4 a nyní se to opakuje s KDE5 které je v Kubuntu na hranici použitelnosti. Myslím že jsem z KDE navždy vyléčenej 🙂

    Xubuntu je skvělé a v Mintu 17.3 je tak pěkně upravené, že bych ani neřekl že se jedná o Xfce. Nejsvižněji s nejmenšími nároky na hw je Lubuntu. Moc se mi líbí, jenom mě mrzí že vývoj je strašně pomalý a v příštím lts vydání bude opět lxde. Mate mě moc neoslovilo třeba paměťové nároky jsou nesrovnatelné s xfce a lxde. Navíc přechod na gtk3 také není nic moc http://wiki.mate-desktop.org/status:gtk3 . Cinnamon se mi líbí ani mi nepřipadá nijak náročný, jenom se mi zdá že na mojem pc je trochu línější.

  4. kupec říká:

    Zajímavý článek, podle mě je dobrý cinnamon ,i když není bez chyb . Mate je už starý,ale dělalo se mi v něm dobře. V KDE se mi líbily aplikace a vzhled,ale některé nastavení byly až moc podrobné , v kterých se člověk lehce ztratil. A pak nevěděl jak z toho ven.A XFCE je zase až moc jednoduchý.LXDE si mi líbí,ale zvykl jsem si na cinnamon,tak se mi to nechce měnit. A ještě jedna poznámka instalovat více prostředí také není dobře,některé se nemaj rádi a pak to řeším přeinstalováním. Je to můj názor.

  5. Josef123 říká:

    Je pravda že se některá současně nainstalovaná prostředí špatně snášejí. Jedinou výjimku mám u Lubuntu a Enlightenmentu E20. Jinak třeba Lubuntu lxde po přidání lxqt udělá dost velký nepořádek v aplikacích.

    Pokud něco zkouším tak přímo na disku bez virtualizace. Zazálohuju data a pomocí fsarchiveru z předem vytvořených obrazů dister obnovím požadované a mohu zkoušet. Snadno tak během 2-3 minut změním distro Pokud je to na delší dobu obnovím i data ze zálohy a normálně v to dělám.