10 rad pro zachování stabilního systému Linux Mint

Není žádným tajemstvím, že každý vlastník počítače je rád, když je jeho systém perfektně odladěn a pracuje jako „švýcary“ – bez havárií, zamrzání a podobných nepříjemností. V dnešním článku si proto připomeneme 10 rad, jež by měly uživatelům operačního systému Linux Mint k tomuto cíli dopomoci.

Následující rady jsou určeny především začínajícím uživatelům Mintu, ale myslím si, že ani zkušeným uživatelům nebudou k zahození, i když ti už většinou vědí, jak se z případné šlamastyky snadno a rychle dostat.

Po chvíli používání řada uživatelů, kteří právě migrovali z Windows, najednou ucítí onu pověstnou „svobodu“ hlavně z hlediska možnosti různých nastavení (souborový systém je otevřený pro instalaci a úpravu balíčků) a snaží se rychle změnit konfiguraci systému, popř. doinstalovávat bez větších zkušeností další software, který si našel na různých internetových linuxových stránkách, aniž by učinil nezbytná a potřebná opatření.

Takže tady jsou ony zmíněné rady:

1) Rada první: Nepoužívejte instalační skripty programů typu Ultamatix, UbuntuSourcesList Generator.

Instalace uvedených programů je nebezpečná z hlediska stability systému; některé více, jiné, ale je lepší se případným problémům vyhnout.

2) Rada druhá: Nepoužívejte čističe systému.

V tomto případě mohou někteří uživatelé, zejména ti zkušení, namítat, že např. program Bleachbit vyčistí systém velmi dobře a bezpečně. Avšak to není tak docela pravda. Pokud nevíte, co přesně máte vyčistit a co ne, můžete svůj systém docela obstojně „zabít“. Takže pro tento případ nejprve doporučuji cvičení na virtuálním stroji, kde si najdete optimální nastavení nejen pro programy a teprve poté použít čistící program na „ostrém“ systému.

3) Rada třetí: Neaktualizujte jádro bez naléhavé potřeby.

Pokud po instalaci Linux Mintu nemáte žádné problémy s ovladači zařízení, nemá smysl jádro aktualizovat.

Rada čtvrtá: Buďte velmi opatrní s přidáváním repozitářů třetích stran a instalací . deb souborů.

Instalovaný software z přidaných repozitářů třetích stran většinou nebyl testován na dané verzi Mintu a může tak vést k narušení stability a spolehlivosti systému. Navíc, potřebujete od majitele repoztáře i závislosti. Majitelem repozitáře je často jen jediná osoba, která nestihne zkontrolovat všechny přítomné balíčky na kompatibilitu nebo v horším případě opustí vývoj programu.

Nejlepší je instalovat software pomocí Správce softwaru. Používejte repozitáře třetích stran pouze tehdy, pokud jste nenašli přijatelnou alternativu k potřebnému programu ve Správci softwaru Linux Mintu.

Také buďte opatrní při instalaci programů z .deb balíčků z externích zdrojů. Soubory s příponou .deb umožňují instalaci softwarových balíčků v distribucích Debian/Ubuntu/Linux Mint, podobně jako soubory .exe ve Windows. Stáhnete si .deb balíček z nějaké webové stránky, po stažení na něj dvakrát kliknete, jste výzváni k zadání hesla a pak je balíček nainstalován do vašeho systému.

Instalujte pouze .deb balíčky, kterým důvěřujete. V případě, že si nejste jisti původem .deb balíčku jej raději neinstalujte! Některé balíčky nemusí být zkontrolovány na kompatibilitu, mohou být v konfliktu s hlavním systémem balíčků, což v konečném důsledku může poškodit váš systém.

I když linuxové systémy nejsou zdaleka tak náchylné k virům, jako Windows, mohou některé balíčky obsahovat škodlivý software nebo spyware. Pamatujte, že při instalaci programu zadáváte heslo superuživatele, které umožní přístup do systému.

Rada pátá: Používejte sudo a gksudo jen v případě naléhavé potřeby

Sudo a gksudo jsou příkazy, jež otvírají přístup do kořenu systému, což umožňuje provádět nastavení a správu systémových aplikací. Co to ​​znamená? To znamená, že zbytečné používání sudo a gksudo může narušit oprávnění souborů a adresářů u dané aplikace, v důsledku čehož může dojít k jejímu podivnému chování.

Při pravidelném spouštění aplikace se sudo nebo gksudo jsou vytvořené soubory a adresáře ve vlastnictví uživatele root, nikoliv běžného uživatele, proto mohou nastat v budoucnu při otevření programu problémy.

Pokud možno nikdy nespouštějte obyčejné aplikace pomocí sudo nebo gksudo. Není to nutné a je to nebezpečné, protože takové spuštění může vést k riziku přepsání oprávnění u vašich vlastních souborů.

Rada šestá: Příliš nevěřte doplňkům prohlížečů Firefox a Chromium/Google Chrome

V první řadě bych chtěl poznamenat, že nadměrná instalace doplňků v kterémkoliv prohlížeči zpomaluje jeho práci. Jinými slovy, čím více máte nainstalovaných doplňků/rozšíření, tím pomaleji Firefox/Chromium/Google Chrome poběží. Ale to není všechno. Některé doplňky/rozšíření mohou být v konfliktu, což v konečném důsledku vede k selhání jednoho z nich a zablokování celého prohlížeče nebo k jeho úplnému zamrznutí, kdy už pomůže jen restart a následné odstranění těchto zlobivých doplňků.

Rada sedmá: Neinstalujte si další desktopová prostředí do systému.

Instalace dalšího pracovního prostředí do systému často vede ke zmatku/konfliktům balíčků a k zdvojování programů, což v konečném důsledku vede ke značnému snížení výkonu a může způsobit změny u písem, nestabilitu a padání systému. Těmito „neduhy“ trpí zejména pracovní prostředí KDE, přiinstalované k jiným výchozím prostředím (Mate, Cinnamon, Xfce, Gnome).

Držte se pracovního prostředí, které máte ve výchozím nastavení. Neinstalujte různé aplikace z KDE do Mate nebo do Cinnamonu, neboť si k své instalaci „tahají“ polovinu prostředí KDE jako závislosti, příkladem budiž aplikace K3b – pro vypalování CD/DVD.

Zde může uživateli vytanout na mysli rozumná otázka: A proč se tedy publikují články s pokyny pro instalaci dalších prostředí? Odpověď: Pro instalaci do systému v rámci testování, tak aby byl na pevném disku počítače nainstalován jen jeden obraz. Navíc se jedná jen o vyzkoušení výběru prostředí pro jeho následnou instalaci jako hlavního systémového prostředí.

Rada osmá: Neaktivujte softwarový repozitář „Romeo“.

Neaktivujte repozitář „Romeo“, pokud nejste tester a zkoušíte stabilitu systému. Je jen jediný důvod existence tohoto repozitáře; používají ho testerři, čímž pomáhají vývojářům připravovat aktualizace, které budou později zveřejněny v oficiální verzi Linux Mintu pro běžné uživatele.

Repozitář Backports je navržen tak, aby oddělit hlavní a vývojové verze programů. Jedním z hlavních důvodů je tedy otázka bezpečnosti. V Linux Mint není repozitář Backports ve výchozím nastavení povolen. Je lepší ho nechat jako tak, protože každý vývojář softwaru má své vlastní přístupy k této problematice. Vývojáři Linux Mintu nejprve „vyleští“ všechny programy v aktualizaci a ty pak publikují ve sdíleném balíčku. Tak například není to tak dávno, kdy byla aktualizace softwaru a zabezpečení pro Linux Mint 13 LTS přenesena ze stabilního vydání Linux Mint 17.

Přidání repozitáře Backports a obejití čekání na oficiální aktualizaci může způsobit nestabilitu systému, i když pravděpodobnost tohoto je velmi malá.

Rada devátá: Nesnažte se odstranit aplikace, které jsou součástí výchozí instalace v Linux Mintu.

Dokonce i když nikdy nepoužijete konkrétní aplikaci, která je součástí výchozí instalace, neodstraňujte jí. Aplikace nainstalované ve výchozím nastavení jsou často vzájemně propojeny v systému hlavními a podpůrnými soubory/knihovnami, což činí operační systém stabilním. Pokud odeberete výchozí aplikace, riskujete vážné poškození systému. Když odstraníte některé z výchozích aplikací, toto riziko hrozí u některých aplikací více, u některých méně a u některých vůbec. Ale aby se zabránilo možným rizikům lze říci, že je lepší je neodstraňovat.

Vlastní nainstalované aplikace můžete odstranit bez rizika.

Rada desátá: Neexperimentujte s fungujícím systémem.

Nikdy neexperimentujte s fungujícím systémem, nicméně chápu, že je lákavé zkusit něco nového. Výsledkem těchto vašich hrátek může být havárie systému a hromada práce s jeho obnovou.

Pro tyto účely si raději nainstalujte VirtualBox nebo VMware a experimentujte co hrdlo ráčí.

Závěr

Žádný z operačních systémů není 100% dokonalý a 100% stabilní, protože operační systémy jsou vytvořené lidmi a jak je všeobecně známo, nikdo není dokonalý…, avšak stabilita systému do značné míry závisí na činiteli mezi klávesnicí a židlí, zejména na jeho pečlivém přístupu ke svému operačnímu systému.

Zdroj: http://compizomania.blogspot.com/.