O „IT“ trochu jinak
S pojmem Informační Technologie se dnes v praxi ponejvíc setkáváme v oblasti počítačů, i když technologie jako taková nás všechny provází prakticky celý život. Prostě někdy v období totality (bolševické, aby si to někdo nepletl s nějakou jinou) jsme se dopracovali k názoru, že informací je málo a ty jsou stejně zkreslené a překroucené. Z té doby se dá datovat obecně rozšířený názor, který se označoval jako
Syndrom Rudého práva
V dobách totality, zhruba v sedmdesátých a osmdesátých létech minulého století, které si dobře pamatuji, dosáhlo Rudé právo a i ostatní sdělovací prostředky takové důvěryhodnosti, že lid už nevěřil naprosto ničemu, co napsalo. Jaksi automaticky se předpokládalo, že pravdou je opak předkládaných tvrzení. A to ve všech oborech, a šlo to až do směšných detailů. Třeba jsem si vybíral, na co půjdu do kina. Tak kdykoli jsem si přečetl zdrcující kritiku, věděl jsem, že to musím vidět a naopak, filmům dobře hodnoceným jsem se zdaleka vyhnul, a zpravidla jsem neprohloupil. Tohoto stupně důvěry u občanů se bohužel podařilo i dnešním sdělovacím prostředkům opět dosáhnout. Bez pomlouvání, jen suché konstatování faktu. Všechno je to jinak. Vezměte si běžného pracujícího člověka (neplést s tzv. dělnickou třídou). Myslíme tím třeba majitele střední firmy, živnostníka i zaměstnance, zkrátka toho, kdo žije z výsledků své práce. A teď mi řekněte, co mu ty „hodnoty“, které evropský mainstream přináší, co mu vlastně dávají?
Bez toho, abychom se špinili s vulgárním výrazem, řekněme si, že to nemusíme číst. Je totiž nepředstavitelné množství publikovaného materiálu, bez kterého se obejdeme, aniž by tím strádal náš intelektuální profil. Dokonce se dá říci, že čím méně čteme (mainstream), tím můžeme mít zdravějšího ducha. Ani tento článek jste nemuseli číst.
Jak je to tedy s těmi Informačními Technologiemi?
Je pravdou, že informace (nebudu rozvádět jaké) se v minulosti šířili různým způsobem, ale o nějaké rychlosti šíření nemohlo být ani řeči. Za komunistů to byla „šeptanda“, za Protektorátu – to nevím tak přesně, protože jsem byl ještě dítě – ale podle toho, co mi říkal táta – byl to zase jen přenos informací z místa na místo; záleželo, kde byly právě potřebné. Rozdíl od té doby do dnešní je v rychlosti. Na jedné straně rychlosti šíření informací, ale i rychlosti bombardérů a řízených střel. Na rychlosti šíření informací se významnou měrou podílí internet, jeho rozšíření a použití. Nicméně není informace bez dezinformace a proto máme na internetové síti jedny i druhé. Máme mainstream, který si nic nezadá s nechvalně známým Rudým právem a potom různé svobodné a „kontrarevoluční“ magazíny, které poskytují čtenářům pohledy z opačného konce spektra. 
Nicméně každou informaci si můžeme i ověřit. Ještě tu máme na nás zacílenou reklamu, která nám opět „inverzně“ poskytuje informace o tom, co si nemáme kupovat a jak se nezadlužovat. V praxi to znamená, že si stále děláme v hlavách inverzi, jak jsme se to naučili za „starého dobrého“ socíku.
Z tohoto pohledu se naše práce na propagaci OS Mint objevuje někde na té inverzní, kontrarevoluční straně, protože neinformujeme zaujatě, ale snažíme se o objektivitu. Také nás za to (pokud je mi známo) žádný magnát (Ba&Ba) neplatí. Kam až lidská paměť sahá, vždy se dobře platilo za lži, ale za pravdu a objektivně představenou skutečnost – za to bývaly tvrdé tresty…
Informaci může představovat nejen nějaká struktura existujících skutečností, ale i prognóza, která vychází často ze sociologie, zkušenosti a znalostí lidské povahy. Z informatiky a prognóz vynechejme jistý prognostický ústav, jehož pravé poslání se dozvíme až tenkrát, když už to nebude nikoho zajímat.
°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°
Vzpomínám si, jak jsem v době totality pracoval téměř 25 let v hutnickém provozu, kde jsem se kromě mnoha jiných expertů setkával i s vystudovaným, ale nevysvěceným pravoslavným farářem. Byl to veselý chlapík, bystrého rozumu a šikovných rukou. Vyráběl plakáty a poutače podle potřeby stranických propagandistů. Pokud to nebylo nutné, tak stejně jako ostatní, s přihlédnutím na naše katalogové platy, se v práci nepřetrhl. Existenci Boha nezdůrazňoval ani nepopíral, nicméně dovedl citovat z hlavy kteroukoliv pasáž z Bible po slovensky i po česky. Jako Slovák získal dobrou znalost českého jazyka dalším studiem: Uměl totiž zpaměti celou knihu Jozefa Haška Dobrý voják Švejk…
Když přišel podebatovat si do mé kanceláře, tak citoval celé kapitoly, které s oblibou porovnával s aktuální dobou a přitom jsme se váleli smíchy. Tvrdil, že k normálnímu životu mu tyhle vědomosti (Bible a Švejk) stačí a měli by stačit komukoliv – a má pravdu: Měl i sympatickou a pohodovou ženu, což byl nesporně dar od Boha. Říkal, že v té knize (Švejk) se každý najde – a i já jsem se tam tenkrát našel – jako Rechnungsfeldvébl – účetní šikovatel Vaněk = (na obrázku dole). Válku Rechnungsfeldvébl Vaněk sice přežil, ale zakrátko, ve věku 39 let zemřel. Každej holt nemá takové štěstí, aby si mohl užívat plodů své práce …
Závěrem: Říká se, že optimista je neinformovaný pesimista – předpokládejme se se jedná o skutečné informace. Cpát si do hlavy desinformace proto nebude to pravé ořechové. Takže co udělá realista? Koupí si přece na Ukrajině kalašnikov s bednou nábojů… A ještě otázka: Budou nám výše popsané (des)informační technologie (až nebudou) vůbec chybět?
°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°
ALE: Protože nejen informacemi živ je člověk, tak po únavném dni určitě nebudeme řešit změnu velikosti diskových oddílů na svém PC, ale posadíme se se skleničkou dobré whisky k domácímu televizoru. Ale ouvej – manželka je právě zahleděná do nějakého debilního televizního seriálu. Co teď ?
Když nemáme doma další TV nebo pokud máme PC nebo NB v jiné místnosti než TV, tak je tu k dispozici multimediální klasika: VLC Player
Ti z nás, kteří ho používají skoro na všechno vědí, ale ti ostatní nemusí vědět, že si na něm můžeme celkem v pohodě pustit televizi. Uživatelé starších verzí Mintu se na televizi dívali přes aplikaci gTelevize, která ale v Mintu 17 nemá splněné závislosti. Tak si pustí VLC Player a … no jo, ale kde sehnat informaci o tom, kde se nacházejí televizní kanály? Tak to zkusíme třeba tady:
http://www.ulozto.cz/xLPWPVK/tv-programy-pro-vlc-media-player-zdarma-rar
Po rozbalení získáme padesátku televizních stanic, především českých a slovenských, zbytek zahraniční. Je pravdou, že už nemusí být všechny funkční, ale na podobné disfunkce jsme si už zvykli, třeba z internetového radia nebo z gTelevize. Maličké soubory s příponou .m3u nás nasměrují na příslušný stream – a ten – pokud funguje, se nám na VLC Playeru bude přehrávat. Kvalita streamů je různá, proto si asi budeme muset pohrát jednak s velikostí obrazu a se zvukem, což nepředstavuje problém.
Na obrázku je seznam televizních kanálů.
Občas očekávejme rozkostkování s následným výpadkem. Zkoušejte vícekrát načíst, někdy se to spraví, ale jak je slabý signál, tak sral pes. Pokud to chce heslo, tak zkuste: login – inetcom a heslo – hello. Když se nechce spustit, pište to vícekrát za sebou, někdy se to rozjede.
Všechny ostatní (a placené kanály) už dávno nefungují, možná ani něco z tohoto seznamu už nespustíte, protože již není aktuální, ale dbejte, abyste měli rychlé připojení – min. 5 Mb/sec.
A sem-tam dobré nervy – použijte B-komplex…
Je pravdou, že najít v televizi nějaký program, na který se dá dívat, dá chvíli vyhledávání, ale kdo hledá, najde.
Šťouralům doporučuji, aby se na soubory .m3u podívali v textovém editoru, aby porozuměli, že se jedná o textový soubor, který informuje VLC Player o tom, co má udělat.
°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°
Když vám tato informace obohatí váš počítačový život, tak očekávám, jak bývá u slušně vychovaného publika dobrým zvykem, tisíce děkovných dopisů. V časové tísni stačí komentář pod článkem …