Jak spravovat WiFi připojení z příkazového řádku

Kdykoli instalujete nový Linux Mint na počítač, je obecně doporučeno být připojen k internetu přes kabel. Existují dva hlavní důvody: první – bezdrátový adaptér nemusí mít načten správný ovladač; druhý: pokud instalujete z příkazového řádku, správa Wi-Fi je pro řadu uživatelů noční můrou. Proto se jí většina uživatelů vyhýbá, jako čert kříži. Avšak ve světě Linuxu není místo pro strach z čehokoliv. Pokud nevíte, jak něco udělat, pak je pádný důvod se to naučit. Proto si v dnešním článku ukážeme, jak spravovat WiFi připojení z příkazového řádku v systému Linux Mint.

Existuje samozřejmě několik způsobů, jak se připojit k Wi-Fi z příkazového řádku. Ale v zájmu postupu „od lesa“ se budu v článku snažit využít nejzákladnější způsob, a sice ten, který používá programy a nástroje, zařazené jako výchozí balíčky v naší distribuci. Dalším nezanedbatelným důvodem této volby je, že daný postup může být potenciálně přenesen na jakýkoliv počítač s Linuxem. Nevýhodou je však jeho relativní složitost, tedy začátečníkům se asi líbit nebude.

Tak tedy jdeme na to. Za prvé, budu předpokládat, že máte načteny správné ovladače pro vaší bezdrátovou LAN kartu. Bez splnění tohoto požadavku nelze začít. Dále si zkontrolujte, jaká rozhraní podporuje vaše bezdrátové připojení pomocí příkazu:

Obecně platí, že bezdrátové rozhraní v Linuxu se nazývá wlan0. Existují samozřejmě výjimky, ale pro zbytek tohoto tutoriálu to tak ponecháme.
Dále se ujistěte, že Wi-Fi rozhraní je funkční:

Jakmile budete vědět, že je vaše rozhraní funkční, vyhledejte dostupné bezdrátové sítě příkazem:

Z výstupu můžete extrahovat název sítě (SSID), sílu signálu a jaký typ zabezpečení používá (např. WEP, WPA/WPA2). A zde se cesta rozděluje na dvě části: příjemnou a snadnou a tu trochu složitější.

V případě, že síť, ke které se chcete připojit není šifrována, se můžete připojit rovnou:

Pokud síť používá šifrování WEP, je připojení také poměrně snadné:

Vše se ale komplikuje, pokud síť používá šifrování WPA nebo WPA2. V takovém případě budete muset použít nástroj s názvem wpa_supplicant. Navíc ještě musíte upravit soubor /etc/wpa_supplicant/wpa_supplicant.conf, kam přidejte následující řádky:

network = {
ssid = „[síť SSID]“
PSK = „[heslo]“
priority = 1
}

Doporučuji, abyste řádky přidali na konec souboru a přitom se ujistěte, že případná další konfigurace je zakomentována. Dávejte také pozor, aby síť SSID a heslo měly správně zadaná velká a malá písmena. Můžete také zadat název přístupového bodu k SSID a wpa_supplicant jej nahradí správnou SSID.

Jakmile máte konfigurační soubor upraven, uložte jej a zadejte tento příkaz:

Nakonec, ať už jste připojeni k otevřené či k zabezpečené síti, musíte získat IP adresu. Proto zadejte:

Pokud vše půjde jak má, měli byste získat zbrusu novou lokální IP adresu přes DHCP a celý proces pak poběží na pozadí. Pokud si chcete být jisti, že jste opravdu připojeni, vše můžete znovu zkontrolovat:

Na závěr bych jen podotkl, že správa Wi-Fi pomocí příkazové řádky stojí minimálně za zamyšlení. Nikdy totiž nevíte, kdy vaše grafické rozhraní havaruje nebo kdy nebudete moci získat přístup k pevnému připojení. Pak se může podobný postup hodit. Jak již jsem zmínil na začátku, existuje ale více způsobů, jak spravovat bezdrátové připojení (např. pomocí Síťových služeb, WICD, netcfg, wifi).

Uvedený způsob není všespásný a vím, že ne každému (patrně většině) příkazový řádek „sedí“. Na druhé straně je dobré držet se na prvním místě úplných základů, neboť představují jistotu.