Barevný svět II.

Pane Brouk, pokud si dobře vzpomínám, tak jste už před mnoha desetiletími ovládal všechny možné kancelářské nástroje a přístroje. Je vám to v dnešní době ještě k něčemu?

To víte, pane Pytlík, že spousta věcí může být užitečná už jen z principu. Když jsem se ve svých 5 letech učil psát na psacím stroji Remington Junior, tak mi nemohlo napadnout, že za 25 let budu posílat správy přes dálnopis, který bude v mé kanceláři. To jsem ale netušil, že za dalších 25 let stane se i ten dálnopis dalším kandidátem do technického muzea.

To je fakt, pane Brouk, dálnopisem se posílaly telegramy z pošty, zprávu bylo třeba napsat na příslušný formulář, úřednice spočítala slova a podle toho jste platil. Poštovní styk byl za babku a i rychlejší než dnes, kdy poplatky jsou až čtyřicetinásobné a rychlost dodání stejná nebo horší.

Nicméně každá technika se dá rozumně využít a já jsem v té době svým přátelům a rodičům namísto dopisů posílal telegramy, přímo z kanceláře. Bylo to rychlé a nezapomínejme přitom, že v té době ani neměl každý telefon. Výpočtová technika a přenosy dat, to bylo něco úžasně kostrbatého – tak zvané terminály – obrovské psací stroje, propojené tlustou kabeláží někam do centrály. Byla to prostě práce navíc, kromě toho byl často problém navázat spojení, což bylo o nervy, protože mezitím vám zvonily telefony a nemohli jste dělat svoji práci…

Já vím, pane Brouk, ale už tenkrát se o vás povídalo, že umíte dvouhodinovou práci zahustit do 20 minut. A trestali vás za to, protože jste nebyl člen KSČ…

Bylo to tak, pane Pytlík, bolševici dostávali odměny a ostatní práci navíc. Bylo to stejné jako dnes, jen se tolik nekradlo. Každý si ukradl jen tolik, co potřeboval. Ale s těmi terminály, to bylo velice obtížné, navíc byla to práce, kde se muselo zapisovat každou hodinu a na konec směny ještě všechno spočítat. Na takové noční směně to bylo k zešílení.

Vidím, pane Brouk, že jste se nezbláznil, ba naopak prospělo vám to. Jak je to možné?

Pokusím se stručně popsat – centrála, to bylo něco jako dnešní servery, ale nebyla dokonalá, protože to byl prototyp. Navíc údaje, které na ni šly, se kontrolovaly nejdříve až na druhý den a stejně jim nikdo nerozuměl. Tak mě stačilo si tyto informace zjistit, pak pomocí klávesnice oklamat centrálu, aby si „myslela“ to, co chci já, a téměř trojhodinovou komunikaci zahustit do 20 minut a bylo vymalováno.

A co ostatní vaši kolegové, pane Brouk, jak ti to zvládli ?

Není mi známo, že by ještě někdo z nich byl naživu, většinou skončili mezi 50 a 60 rokem…

 

°°°°°oooo000O000oooo°°°°°

 

Tak jsme se zase něco dozvěděli ze života „našich broučků“ a budeme pokračovat ve zkoumání „Barevného světa“. Víme už, že barevný prostor je definován nějakým barevným modelem. Zatím jsme zběžně poznali barevný model RGB, který pro naše použití postačuje, ale zdaleka nedokáže obsáhnout všechny viditelné barvy, jak to bylo vidět na jednom z obrázků. Velká část odstínů zelené barvy, které běžně vidíme, je mimo tento rozsah.

Při úpravách obrázků a volbě konkrétní barvy se uplatňuje ještě další barevný model, který má označení HSB.

Opět se tu vychází z anglické terminologie: H=Hue neboli Odstín, S=Saturation neboli nasycení(sytost), B=Brightness což je označení míry jasu.

Barevný odstín odpovídá základní barvě na „barevném kole“ a proto se udává ve stupních 0-360.

Sytost pak označuje intenzitu nebo chcete-li hustotu barvy – pokud má barva nulovou hustotu, tak se jedná o některý z odstínů šedi.

Světlost neboli jas zase určuje podíl bílé obsažené v dané barvě.

Sytost a světlost se pro změnu udávají v % od 0 do 100.

Model HSB má oproti RGB určité výhody a tou je možnost změny sytosti a jasu barvy bez toho, aby se měnil odstín. To se s úspěchem používá při barevných a tónových korekcích. Každý člověk si proto dokáže představit, jak se změní barva, které uberu jas nebo přidám sytost.

Následuje další barevný model s označením Lab, který dokáže popsat celé viditelné spektrum barev. Tento model Lab překrývá všechny ostatní modely barev, je proto s hlediska použití nejobsáhlejším modelem.

 

Terminologie:

Model Lab skládá barvy ze světlosti (Luminance=L) a dvou barevných složek a + b.

• a = složka od zelené do červené
• b = složka od modré do žluté

Opět pracuje s výhodou manipulace jasu v nezávislosti od změny odstínu.

Nevýhodou je pak převod do jiného barevného modelu, kdy se spousta pěkných odstínů barev degraduje do prostoru, který už tímto rozsahem nedisponuje. Nicméně těchto zobrazovacích modelů je víc, ale mají jen specifické použití a jejich rozšíření není běžné.

Všechny tyto uvedené modely vycházejí ze světel a především model RGB je v principu použitý u monitorů, skenerů a digitálních fotoaparátů.

Na rozdíl od aditivního míchání barev dostáváme se teď k subtraktivnímu míchání, kde se pracuje s odraženým a absorbovaným světlem. Budeme barvy nanášet na papír… Proto v dalším popisu barevných modelů následuje model CMYK.

Stručně :

• C = Cyan neboli po našem Azurová
• M = Magenta čili Purpurová
• Y = Yellow což znamená Žlutou
• K = BlacK, co je poslední písmeno Černé

 

Kombinací a mícháním těchto složek vzniknou pak barvy ostatní. Černá barva je v této sadě vlastně navíc – mohla by vzniknout kombinací prvních 3 barev CMY, ale prakticky by z toho čistě černá barva nebyla, jen nějaká špinavě hnědá. Přidání černé barvy navíc dá obrázku hloubku a „šetří“ ostatní barvy. Ovšem je v celém modelu určitým cizorodým prvkem a vnáší do obrázku neurčitost, proto je třeba přihlédnout k rozumnému přidanému množství, aby nerušila celkový dojem.

 

 

°°°°°oooo000O000oooo°°°°°

 

O dalších kouzlech s barvami a vším, co s tím souvisí, si budeme povídat zase příště…