Tento text měl být původně dalším průvodcem pro lidi, co se chtějí učit s Mintem a už ho mají nainstalovaný. Předpokládám, že mají nějaké zkušenosti z jiných operačních systémů (nebo jen systému). Povídání o Mintu by jim mělo ukázat jak takový UNIX resp. Linux funguje, proč, jak a kde se co nastavuje, ukázat jak řešit jednoduché úlohy, s čím vším se v operačním systému můžete setkat, kde na Internetu hledat odkazy, programy a dokumentaci atd.
°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°
Úvodem je třeba předeslat, že na našem portálu tuto funkci plní naše Wiki, která má co se týče obsahu, dostatek informací k tomu, aby se vědělo „wo co go“. Nicméně každá wiki je otevřeným prostorem, do kterého se musí doplňující údaje vkládat průběžně. Odtud vedou též odkazy na články, které se problematice věnují podrobněji a to mohu jen doporučit.
Protože už dlouhou dobu „chrlíme“ články 5x do týdne (v prvních letech dokonce 7x), informací je dohromady tolik, že nový uživatel Mintu, resp. zájemce o jeho používání se tím prostě neprokouše; dá mu to dost práce a zabere hodně vzácného času. Proto i když jsem maskot webu, nebudu se pokládat se za vševědoucího a machrovat, ale pokouším se (což většinou činím) věnovat více těmto novým lidem.
Vycházím z předpokladu, že každý z „těchto lidí“ už s počítačem pracoval, ale v jiném prostředí a za jiných podmínek. Zkušenosti z prostředí Windows by neměly být nikomu na škodu, zvláště těm, kteří v tomto OS pracovali v rámci své profese a tomu zodpovídajících programů. Proč přecházejí na Linux Mint, to nechám na nich; jde teď o to, aby se co nejrychleji naučili novému a jinému způsobu myšlení. I když je Linux zpočátku snadný na pochopení a uživatelsky přívětivý, stále zůstává hodně věcí skryto. Jsou však mezi námi lidé, kteří mají tak říkajíc detektivní sklony, což v případě Mintu je vlastnost, která může být i k užitku. Platí to zejména o těch, kteří v životě neseděli jen v jedné kanceláři, skladu nebo dílně, ale museli se protloukat tak, že se vícekrát přeškolovali na jinou profesi, která jim pak umožnila lepší obživu. Rychlost a kvalita přeškolování bylo něco pro ty, kteří měli a mají detektivní povahu. Není neznámo, že právě v detailech je ukryt ďábel…
Protože i já si občas s oblibou pohraji s detaily, rád pomohu všem, kteří mají o důležité detaily skutečný zájem. Detaily otevírají dveře do 13. komnaty, kam se běžný smrtelník nedostane. Pochopení principů o stavbě Mintu nás staví do role např. automobilisty, který kromě toho, že umí řídit auto, dokáže si poradit i v situaci, kdy je potřebné provést opravu a to v takovém rozsahu, aby se dostal do cíle.
Setkal jsem se v životě s obrovským množstvím lidí, kteří se nechtěli učit; prostě jim stačilo to, co věděli a spoléhali se na svou „přirozenou inteligenci“. Pokud ale měli protekci a dávali úplatky, dotáhli to dál a rychleji než ta druhá skupina, co se na „přirozenou inteligenci“ až tak velmi nespoléhala. Nové poznatky a vynálezy ale nikdy nevznikly z izolované geniality, nýbrž z tvrdé práce, mezi kterou můžeme „učení se“ klidně zařadit. Jenže pokud spojím učení se zájmem o věc a zapojím do toho i svou detektivní povahu, je to zábavné a úspěch by se měl dostavit.
Uživatel, který si vystačí jen „s myší a okny“, se k svému cíli snad dostane, ale „klávesisto – klavírista“, který umí přesně písemně vyjádřit svůj záměr, ten dokáže z počítače vyždímat víc a rychleji. Proto máme na našem portálu několik lidí (včetně mě), kteří o těchto možnostech rádi píší a prakticky vysvětlují práci v Terminálu. To je např. ta 13. komnata, do které se nováčkům nechce, ale jakmile se začnou považovat za pokročilé, najdou si tam vše, co potřebují…
Příkazový řádek je fascinující a je velmi mocným nástrojem. Příkazový řádek sám o sobě je i velmi produktivní a dostupnost různých aplikací, ať už vestavěných, tak dostupných od třetích stran, činí Linux ještě robustnějším a silnějším. Linuxový Shell podporuje i různé webové aplikace, nebo i samotné surfování po internetu.
°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°
Pro podrobnější studium Linuxu existuje na internetu plejáda různých publikací (v řádu mnoha stovek stran – ba až tisíců). Bez toho, abychom hodnotili jejich kvalitu, je dobré si prohlédnout, kdy byly vydané. I ta nejdokonalejší kniha může být po 15 – 20 letech svým způsobem „out of time“. Jistější tedy bude, pokud se jedná o Mint, čerpat vědomosti z našeho portálu.
Nicméně nemusí být na škodu, podívat se i po ostatních Linuxových portálech, třeba na ABC Linuxu a tam se pohrabat v archivu.
°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°
Náročnější uživatel se při používání některých aplikací setká i s takovou „banalitou“, že mu třeba není jedno, když si v textovém editoru nemůže vybrat to „svoje“ oblíbené pracovní prostředí, v tomto případě snad jen barvu textu a pozadí. Prostě to tam k dispozici nemá, jsou tam jiné kombinace, ale ta jeho ne. Najde si třeba v Plumě – Classic, Tango, Oblivion, Kate, Cobalt.
Nic z toho se nehodí k tomu, aby si dal na tabuli tmavomodrý podklad a na něj pěkné zelené písmo, které si co do velikosti i fontu vybere ze seznamu. Co teď s tím, nedá se to někde naklikat?
Aby se to dalo naklikat, to by náš Minťák musel mít rumpál nebo alespoň kliku. Má ovšem klávesnici.
Zkušení borci, radící i na našem fóru, s tím ovšem žádný problém nemají. Vědí, že všechny tyto styly jsou jen textové soubory, v našem případě s příponou „xml“.
A tak, jako mnoho podobných parádiček, které si postupně do systému přidáváme, tyto styly se tentokrát nacházejí v chlívku /usr/share/gtksourceview-2.0/styles/.
Abychom mohli udělat systémovou změnu, tak si musíme přidělit právo správce a dáme se do toho:
Vezmeme např. soubor cobalt.xml, který otevřeme v textovém editoru.
Tam si najdeme oddíl <!– Global Settings –>.
Hned na začátku oddílu vidíme tento výraz:
<style name=“text“ foreground=“white“ background=“dark_blue“/>
Protože barva popředí „white“ není pro nás to pravé ořechové, změníme si ji takto:
<style name=“text“ foreground=“spring_green“ background=“dark_blue“/>
Pokud jde o editaci, je to všechno. Soubor následně uložíme pod novým jménem. Protože uživatel je tvor líný a o pokročilých to platí dvojnásob – nebudeme si lámat hlavu se křtem. Aby se to nepletlo, tak např. dáme název „kobalt.xml„, v tom samém adresáři. Kobalt mi naznačuje barvu pozadí a já vím, že se mi písmo v tomto prostředí bude krásně zelenat. Inu – komu se nelení – tomu se zelení.
Tak už mi stačí jen přihlásit se jako uživatel, spustit si Plumu, dát: Upravit – Nastavení – Písma a barvy – Barevné schéma – Přidat … Kobalt.
Jestliže preferuji větší písmo, tak si mohu v tomto okénku zrušit „zafajfkování“ čtverečku, kde je uvedeno písmo Monospace 11, a vybrat si něco, nač se mi dobře kouká a i větší velikost, abych si nekazil oči.
I když jsem v článku pěl chválozpěvy na používání Terminálu, mohli jste si všimnout, že jsem celou operaci SPRING GREEN provedl v obyčejném textovém editoru. To je totiž jedno z těch kouzel, které v našem Mintu můžeme dělat.
°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°
No není to paráda ?
Nechci oponovat protože vím o čem to napsané je.
Dle mne však čas onou pomyslnou jinou „oponou“ trhnul a jsme dnes už zcela jinde: na to na co před desítkami let byl ve firmě člověk jako profese, o domácnosti nešlo tehdy mluvit, dotyčný byl před tím důležitě proškolen v 2 týdenních kurzech od monopolních Kancelářských strojů … a vyžíval se potom v textových konfigurácích případně v množství parametrů pro programy volané v příkazové řádce, už po dovolené první den v práci ale zjistil že obvykle z toho mnohé zapomenul a tak přišlo trauma … tak dnes to je nadsázkou zbytečný … protože to je zbytečný i pro to batole, které dnes ještě pořádně neumí vyslovit ani slovo „máma“ ale s dudlíkem v puse už v ručkách drží tableta … a v úrovni, o které je tento článek, vůbec ale vůbec nepřemýšlí protože to vůbec nepotřebuje … a tak jak sahá po chrastítku jako hračce tak na tabletu ukáže co chce a má to … a je to dobře nebo špatně?
Já když dám stranou nostalgii, která se obvykle ukáže zde v tomto oboru velmi falešná, tak si myslím že to je dobře. Protože přemýšlet a učit se je dnes třeba jinde, ve vyšších úrovních!
A operační systém je nástroj, o kterém když vím co nejméně tak vlastně to je dobře, protože když zatloukám hřebík a kladivo mně sedne do ruky a ani o něm nevím, tak to je také přece dobře. I pro to kladivo. A já se zbytečně nezdržuji.
Vím že potom mohou z té nostalgie být i různá humorná rozčarování. Totiž jiný příklad a osobní jako další příklad: když jsme měnili po letech Trabiho a kterého jsme měli rádi i z takové už i recese, tak u nového auta při převzetí jsem byl velmi znepokojen, ehm, proč mě po celou tu doby neukázali … jak a kde se mění svíčky!? … resp. já byl naučen že je musím tak 1 krát za čtvrtletí (i za měsíc) čistit jinak nenastartuji … načež jsem byl a s jistou nadsázkou poučen, cha, cháááá, že u nových aut se nepředpokládá aby jejich majitel vůbec tu přední kapotu a kde je motor otevíral … načež, s tímto autem a prvními svíčkami, jsem potom pohodlně(!) jezdil bez povšimnutí asi 6 roků, pokaždé jsem nastartoval a výměna těch svíček byla jen proto, že to bylo tak předepsáno.
Článek je o tom otevírání kapoty tentokrát operačního systému, ale vyvozovat z toho že ten kdo tu kapotu otevřít nechce tak že se obecně nechce učit … jak to vyznívá z článku … je zcestné protože učit se dnes je nutné také a především jinde.
Ahoj. podle mě to bylo spíš myšleno tak, že je lepší vědět co pod tou kapotou je i když někdo tvrdí, že to není potřeba. Z prostého důvodu, že na základě vynaloženého úsilí později ušetříš čas, peníze a nervy. A autoservis ti nebude zkoušet za doplnění chladící kapaliny napálkovat tisícovou sumu 😀
Souhlasím s Kebabem. A v jeho přirovnání vidím další věc – je hezké, když řidič umí vyměnit svíčky, ale je smutné, když ten samý člověk stojí na křižovatce celou dobu na spojce, a ani mu to nepřijde. Přitom tenhle zlozvyk je daleko větší průšvih pro životnost vozu!
Osobně příkazový řádek nevyhledávám, abych si v něm měnil styly. Ale uvítal bych, kdyby zde byly užitečnější věci pro příkazový řádek – co dělat, když zhavaruje grafická nadstavba? Jak lze rozumně po zatuhnutí restartovat systém? To jsem jako nováček občas řešil (jsa zvyklý na jehoVisty, kde člověk restartoval pravidelně…) a říkal si, až to jednou budu potřebovat, kde najdu rychle rozumné info?
A teď budu za blbce – v případě takové situace (asi dvakrát, za ty tři roky, co jsem opustil Win) jsem zcela srabácky vypnul napájení delším potržením vypínacího tlačítka na mém notebooku a nastartoval znovu:-D
Člověk, který obecně systému rozumí a nedělá psí kusy, se občas může dostat i do situace zatuhnutí PC. Některé webové stránky se o to dovedou postarat. Takže milý Ronoath, když po 1000 spuštěních Mintu systém 2-3x zatuhne, není na to třeba zvláštní recept. Už ve Windowsu (… to už je skoro 7 let) se musel podržet hlavní spínač 4 sekundy. Stejně tak to řeším i v Mintu, i když při běžném provozu se to nevyskytuje, ale čert nespí a tak se při nějakém žonglování může myš zastavit. Nicméně pravděpodobnost výskytu je velice nízká, může to způsobit i nekompatibilní nové jádro atd. Třeba nejnovější jádro 4.0.4 je úžasné a systém je jak po „tranfuzi“.
Jinak děkuji za připomínky – možná se moje návody někomu budou hodit, stejně to nebylo potřebné číst…
Já na začátku také napsal že nechci oponovat. A návody jsou dobré, když ne právě nyní tak možná už příště a to už třeba zítra se budou hodit, cha, chááá.
Navíc, abych já tzv. netratil na svých některých zpohodlnělých nárocích po opuštění Windows, tak jsem musel onu pomyslnou kapotu systému přece jen zvednout: a v Google Chrome mám proto uloženo v záložkách odkazy na přes 20 důležitých dodatečných návodů jak potom postupovat, to kdybych byl nucen systém někdy (po nějaké kalamitě) instalovat znovu. Nebo bych měl radit kamarádovi.