I když to snad netušíme, nebo jsme o tom nepřemýšleli, kultura nám dává hodně. Dalo by se i říci, že kultura nám dává všechno. Kultura nám dává potravu: Různým lidem různou. Někomu potravu ducha, někomu potravu pro jeho intelekt, někomu potravu pro žaludek. Která z nich je důležitější?
Jak která, a jak pro koho. Když rádi přemýšlíte, poskytne kultura potravu vašemu rozumu, a když si rádi dáváte do nosu, vždycky můžete kulturně nasytit své hříšné tělo, a dokonce i když nejíte a nepijete, a živíte se pouze Duchem Svatým – i v tom případě najde kultura něco, o co se s vámi může podělit. Na kultuře je jednoduše zajímavá kultura, tak jako člověk je zajímavý jen tím, že je člověkem. Člověk ale zpravidla považuje za kulturu jen to, co se líbí jemu osobně a upírá právo nazývat se kulturou tomu, co neodpovídá jeho požadavkům. S tím máme každý svou vlastní zkušenost. Postavit kulturu a člověka tváří v tvář, tak výsledkem takovéto opozice bude ten banální fakt, že kultura kašle na názor, který o ní chová jedna konkrétní kriticky myslící osobnost. Je to zřejmě tím, že kultura zaplňuje prostor, měřitelný vnitřním světem ne člověka, ale lidstva. Pokud je to ovšem kultura a ne něco, co se za ni vydává, a kulturnost jen předstírá. Kultura je zpravidla poplatná režimu, který „doporučí“ jaká by měla být. Platí zde zlaté pravidlo: Kdo má zlato, určuje pravidla…
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Do adresáře KULTURA se toho vejde hodně. Je tam vlastně všechno, co má v našem domovském adresáři výsostné místo: Jen se podívejme – Grafika, Hudba, Video, Obrázky, Literatura, Články … Daleko menší prostor je už vyhrazen pro technické záležitosti, pokud tedy zrovna nejsme programátoři nebo lidé s vyloženě technicky profesním zaměřením.
Když pojem kultury dotáhnu ad absurdum, tak se mi v souvislostech objeví hodně zdánlivě nesouvisejících věcí. Vzpomenu si na synka velkého loupežníka jménem Lotrando, v Čapkově Loupežnické pohádce. Protože jeho otec loupežník měl dostatek financí, tak dal chlapci to nejlepší vzdělání, v klášteře, mezi mnichy. No a když měl chlapec vystudováno, tak měl převzít otcovu živnost. Jenže každá profese má svoje, řekněme kulturní specifikum.
Kdyby se děj pohádky odehrával v dnešní době, tak by to synáček měl jednoduché: Nastoupil by do významné pozice do některé větší banky nebo ministerstva financí a tam by s vědomím beztrestnosti s „kulturním a profesionálním“ úsměvem loupil statisíce či rovnou miliony.
Jenže v daném literárním případě bylo nutné vzít bouchačku a jít loupit na vlastní pěst. Jak to nakonec dopadlo, to si můžete přečíst, protože v současné době je celé dílo Karla Čapka přístupné v elektronické podobě ve formátu PDF např. zde:
http://ulozto.cz/xx8nL4P5/devatero-pohadek-karel-capek-pdf
a pro ty, co mají čtečku
http://ulozto.cz/xUkhqR6z/devatero-pohadek-karel-capek-epub
http://ulozto.cz/xDYsfCbe/devatero-pohadek-karel-capek-mobi
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Zkusíme si opět si zopakovat něco o tom „zapeklitém formátu“ PDF, který mnohým z vás někdy dělá vrásky na čele. Zamyslíme se krátce nad tím, že když se nějaký text píše, proč a jak se všechna ta písmenka resp. vložené obrázky ukládají a podle vzoru, kterému se říká formát. Je to formát dokumentu, který bývá, pokud je to text, textový, případně nějakým způsobem ještě dál formátovaný. Jednoduchý text nemá žádné zvláštnosti, zvýrazněné nadpisy, tučný text nebo kurziva a má v celém dokumentu stále stejnou velikost i font. Nedá se ani zarovnat na kteroukoliv stranu ani „rozpálit“, což je speciálně typografická technika. Kdybychom se měli při psaní textů zamýšlet nad tím, jak bude vypadat finální dokument, tak by to především asi zdržovalo a při následných opravách nebo doplňcích by se celý dokument „rozházel“.
Jakýkoliv textový dokument, který není vyloženě určen „jen ke čtení“ se dá samozřejmě v průběhu své existence měnit, doplňovat a mazat. Ukázkový příklad je v Orwellově románu 1984. Rovněž tak dokument, který je už naformátovaný tak, aby to vypadalo jako kniha, nebo článek v časopise – s tím se dá opět manipulovat, pokud tedy není „read only“.
Určitý posun k tomu, aby se písemné dílo mohlo považovat za definitivní, je TISK. Nicméně i různé redakční systémy, které prezentují napsané na internetu, jsou svým způsobem odolné. Většinou se dají snímat nebo kopírovat, ale to na jejich podstatě nic nemění. Při TISKU má uživatel PC k dispozici zpravidla dvě možnosti. Tisk na tiskárnu (pokud ji má nainstalovanou), nebo tisk do PDF či Postscriptu, co taktéž předpokládá už nějaký nainstalovaný softwér.
Tisk na tiskárnu je kapitola sama pro sebe. S některými tiskárnami si majitel i „užije“… Především barevné inkoustové tiskárny nabízejí nádherné výsledky, ale vzhledem ke své podstatě mají časem problém s distribucí inkoustu. A protože se jedná o „mokrý proces“, tak je třeba brát do úvahy i vlastnosti použitého papíru. U laserových tiskáren, zvláště monochromatických, je celá technologie natolik propracovaná, že se s tím uživatel dlouho nemusí zabývat a jen tiskne a tiskne…
Tisk do PDF – je specifickým druhem exportu – původní dokument vytváří jiný, který je ovšem „blbovzdorný“ a běžným způsobem se v praxi needituje. Jako soubor bývá zpravidla menší než původní dokument a k jeho prohlížení je dostatek dostupných prohlížečů. Navíc dá se ještě vytisknout i na papír.
Určitý zásah do PDF dokumentu je požadavek na to, aby se dal číst na čtečce, říkejme tomu e-book. Protože ve své finální podobě je PDF neměnný jak Boží slovo, tak v některé čtečce si moc nepočteme, protože s textem se musí hodně posouvat. Proto je nanejvýš vhodné takový PDF dokument zkonvertovat na jiný formát, který se pak ve čtečce chová „normálně“. V našich končinách jsou to podporované textové formáty : EPUB, FB2, HTML, MOBI, PDF, RTF, TXT, ale i spousta dalších jako DRM, DJVU, HTM, DOC, DOCX, CHM, TCR, PRC (MOBI), a grafické formáty – JPEG, BMP, PNG, TIFF. Na konverzi máme i programy, o kterých si budeme číst při jiné příležitosti.
Nicméně ani formát PDF není tak neprůstřelný, aby se o něm dalo tvrdit, že je jak vytesaný do kamene. Pro běžnou praxi to platí; my jsme si však na tento případ už našli svoje nářadí. I s PDF dokumenty je možné čarovat a kouzlit – poznáme např. hojně rozšířený „PDFShuffler“, který může jednotlivé stránky přesouvat, mazat a ořezávat a vytvořit tak nový dokument, který splňuje naše požadavky. Ostatní PDF editory také nabízí různé vymoženosti a zvláštní funkce, ale s hlediska užitné hodnoty by asi vyhrál „Master PDF Editor„. Ten se svými nástroji představuje chirurgický skalpel, který dokáže napravit i to, „co se už nedá“ a o kterém jsme si na našem portálu už povídali.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Dnešní čtení nás zbavuje nutnosti si něco instalovat a zkoušet, jestli nám to „pojede“. Nicméně o tom, co už používáme nebo jen máme nainstalované a nepoužíváme, o tom je třeba občas popřemýšlet. Může se nám totiž stát, že máme na disku perlu, o které nemáme tušení …