Tohle nemusíte číst IX.

Uživatelů Mintu přibývá jako hub po dešti a tím pádem se i v našem fóru objevují staronové problémy, které často ani tak problémem nejsou. Jednoznačně vede nekompatibilita s hardwarem, ale i touha nových uživatelů mít „ty samé programy“, co ve Windowsech i v Mintu. I přes veškerou snahu „dostat“ je tam přes Wine, nebo pomocí jiného kouzla, rozumnější asi bude zvolit cestu menšího odporu. V praxi je to poohlédnutí se po nějaké alternativě k tomu „mému“ programu. V neposlední řadě je tu pak potřeba naučit se nejen Mint, ale i tu alternativu obsluhovat. V mnoha případech tímto způsobem radí i naši „Poradci Mintu“ ve fóru, před kterými smekám, protože je jenom tak něco nevyvede z míry; mají prostě „za ušima“. I já bych v podobných situacích věděl občas pomoci, ale nechávám to mladším, protože už asi 30 let používám při řešení (nejen počítačových) problémů vlastní, kombinovanou metodu. Ta spočívá v tom, že problém neřeším izolovaně, ale komplexně, a to i s použitím nestandardních prostředků.

Uvedu některé: 

1. * Jestliže mám k dispozici další PC, na kterém mohu pokračovat ve své práci, tak
2. se na řešení úlohy vyspím.
3. nechám problém částečně „vyhnít“ – s podobným problémem se setkávají i další uživatelé a odezva se donese skrze fórum i k programátorům – po nějaké době se řešení najde „samo“.
4. pokud je uživatelem vadného PC jiná osoba než já, tak beru do úvahy osobnost tohoto uživatele. Zde bych připomenul možnost výskytu „destruktivního uživatele„, jak jsem o tom už v minulém roce psal – jedná se o skrytý ničivý rys osobnosti, o kterém daná osoba často ani neví.
5. když se jedná jen o mou osobu, tak se (kromě potřebného vyspání) budu zamýšlet nad tím, zda nedělám něco špatně, nebo nemám nějak špatně vyjeté myšlenkové koleje..
6. budu brát do úvahy kvalitu a stáří dotčeného hardwaru, rovněž tak i svoji kvalitu i věk ;°)
7. pokud jsem zmaten a „mám nervy“, tak mám i blízko k nesprávným závěrům a fatální chybě. Pak je lépe zpomalit, protože „jakýkoliv spěch toliko hovadu přináleží„, jak nás učil J.A.Komenský …
8. zvážím, zda použitý software je v souladu s možnostmi hardwaru (nebo nainstalovaným desktopovým prostředím).
9. v některých případech se řešení najde pomocí intuice, což je svým způsobem tzv. 6. smysl, nebo správný čich, což ovšem nepatří k běžné výbavě uživatele, bývá to spíš výsadou „počítačových šamanů“. Já jsem ho získal letitou praxí ve výrobním závodě, kde jsem měl na starosti cca 2,5 km2 výrobních kapacit, a s běžnou logikou se vždy nedalo zcela vystačit.

* Pokud nemám náhradní stroj, tak se obrátím na některé, nejlépe na Mintí Fórum, kde se nechám inspirovat zkušenými borci, kteří už nějakou tu stovku opravených strojů mají za sebou…

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Dalo by se pokračovat, ale to není cílem tohoto příspěvku. I když naše čtenáře nijak nepodceňuji, najdou se mezi nimi i tací, kteří se při migraci z Windows začnou setkávat se (super)množinou pracovních ploch, nebo se značně rozdílným desktopovým prostředím, než na jaké byli doposud zvyklí. Podle svých, dnes již dlouholetých zkušeností, dovolím si navrhnout (aby se předešlo rozčarování), aby si každý uživatel vyzkoušel aspoň několik z nich. Nejméně to bolí z liveDVD, nebo USB klíče, nicméně ten, kdo má k dispozici povícero disků (mohou to být i starší IDE), udělá si několik nezávislých ostrých instalací. Nebudu nikoho navádět na zkoušení >100 distribucí a 10 různých desktopových prostředí, jak jsem to dělával já, ale přece jen „čím víc, tím líp“. Právě porovnáváním výkonu, rychlosti i vzhledu získám patřičný nadhled, a tím pádem větší kompetenci k finálnímu rozhodnutí. Nicméně nejlépe asi bude dělat tyto zkušební testy na normálním PC a vyhnout se notebookům, protože lépe se montuje v „klasické skříni“. Stejně tak jistou výhodu představuje použití mírně zastaralého železa, protože u moderního „děla“ si nějakých disfunkcí nebo zpomalení nemusím všimnout, pokud tedy nechci pokaždé dělat serie benchmarků a pod.

Článků, ve kterých se popisuje vhodnost jednotlivých desktopových prostředí, je na internetu bezpočet. Jsou rozdílné co do pojetí, tak i rozsahu, nicméně nejsou v jazyce, který na těchto stránkách upřednostňujeme. Proto si dovolím pouze inspiraci těmito publikacemi, případně použiji některé snímky, které už nemohu ve své historii dopátrat a ani zhotovit. Podrobnostmi se podle možnosti nebudu příliš zabývat; stejně to je otázka praxe každého z nás.

Pokud přirovnám desktopové prostředí k tenisovému kurtu, tak mohu konstatovat, že mnohým borcům není jedno, zda hrají na antuce, nebo na jiném povrchu. Stejně tak se i jednotlivá desktopová prostředí odlišují a to nejen při prvním pohledu, ale i obsluhou všech aplikací, které jsou v systému nainstalované. Protože při běžné praxi bývá těch aplikací spuštěných najednou několik, tak jejich dostupnost by měla být jedním z kritérií pro dané prostředí. Stejně tak i počet pracovních ploch, kterých by i při náročnějších činnostech mohlo být 5-6. Fakt, že jich může být i 20 neznamená ovšem větší komfort, protože kdo se v tom má potom vyznat…

Obecně se dá pak říci, že od mantinelu k mantinelu máme uživatele maximalisty a na druhé straně minimalisty, kterým by stačilo i prostředí s jednou plochou… Na to, aby měl uživatel dostatečný přehled o tom, kde se co nachází ve spuštěném stavu, má mnohdy vliv i použité desktopové řešení.

Úvodem si dnes připomeneme 3 často se vyskytující desktopová prostředí, příště se budeme zabývat dalšími, i těmi, které byly více rozšířené v minulosti a dnes jsou přítomné tam, kde je používají pro svoji nenáročnost na systémové prostředky a pod. (Staré šunky).

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

CINNAMON

Je fork bývalého GNOME a získal pověst silného a flexibilního desktopového prostředí. Je vhodné pro každodenní, převážně kancelářskou práci s počítačem. Používá navigaci pomocí myši s okny a přepínacím pruhem, ale se zvláštními klávesovými zkratkami pro zjednodušení navigace. Cinnamon začal svoji pouť jako GNOME shell na tradiční konfiguraci, ale se vyvíjel svým způsobem. Přestože GNOME 2 bylo nějakou dobu defaultním prostředím v Mintu, vývojáři Mintu se rozhodli jít poněkud odlišnou cestou. Po zkušebních pokusech s MGSE o vylepšení stávajícího desktopu, rozhodl se tým GNOME vytvořit samostatné prostředí. Design Cinnamonu byl považován za rozšířenou vlastnost GNOME, aplikační menu a přepínání panelů přešlo na spodní panel. Jako přídavek k těmto základním funkcím je appletová sekce, která je uživatelsky přizpůsobivá a obsahuje zvláštní služby jako síťování, updaty, rozlišení displeje a pod. Funkce mohou být přidávané i odstraňované. Patří mezi náročnější prostředí, kde se doporučuje mít i „víc koní“ pod kapotou. V realizačním týmu MINTu je nepřehlédnutelný guru přes Cinnamon náš admin Satapouch.

 

 

Prostředí Cinnamonu je svým způsobem minimalistické, dobře vyznačené tak, aby uživatel nemusel bloudit, když něco potřebuje. Není orientované na dotykové ovládání, menu je malé a má svoji vlastní filozofii. Má proto i svoje klávesové zkratky, pro desktop i souborový manažer, které pracují podobně jako v GNOME.

Cinnamon teď už není fork GNOME, má svůj vlastní desktop bez shellu okolo něj. Rozhodně ještě není celkem zralý, to však není hlavní problém, ale výzva. Patří už mezi oblíbená desktopová prostředí pro svoji eleganci a stálý vývoj.

 

GNOME

Veterán – desktopové prostředí, které hledá svoji novou cestu, se kterou každý nemusí souhlasit. Je vhodné pro vývojáře i pro dotykové obrazovky. Systém je nově navržen pro dotykové obrazovky a navigaci klávesovými zkratkami s redukováním obsluhy myší.

Je dobré rozlišit mezi „starým“ GNOME a „novým“ GNOME, pokud jde o vzhled. Staré GNOME bylo postavené na jednoduchosti a klasickém „počítačovém“ vzhledu. Pak docházelo ke změnám, jak už bylo výše popsáno.

 

 

GNOME desktop byl pravděpodobně nejpopulárnější desktop v Linuxu, alespoň v posledním desetiletí. Je jednou z možných voleb prostředí v mnoha Linuxových distrech, kde mu velká část uživatelů dává jeho poslední šanci v životě. Vyhledávací funkce v GNOME byla jedna z prvních, která byla implementována do desktopového prostředí Linuxu.

 

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Procházení prostředím GNOME je založené na celkem novém designu, založeném na klávesových zkratkách s paralelním ovládáním myší.  Dotykové ovládání oken a aplikací zčásti připomene navigaci na tabletu či smartfonu.

 

 

Základní filozofie, která je skrytá v GNOME, se zdá být jednoduché ovládání, nicméně nedá se nevidět posun ke vzhledu smartfonu.

S určitou dávkou praxe a vědomostí si uživatel osvojí navigaci a přepínání na „svoje“ aplikace a využije tento excelentní desktop se všemi jeho možnostmi.

 

KDE

Nádherný desktop, který po mohutném upgradu uspokojí všechny estety. Je použit i v Mintu a hodí se dobře pro domácí použití. Je proveden jako tradiční znázornění desktopu s programovým menu a panelem pro okna. Soubory, složky a „widgety“ se na desktopu dají dobře organizovat.

Design KDE je skvělý, čistý a moderní. Pro uživatele představuje krásu a estetické pojetí moderního desktopu. Od jednoduchosti v použití od verze 3, přes rané období verze 4 se dostává na zcela nový vzhled a ovládání. V Mintu 17.1 KDE máme verzi 4.4, která překvapí svojí flexibilitou, malými nároky na systémové prostředky a tím pádem i rychlostí, srovnatelnou s MATE. Celkově se  dá hovořit o komfortu ovládání, který jen vzdáleně připomene Windows 7, protože přidaná hodnota je daleko vyšší. Práce se FM Dolphin v kombinaci s přehršlí grafických efektů je famózní. Vývojáři tady s grafickými efekty nešetřili. Potřebný počet virtuálních ploch se dá ovládat kolečkem myši nebo i volitelnými klávesovými zkratkami. Plochy buď „kloužou“ nebo jsou uspořádány do kostky, které se dá nastavit rychlost otáčení. I pro všechny ostatní volitelné funkce je v nastavovacích elementech pamatováno.

Samotná instalace MINTu 17.1 KDE je nad očekávání rychlá a bezproblémová, jen s nevelkými rozdíly od instalací např. u verze MINTu s MATE, nebo Cinnamonem.

 

 

KDE versus GNOME – to byla záležitost předcházející dekády – nicméně nebylo vítězů ani poražených. Přišel Cinnamon, MATE a Unity, KDE si našlo zajímavé řešení a lehce odlišné ovládání desktopu. Od rivality se přešlo k jinakosti.

Za prvé, ovládání je v KDE zhruba stejné: myš pro organizování oken na desktopu a spodním panelu a je provedeno tradičním způsobem, včetně zajímavého vzhledu složek z Plasma 4. Pokud není aktivováno, dá se přidat jako „widget“, pro lepší práci při organizování složek a souborů.

Nové, estetické provedení Plasma je skutečně povedené a moderní. Je sice ještě trochu „zabuggované“, nicméně trpělivý uživatel si i s pomocí Google to správné řešení najde, a vývoj též nestojí na místě… Za pozornost stojí, že na středně silném až slabším stroji si MINT 17.1 KDE 64 bit počíná jistě a suverénně. Zatížení procesoru není velké a při robustní RAM si uživatel může dovolit co jen srdce ráčí. Nedá se proto už tak jednoznačně tvrdit, že toto prostředí je vhodné pouze na silné stroje…

Svoje osobní sympatie k desktopovým prostředím mám rozdělené mezi MATE a KDE, a to k úplné spokojenosti.

Příště si prohlédneme několik dalších DE a následně i trochu historie Linuxu.

Očekávám, jako ostatně vždy, tisíce děkovných dopisů.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°