Mint & Android společně při jednom stole?

Když chce někdo něco vysvětlovat druhým, musí si nejdříve alespoň to základní ujasnit sám. A na to je třeba vynaložit značné úsilí. Spousta věcí se vůbec nedá dělat jen amatérsky, a pokud ano, tak s přispěním a pomocí zkušených mazáků. Nicméně těžiště je vždy na tom posledním článku, a tím jsem teď já.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Dnes se pokusím o průzkum tématu, který u nás ještě nikdo úspěšně nevyřešil, tedy přesněji, nepochválil se tím. Předpokládám ale, že v komentářích se ozvou „potrefené husy“, tedy ti, kteří tohle všechno pokládají za samozřejmost a z toho důvodu se o tom u nás nic nenapsalo.

Vycházím z toho, že náš portál je o Mintu, ale Mint není žádný ostrov někde v Tichém oceánu, na kterém si gazduje a farmaří nějaký Robinson se svou čeledí, ale v Linuxovém světě jeden z předních reprezentantů, ne-li právě nejlepší. A bez spojení s okolním světem by za pár let mohl být snadno „100 let za opicemi“.

O tom „spojování světů“ jsme tu už několik článků měli; jednalo se o propojení s OS Windows, resp. o spouštění aplikací pro Windows v našem Linuxovém prostředí. Pak zde bylo ještě psáno o propojování a sdílení souborů mezi jednotlivými klienty přes server atd. Nicméně svět techniky nestojí na jednom místě a velká část našich čtenářů už jistou dobu snadno a vesele používá zařízení s Androidem. A teď je namístě připomenout, že je vyřešené propojování s operačním systémem, který většina z nás už opustila, ale nemáme propojení s Androidem, který se, ať už z jakýchkoliv důvodů, udomácnil i u uživatelů Mintu.

 

 

Abych neupadl v podezření, že zde propaguji něco, co je jaksi „mimo mísu“, tak uvedu co k tomu vedlo, že jsem se ve svých 75 letech učil pracovat s Androidem. Postarší mobil, který mi se svým Symbianem sloužil pro občasné hovory a internet banking, se odebral do věčných lovišť. Jelikož v případě vlastnictví telefonu už neplatí ono klasické Hamletovské „mít či nemít“, ale jak lidová pranostika praví, že „dnes už každý debil, má svůj vlastní mobil„, tím pádem byly kostky vrženy. S přihlédnutím k tomu, že už na malá písmenka špatně vidím, rozhodl se pro řešení, kde vévodí ikony a dotykový displej. I když v prostředí Mintu jsem se mezi čtenáři profláknul jako přívrženec Terminálu a jako publicistický „omáčkář“, u telefonu preferuji stručnost a krátké zprávy.

Tam se totiž za dlouhé „obkecávání“ platí, a pro seniora, který nemá na rozhazování, je to jasná volba. Telefon jsem si vybral pochopitelně s Androidem (Jelly Bean), tedy ani mladý ani starý, pokud jde o verzi. Protože z finančních i praktických důvodů jsem si nechtěl pořizovat „plácačku na mouchy“, tak volba padla na 3.5″ velikost, která mi dobře sedne do stávajícího pouzdra i do ruky. To jsou ovšem subjektivní kriteria, mým cílem bylo hlavně získat jednoduché internetové připojení na chalupě v horách, kde je slabé pokrytí jak radiovým, telefonním, televizním signálem a žádný „drát“ na internet. Telefonní operátor mě ujišťoval, že tohle nebude problém, prostě stačí TF zapojit přes USB na PC – a ono už se to „samo“ přihlásí…

Jelikož mám nutkavou potřebu, stále si před spuštěním nějakého nového spotřebiče přečíst návod k použití, tak jsem v rámci poznávání příslušného enviromentu prostudoval všechny dostupné internetové zdroje. Moje nadšení mírně vychladlo, když jsem zjistil, že s podobnou funkcí se počítá prakticky jen v prostředí Windows. Přitom jsem se ale naučil spoustu nových pojmů a lehce poodhalil oponu v OS Androidu. Můj smartfón mi tak ochotně dovolil výměnu dat mezi PC a TF přes USB port, což po trošce cviku je jednoduchá záležitost. Na internet jsem se přes předplacenou TF linku dostal, i když se NAŠE komplexní stránka (tam na horách) načítala i 4 minuty. Ovšem ten přenos obrazu z TF na monitor PC se nekonal a moje představa o elegantním modemu se rozplynula.

Podrobněji jsem se seznámil se smartfónem, naučil se telefonovat, SMSkovat, číst a psát maily, fotografovat a vůbec všechno okolo grafiky a hudby. Jelikož základní problém jsem ještě nevyřešil, pokračoval jsem v hledání ve všech jazycích, které ovládám. Při tomto průzkumu, stále masírován reklamou, že „jak to, že ještě nemám svůj vlastní tablet, když už jsem ten debil…“ – atd; jsem se i v této oblasti spotřebičů slušně zorientoval. Věděl jsem, že i tady platí statistická zásada, že nejnižší i nejvyšší hodnoty se neberou do úvahy, když si už chci udělat statistiku, kterou si vlastnoručně zfalšuji, abych jí mohl věřit…

 

Jak praví lidová moudrost, že štěstí přeje připraveným, tak jsem jednou zvečera objevil, že u jednoho z mých vytipovaných tabletů silně poklesla prodejní cena. Okamžitě jsem si ho objednal a ráno mi prodejce volá, že se jedná jen o jeden rozbalený, předváděcí kus se zapomenutým heslem a vybitou baterkou. Mám zkušenost, že předváděcí kusy bývají zpravidla to nejlepší, co je na skladě – mám jich doma několik – stačí zpravidla malá oprava, heslo není problém zlomit a baterka se naformuje. Tak jsem si pro něj zajel, prodejce mi dal 2 roky záruku a možnost vrácení, když se s tím nebude dát nic udělat. Tím jsem se stal majitelem a uživatelem 8″ tabletu, který předčil všechna moje očekávání a s 32 GB SD kartou mi dobře slouží i na čtení dokumentů, knih a samozřejmě všeho, kde se používá písmo. Rychlý foťák s běžnou 2 MPix optikou má i drobné korekční aplikace, nicméně i práce s Galerií je svižná. A na internet už nepotřebuji propojování do 24″ palcového monitoru, protože na 8″ ploše se dá slušně číst. Výměna dat mezi PC a TF přes USB port se provádí stejně jako u telefonu, nicméně za zmínku stojí, že smartfón i tablet jsou jedné značky, při čemž tablet je hodně lépe vybaven a menu je proto podobné.

Výše popisovaný příběh uvádí, že štěstí přeje připraveným, ale já bych jen dodal, že čím hloupější sedlák, tím větší brambory!

Netroufám si předpokládat, že se podobný kousek může přihodit každému, spíš naopak. Znamená to, že je potřebné najít softwarové řešení, které by řešilo transfer z jednoho zařízení na druhé, což bylo moje původní zadání a které se pokusím vysvětlit, pokud na to moje schopnosti budou stačit. Zdůrazňuji, že v Androidu jsem nováček a pouze uživatel, takže informační zázraky poskytnout nemohu, ale na to jsou přece Androidí stránky. I v Linuxu mám svoje rezervy, ale bez vší záruky se pokládám za pokročilejšího uživatele. Že o tom umím psát, to je druhá věc – stačí pochopení principu popisované činnosti nebo věci a umět se vyjadřovat. Pro ty, co se s touto tematikou teprve chystají zabývat, dávám na vědomí, aby si nepomýlili slova Android a Havloid, což jsou podobně znějící, ale diametrálně odlišné pojmy.

 

 

U naší ikonické symboliky se proto dnes objevuje další „panáček“, který nám, když se vše podaří, pomůže s naším propojováním s okolním světem.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Jak to tedy udělat, abychom se mohli procházet z Mintu do Androidu a vice versa? 

Na to se pokusíme odpovědět v dalším pokračování tohoto úvodního článku, který má, kromě obecné informace, za úlohu najít  lidi, kteří se podobnou činností už zabývají, nebo se na to chystají a neví, jak do toho. V komentářích uvítám praktické připomínky a zkušenosti, které si dovolím použít v dalším textu. 

Prosím proto každého, kdo má k danému tématu co říci, aby tak učinil v diskusi pod článkem, ocením i odkazy; ať už se jedná o technické a praktické detaily, nebo nějaké osobní zkušenosti, budu za ně moc rád (a domnívám se, že zdaleka nejen já). Protože zajímavá a hlavně poučná diskuse je jedním z hlavních důvodů, proč jsem článek psal. Dále prosím všechny zúčastněné, aby se vyvarovali off-topic příspěvků, které se netýkají přímo tématu.

 

 

Rovněž mohu doporučit, abyste mě kontaktovali mailem, pokud máte rozsáhlejší informace a odkazy. Moje adresa je v rubrice Kontakty – Realizační tým – old bobby – redaktor a maskot webu.

 

 

To je pro dnešek všechno, doufám, že najdu spolupracovníky; nikoho nebudu jmenovat – ale asi 20 lidí by se našlo: mám o tomto webu velmi dobrý přehled …