Spisovatelem snadno rychle a vesele II

Aktivity Broučků se pomalu začínají pomalu stahovat do kanceláří a jiných, před nepohodou zabezpečených prostorů. Můžeme se proto dočkat spíše nových administrativních opatření, než nájezdů sarančat, jakého jsme byli svědkem v začínajícím podzimu. Nedávno mě poštípala blecha, která pracuje v kanceláři Broučků jako uklízečka, a prozradila, že slyšela, jak Johnny s Jimmym plánují další alternativu záchrany „nešťastných běženců“. Opět jsem obracel oči v úžasu, že na to geniální protektorátní kancléřka ještě dávno nepřišla. Jak by také mohla, když říká a dělá jen to, co jí nařídili hoši v Bílém Wigwamu. Jako zombie, naprogramovaná hochy z nějaké zámořské softwarové firmy… ☺

Tak si představte, že tihle dva výtečníci zjistili, že na obrovském území Grónska je několik velkých vojenských základen USA, které jsou už z pohledu armádních expertů vybydlené. Čmoudům zpravidla vybydlenost až tak nevadí a odborná vyjádření statiků mají na háku. Takže nějakých stopadesát tisíc, kteří „ztratili doklady, neumí německy a pocházejí (samozřejmě) ze Syrie” , by si tam v bezpečných podmínkách na základnách, případně v iglú mohli rozmnožovat svoje rodiny. Později, když už si zvyknou na málo sluníčka, nízké teploty a drsnější podnebí, přesídlí se do vysněného Švédska, kde je obrovská mohamedánská komunita náležitě vycvičí, vyzbrojí a přijme do své láskyplné náruče.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Když jsem minule uvedl program LibreOffice, tak se k němu vrátím, abychom si v něm mohli ty „naše hodinky” smontovat. Pro klasickou montáž dokumentů např. pro tisk, se používají speciální DTP programy, což v naší počítačovo-anglické hantýrce znamená Desk Top Publishing, jinými slovy zhotovení publikace na pracovním stole, nebo tak nějak. Ty poskytují typografovi velmi rozsáhlé možnosti jak optimalizovat vzhled dokumentů, resp. brožur nebo knih. Rovněž umožňují zadávat velmi přesné parametry pro průmyslový tisk, aby především barevný tisk vypadal tak, jak si jeho autor přeje. To je ovšem pojednání na celou knihu, a já sám, i když jsem s něčím podobným několik let pracoval, se už s odstupem času za kompetentního nepovažuji. V našem prostředí by k podobné činnosti mohl posloužit program Scribus. To, co náš redaktor potřebuje, na to stačí „levou zadní” textový procesor LibreOffice Writer, který už text dokáže formátovat, přiřadit mu styl, měnit tvar písma a vkládat tabulky, grafy a obrázky.

A právě u těch obrázků se ještě chvíli zastavíme. V posledním pojednání byla zmínka o tom, že pokud je obrázků hodně, tak je jich příliš. Aby nám to nedělalo problémy, tak si je sdružujeme do skupin, se kterými se pak lépe manipuluje. Čtenář, který s podobnou činností nemá praktickou zkušenost, jistě položí otázku, s čím to má udělat. Když se to tak vezme, možné by to bylo v kterémkoliv obrázkovém editoru, ale při představě, že bych měl něco takového dělat v GIMPu, musí se mi v pouzdru samovolně odjistit bouchačka.

Ten, kdo pročítal moje dřívější články, kde jsem popisoval a podrobně se zabýval  použitím grafických programů ví, že k této manipulaci se asi nejlépe hodí program Photoprint, se kterým se taková skládačka dá udělat s minimální námahou. Nicméně i tam se předpříprava obrázků může hodit, i když program uživateli průběžně provádět určité korekce dovoluje. Nám stačí jen doporučit, aby do jedné skupiny (zpravidla 4-6 obrázků) byly spolu poskládány snímky, které jsou všechny „na výšku” nebo „na šířku”. Výsledný obrázek se podle toho též dá v tomto smyslu definovat. Dá se nastavit mezera mezi jednotlivými snímky, ale co je užitečné, pokud snímek nezaplní celé políčko a nějaká „díra” tam zůstane. Ta se dá zamaskovat použitím funkce „povolit ořezávání”, tj. roztáhnout na celé okénko. Na přiloženém obrázku tomu ještě tak není…

Obrázek se přizpůsobí okénku, lehce se přitom stranově zdeformuje, což při malé hodnotě není pouhým okem vidět. Jsou možné i jisté barevné korekce, zaostření a podobně, ale často to nebývá potřebné. Výsledný obrázek se pak musí VYEXPORTOVAT jako jpeg, ale nejlépe to bude ve formátu „tiff“. Tím bude zaručená maximální kvalita, ale současně i obrovská velikost výsledného souboru. To nás postaví před další úkol, obrázek náležitě zmenšit. Zpravidla postačí konverze do „jpeg” nebo „png” formátu, kterou si uděláme pomocí skriptu (pokud ho máme nainstalovaný), nebo obrázek otevřeme v jednoduchém grafickém editoru (např. PINTA) a uložíme „jako jpeg nebo png”.

Pokud ovšem chceme použít další možnosti, jak obohatit naše dílo, tak kromě jednoduchých nebo složených fotografií je možné použít koláž, (viz obrázek s Angelou) kterou si můžeme vyrobit i sami. Koláž má za úlohu v jednom obraze zachytit více souvislostí, než by tomu bylo třeba při sekvenci obrázků. Použitím různých technik se tak výsledný soubor může zmenšit, aniž by ztratil svoji vypovídací hodnotu.

Předpokládejme, že tímto a mnoha jinými triky jsme si naši obrazovou galerii konečně připravili.

 

 

K vlastní „montáži”:

Na tu můžeme použít LibreOffice Writer, který otevřeme a celý připravený text do něj nasypeme.

• Zvolíme velikost nadpisu.
• Vložíme úvodní obrázek.
• Text zarovnáme do bloku, resp. změníme velikost písma.
• Postupně vkládáme obrázky, nejlépe střídavě vlevo a vpravo, ve vhodných případech na střed, zvláště pokud je obrázek větší, ale tak, aby okolo něj nepoletovala ojedinělá slova, která pak mohou působit jako „smetí“.
• Obrázky sladíme vhodným způsobem tak, aby korespondovaly s odstavci.
• Pokud je obrázek velký nebo malý, potáhneme ho za růžek na správnou velikost.
• U každého obrázku bude dobré nastavit vzdálenost obtékání textu a to bud vlevo nebo vpravo, hodnota nemusí být velká, tak 0,3 je optimální.
• Ještě si uděláme kontrolu překlepů a gramatiky a odstraníme přebytečné mezery mezi slovy.
• Celou práci průběžně ukládáme a znovu a znovu po sobě čteme.

Osobně nechávám článek 2-3 dny „uzrát”, pak vyměňuji nevhodné nebo často se opakující výrazy a podobná slova. Nahrazuji je synonymem či jiným, lepším literárním obratem. S odstupem času se nějaká kompoziční chyba stále najde. Tvorba složitějšího dokumentu se může protáhnout i na dva týdny. Zajímavá je i „tvorba v zrychleném režimu”, kdy mám hotovo za dvě hodiny poté, co jsem dostal nápad. Variantou uvedených situací je „simultánka”, kdy mám rozdělaných třeba 4-5 článků a každý z nich je v jiné fázi tvorby. Úhrnem je to celá moje měsíční práce, kterou pak postupně „vypouštím z klece”.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Protože k tomuto manuálu nebudu už nic nové přidávat, nechávám ho tak, i když by se časem stále něco našlo. To podstatné se přece neodehrává na monitoru, ale v hlavě. Tam se celá koncepce zformuje, a to i často i během spánku. Mozek si jednotlivé komponenty třídí i bez našeho vědomí, někdy dokonce i celý „projekt” zruší. Nemá to nic společného s autocenzurou, spíš to má charakter zrání, něco jako s vínem, ze kterého se musí usadit kal.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Zbývá ještě jedna část práce, než se TO objeví na naší stránce. Celé dílo se nakonec musí ještě překlopit do redakčního systému WordPress, o kterém je zmínka na konci našich stránek. Tam se mohou nějaké drobnosti samovolně změnit a autor se pak diví, že to přece „napsal správně”; nestává se to ovšem často. Na webové stránce ani nebudete mít to svoje „zarovnání do bloku”, které já osobně používám jen proto, že mám při práci rád estetiku. Ten, kdo to s WordPressem neumí a získá oprávnění redaktora, může o tuto laskavost požádat svého kolegu redaktora nebo admina. Já tuto službu nenabízím, ochotně však udělám potřebnou obsahovou korekci, a to i ve slovenštině, protože na Slovensku bydlím dlouho, a běžně komunikuji pouze po slovensky.

* Začínajícím autorům proto mohu s nejlepším vědomím doporučit, aby v případě, že nejsou celkem jistí, nechali si svoji práci posoudit někomu z už publikujících redaktorů; určitě vám rádi pomohou, stejně tak i já. Můžete mi koncept poslat na můj „služební mail”, který je v sekci Kontakty, a spolu to nějak dáme dohromady.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

To je ode mne všechno, poradil jsem vám jak dál, vyzkoušejte si to na vlastní kůži. Napište (si) několik článků, jen tak, „do šuplíku”, podívejte se, co jste spáchali – a budete tolerantnější ke všem ostatním, kteří se nebáli kritiky a své dílo už uveřejnili. Pak  můžete publikovat. Všechno je to o správném načasování. Rád si přečtu pěknej článek od nového autora. ☺

Závěrem – bylo mi ctí, že jsem se tak dlouhou dobu aktivně podílel na našem společném díle  – jenže stromy nerostou do nebe a to bohužel neplatí jen pro stromy…

 

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°