Barevný svět IV.

Dobrý den, pane Pytlík, kam jste se vybral, na nákup?

Přesně tak, pane Brouk, jen jak tak čas běží, tak stále přináším za stejné množství peněz méně a méně zboží. Nevíte náhodou, proč tomu tak je?

Ale tak pane Pytlík, každá demokracie něco stojí, nedívejte se na věci tak jednostranně!

S tím nemohu souhlasit, pane Brouk, protože pokud bych měl na výplatní pásce každý měsíc o stovku navíc, tak si takových prkotin ani nebudu všímat. Ale platy jsou zmražené.

No jo, něco na tom je, já mám také stabilní příjem, ale dynamicky se rozvíjející vydání a tím pádem minusový rozpočet.

Víte, pane Brouk, když si tak udělám přehled a podívám se na cenový vývoj za posledních 40 let, tak to vypadá na pořádně znehodnocenou měnu, když už výrobní náklady nerostou.

Tak se na to podívejme, pane Pytlík,  takové pivo – tam je nárůst cca o 1000%, podle značky a druhu piva, ale třeba takové brambory – tam je to víc než 2000%, mléko, mléčné výrobky a sýry v průměru okolo 1000% a víc. A abych nezapomněl, léky – tam je to 1500 – 3000%, případně mnohem víc.

Fakt, pane Brouk, ale máme také vyšší příjmy – ale jen o 400%., někteří ovšem berou dost…

Tak si, pane Pytlík, vzpomínám, že můj tatínek platil nájemné za 2+1 33 Kčs, já jsem za podobný byt platil už 360 Kčs a dnes za 3+1 je to bratru okolo 4000 – 6000 Kč, mnohdy i dražší.

Pane Brouk, raději na to nebudu myslet, nebo předčasně zešedivím…

 

°°°°°oooo000O000oooo°°°°°

 

My se dnes budeme inspirovat, podobně jako naši pánové B & P, také šedivou barvou.

Opět pokračujeme v našem Barevném světě, ale vezmeme to z jiného konce: Zaměříme se na ŠEDIVÝ SVĚT.

Když na to přijde, tak vlastně všechna ta kouzla, která děláme, stojí v principu svým způsobem na tom šedivém podkladě.

Už jsme zjistili, že stupňů šedi je jen 256 a pokud jde o barvy, tak v každém kanálu máme opět stejný počet odstínů a teprve skládáním těchto kanálů a kombinacemi vytváříme barevný obraz.

Často ale stojíme před úlohou zkonvertovat barevný obraz na šedivý resp. jednobarevný. Pro toho, kdo ještě nemá praktickou zkušenost, je to banální záležitost: Prostě stáhne Saturaci na nulu a barvy zmizí. Nebo změní barevný obrázek pomocí konverze na černobílý. V obou případech se dosáhne nějaký výsledek, ale s hlediska přijatelné kvality se uvedené postupy nemusí vždy doporučovat. V tom původním barevném prostoru jsou barvy, pokud jde o kanály, zastoupené zpravidla nerovnoměrně. Můžeme se o tom snadno přesvědčit, když si v editoru prohlédneme obrázek a pak jeho zobrazení v jednotlivých kanálech. Stále je to tak, že některá ze základních barev dominuje a tím pádem je ten kanál „silnější“. Při konverzi se pak tato „dominance“ projeví zvýrazněním určitých částí snímku a obrázek v šedivé tónině je nějak rozladěný.

Při konverzi barevného režimu dochází poměrně často k trvalé ztrátě barevné informace, což jsme si mohli uvědomit např. při převodu RGB na CMYK. To se týká též při převodu barev směrem dolů a přirozeně i převodu do Grayscale. Jednoduše řečeno, ztrácí se informace o barvách ale i o detailech.

Podobně se připravíme o detaily i při kompresi obrázků, kde je největším pokušitelem formát JPEG, resp. JPG, kde kompresí dosáhneme dramatického zmenšení souboru, ale za cenu definitivního zmizení jistých detailů. Prostě je to tak jako s tím obědem zadarmo…

Když už jsme se rozhodli pro kouzlení s převody a kompresí, tak vlastní práci provádějme na kopii, abychom se mohli v případě neúspěchu vrátit k originálu. Mějme na paměti, že v jiném případě neexistuje cesta zpět. Při všech těchto procedurách platí zásada, že čím lepší originál, tím lepší výsledek. Při sebevětší snaze z hovna bič neupleteme.

Vnucuje se otázka, proč vlastně dělat převody z barevného na jednobarevný (šedivý) obrázek. Jeden z důvodů je tisk na „nebarevné“ tiskárně. ČB Laser Print si samozřejmě s barevným obrázkem poradí, ale tak říkajíc „po svém“. Udělá to stejně jako začínající „grafik“ a nad výsledkem se jásat nebude.

Když vyjdeme z tvrzení, že kompromis je jak v rodinném životě, tak i v politickém haštěření jedna z možností, tak zkusíme ho použít i na výše uvedenou úlohu. Pokud to obrázky vyžadují, a to ve většině případů, musí před převodem projít tónovou úpravou a barevnou korekcí, vyretušováním detailů a případně použitím efektových filtrů. Je to drobet komplikovaná záležitost, se kterou se musí každý vážný zájemce vypořádat sám – informace si musí sehnat a prakticky si je vyzkoušet. Nicméně neměl by mu chybět pozorovací smysl a cit pro barvy a detail. Konečný obrázek se  případně doporučuje taktéž jemně doladit.

Je tu ovšem ještě jedna věc, proč uživatelé s oblibou manipulují s obrázky. Je to retuš, co je v podstatě destruktivní zásah do globálního zobrazení. Zatímco globální úpravy a převody z jednoho formátu do druhého se dotýkají celého obrazu, retuš modifikuje jen vybrané části.
Retuš patří mezi pokročilejší techniky, protože vyžaduje vědomosti a zkušenost s obecnými úpravami.
K jejímu provádění je celá řada nástrojů, které se postupně a střídavě používají při vlastní práci. Výsledek takové činnosti by neměl být pouhým okem patrný, iluze reality má být dokonalá.

Na globální úpravy grafiky máme v Linuxu dostatečné množství programů, na retuš toho bohužel zase moc není, a pokud ano, tak nástroje, které jsou v jedné aplikaci, zase chybí v té druhé a podobně. Nicméně zkušenější grafik, který má plastické myšlení, tuto nevýhodu dokáže obejít pomocí výběrů a jejich postupnou editací. Je s tím  trochu víc práce než ve Photoshopu.

 

 

°°°°°oooo000O000oooo°°°°°

 

• U první čtveřice obrázků vidíme obrázek mapy tak, jak se zobrazí v jednotlivých kanálech RGB.
• Další čtveřice ukazuje pokus o převod do ČB. Horní obrázek vpravo vznikl po stažení Saturace na nulu. Celkem vzato – nic moc.
• Na dolním obrázku vlevo je mapa, převedená do ČB.
• Konečně na posledním obrázku je ČB mapa, po dalších úpravách pomocí Křivek – tmavé odstíny jsou zesvětlené, je upraven kontrast a trochu zaostřeno.

Uvedený příklad je typický mnohobarevný obrázek, kde je převod do ČB poměrně pracný, s  použitím těch nástrojů, které máme v Mintu k dispozici. Obrázky kanálů byly získané z GIMPu, ostatní manipulace se dělaly v editoru Pinta.

Pokračování nebo dokončení příště…