Novoroční předsevzetí

Tak jsme si oslavili, užili svátků, obchodníci si namastili kapsy, generální ředitelé a manažeři si vyplatili miliónové odměny. Život jde dál, obchodníci už zorganizovali povánoční výprodeje, čekárny u internistů se opět naplnili žlučníkáři, kteří „překročili svoji míru“a chirurgové přišívají ustřelené prsty. Jen počítačoví „šílenci“ tiše předou u svých monitorů a těší se, co jim Nový rok přinese a to bude do jisté míry záležet i od toho, co si k Ježíšku a do Nového roku přáli a ještě nedostali.

Přání nás pohání i k činům, mnohdy neuvážených. Nicméně ani spoléhat se jen na to, že něco za nás udělají druzí, nemusí být ta správná volba.

Jako když nám syn před Vánocemi donesl dvě tašky plné kaprů, abych se o ně postaral, než se vrátí manželka ze zahraniční cesty. Už předtím jsem zavolal svému příteli, který „umí všechno“, aby mi hned potom, co ryby večer přijdou, pomohl kapry zabít a vyvrhnout, protože nemám rád další živá zvířata v domě, když už je tu pes.

Při pohledu na hodinky jsem si až po synově odchodu uvědomil, že „řezník“ nepřišel a je už pozdní večer. Podle všeho se opil dnes dříve než jindy, tak jsem se ani nesnažil vyptávat po telefonu, připustil do vany víc vody, nabrousil nože a šel spát. Už jsem se nemusel spoléhat na to, že někdo za mě něco udělá – nejlepšího pomocníka jsem opět nalezl, tak jako už mnohokrát předtím, na konci své paže.

Ryby nepatří mezi moje oblíbené živočichy, s výjimkou kaviáru, lososa nebo pstruha nemám o rybí maso zájem – o kapra už vůbec ne.  Za svítání se už rozespalí kapříci nestačili ani vzpamatovat a jejich životní pouť se dostala do finále. Kamarád se neozval – pro jistotu, – a já jsem se zase – opět pro jistotu – nemínil svou řeznickou „zručností“ chlubit… Těm kaprům to už stejně bylo jedno.

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

Mám před sebou zase celý rok, předsevzetí si už nedávám, protože nevím jestli mě trenér nestáhne z hřiště před koncem zápasu. Mohl bych si dát předsevzetí, že už nebudu dávat laťku stále výš, ale stejně bych to neudělal. Nebudu se přece spoléhat na to, že někdo bude za mne tahat horké kaštany z ohně. A tak jde laťka opět o pár čísel nahoru a doufám, že to i naši čtenáři poznají …

Za ten čas, co se podílím na tvorbě těchto webových stránek, se v Linuxovém světě udělal velký kus práce a i u našeho Mintu je to také poznat.  Těší mě, že spolu s ostatními autory jsme poskytli počítačové veřejnosti dostatek materiálu ke studiu a stejně tak dost návodů na to, aby si nemuseli lámat hlavu s tím, co už někdo vyřešil.

Politici to mají jednodušší – slíbí cokoliv – protože to stejně nemusí splnit. Já neslibuji, protože by mi to stejně nikdo, tak jako tomu politikovi, nemusel věřit. Mám jinou neřest – raději překvapím s tím, co nikdo nečekal a v tom je větší kouzlo. Stejně jsem se jako chlapec chtěl stát kouzelníkem a ekvilibristou – a tak když občas vytáhnu nějakého zajíce z klobouku, tak se mi nedivte!

Follow the White Rabbit…

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°