Skutečnost & Iluze.
Skutečnost nebývá nikdy uspořádána tak, jak vypráví hlava v televizi, což někteří z nás vědí a mnozí, i když nevědí, to alespoň tuší. Ale ani ti vědoucí si zdaleka nedokážou představit do jaké míry je realita složitá a mnohovrstevná. Pro milovníky jednoduchých řešení se problém komplikuje tím, že skutečnost je zašmodrchaná hůř než tisíc gordických uzlů, ale nedá se ani rozetnout. Ani jedním, ba ani stovkou úderů meče. Je to, jak říkají šachisté – patová situace. Šachista sice namítne, že nic takového nikdy netvrdil, on prostě zná jen dva závěrečné výroky: Šach-Mat a Pat. My co se věnujeme šachu jen příležitostně víme, že ještě je tu Pat a Mat — A je to ! Komplikovanost všeho ještě zdůrazňuje skutečnost, že do věcí státnických může hovořit i šach, imám, papež, a ani o rabínech se to s jistotou nedá vyloučit. Že se do toho nemohou počítat prodavačky z Lídlu nebo bača z Liptova, to každého hned napadne. Myslet si ale, že o všem rozhodují naši zvolení potentáti, kterých nám PR manažeři ukazují v televizi, to je též jeden z rozšířených omylů.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
U těch méně informovaných ještě převládá názor, že se v Linuxu třeba nedají hrát hry nebo telefonovat přes Skype, což může být pravda, i když jen zčásti. Souvisí to s tou zašmodrchaností a také tím, že i Linux se hrne vpřed bez toho, aby si upevnil ten náklad, který nese na svých bedrech. Je to samozřejmě dáno i tím, že pokud si vezmeme za vzor vlajkovou loď Microsoftu, tak se snadno dostaneme i na scestí. V případě Skype se celá věc jeví v jiném světle už proto, že si ho nedávno koupil Microsoft – a za velké peníze. Tam platí zásada, že kdo si pořídí jejich nový operační systém, tak aby mohl využívat „všech jeho výhod“, udělá nejlíp, když si koupí i nový, jak jinak než silnější PC. Vlci se nažerou a koza (ovce) si připlatí.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Teď se ale vraťme ke skutečnosti. Dívat se skutečnosti do očí, to nemá rád nikdo, přestože skutečnost není ani tak objektivně hrozná, jak se jí subjektivně bojíme. Většinou neodpovídá našim představám o ní a lidé proto mají tendenci ohradit se od skutečnosti iluzemi, zpravidla svými vlastními. Dostáváme tak následující obrázek – z jedné strany reálná skutečnost, kdežto z druhé iluzorní iluze. Přitom realita existuje navzdory iluzím, zatím co iluze aspirují na existenci navzdory realitě, nezávisle na tom jak dlouho trvají; dříve nebo později narazí na skutečnost. Výsledek si snadno dokážeme představit. A i když všichni vědí, že je lepší vidět skutečnost takovou, jakou je, abychom se v ní mohli orientovat, přizpůsobit se jí a počítat s ní, jednají tak ne všichni, ale pouze někteří. Drtivá většina však spěchá posbírat střepy rozbitých iluzí, chvatně a nakřivo je slepit, znova ukrývajíce skutečnost před sebou samými. Situace se od starověku nejen že nezlepšila, ale stala se ještě podivnější. Potvrzuje to správnost přísloví o tom, že člověk míní, ale osud mění. Vše pomíjí, jak hlásal nápis na prstenu krále Šalamouna, který o životě musel něco vědět …
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
A nakonec malý prográmek … (člověk míní, ale osud mění) …
Miro: televize zítřka
Svobodná a otevřená internetová televizní platforma. Takto honosně a odvážně svůj program popisují sami autoři.
Verze: 4.0.4-1.1ubuntu1
S touto novou koncepcí televize se v našich mediích setkáváme od roku 2007, kdy vyvolala dost negativně laděné ohlasy i u odborníků na slovo vzatých. Nicméně našlo se i několik šťastlivců (nebo placených diskutérů), kteří si používání tohoto programu nevěděli vynachválit.
O co tedy jde: Po nainstalování programu se ho pokusíme spustit a hned začíná naše trápení. „Bylo to hodně náročné na výkon i na linku a pokud to celé nezamrzlo, tak to aspoň spadlo“. S touto zkušeností se bylo možné setkat u komentujících uživatelů. Jeden specialista a tester dokonce napsal, že s tak nestabilním programem se už dlouho nesetkal.
O instalaci a používání Miro jsem se pokoušel už před několika lety. Jelikož jsem si myslel, že chyba bude mezi stoličkou a klávesnicí, tak jsem se s ním dál nezabýval a program odstranil. Asi po 5 letech jsem na něj opět narazil v repozitáři Mint 17, což mě vedlo k mylné domněnce, že teď už to bude jiné a budu si užívat „internetové televizní platformy“, i když po pravdě, televizi moc nemusím.
Po prostudování dostupné dokumentace jsem proto Miro, i když s určitou obavou, nainstaloval. Měl jsem totiž v úmyslu nabídnout našim čtenářům i jinou alternativu využití PC než ty, které známe. Jenže mýtus o nepoužitelnosti Miro, to asi nebyl mýtus, to je fakt. Nejen že se nedalo navázat žádné spojení, ale i samotný program byl po chvilce „pevný jako skála“. Vždy pomohlo jen grafické „sestřelovátko“, které mám na tyhle účely v liště. Nicméně i potom jel procesor „na plný pecky“ a Miro musel být zabit v Terminálu. Opětovné spouštění nepřineslo žádnou změnu a moje dvoujádro 1.6 s 2 GB RAM si ani neškrklo. Je proto možné, že snad silnější stroj by běh programu zvládl. (?)
Tato zkušenost by mohla být jako varování pro ty, kteří nechtějí zbytečně riskovat v naději, že se namísto do PC budou koukat na TV. Pro masochisty a dobrodruhy je to ovšem výzva.
Zkrátka:
| Příkaz terminálu: |
|---|
| sudo apt-get install miro |
Když se zase některý čtenář bude rozčilovat proč o tom píšu, když mi to nefunguje, tak na vysvětlení mohu připomenout, že i dětem se říká nejen to, co mají dělat, ale i to co by dělat neměly. Tedy že by si měly před jídlem umýt ruce a když mrzne, tak by neměly olizovat kovové zábradlí…
Cílem tohoto pojednání je to, aby čtenář zvážil multifunkčnost svého PC, pokud to není nezbytně nutné. Je pravdou, že třeba v takovém smartfonu je tato vlastnost předpokladem k tomu, abych si ho koupil. Nicméně ještě každý si nemůže dovolit udělat si z PC multimediální centrum, i když ho mnozí už doma mají. A právě některý z nich by o tom mohl napsat něco i na náš portál…
Tak mi výše uvedené řádky nemějte za zlé, nemuseli jste to číst; a na závěr:
| Příkaz terminálu: |
|---|
| sudo apt-get purge miro |
maskot Old Bobby