Barevný svět

Pane Brouk, minule jste byl nějak zamyšlený, ale dnes zase vypadáte dobře, copak máte nového ?

Pokud zrovna nemám žádný problém, tak se pokouším něco zajímavého si najít. Ale jen tak, aby mozek nezakrněl a bylo co řešit. Já vím, pane Brouk, minule jste mi povídal o tom Linuxu; ale nad ním si vrásky určitě neděláte, když je tak dobrej…

Máte pravdu pane Pytlík, Linux je „user friendly“, jak říkají naši američtí protektoři; nicméně hlava se dá lámat i jinak: Například si číst poslední knihu z Bible; na té si už spousta teologů udělala diplomovou práci, ale stejně na kopu věcí nepřišli. V tom je Linux lepší, tam se problémy řeší a vyřeší.

Dobře, pane Brouk, Bibli trochu poznám, co vás tedy tak zaujalo?

Nejdřív to byl Antikrist, kterého občas ukazují na televizní obrazovce, ale co třeba takové číslo šelmy ?

Jasně pane Brouk, to jsou ty tři šestky, co si dávají mafiáni na SPZ svýho auta.

Jenže ne všichni vědí, že číslo šelmy je číslo člověka, i když je to v Bibli výslovně napsané. Přesněji počet lidí z tisíce, kteří jsou … tak nějak korektně řečeno, biologicky negativní.

Myslíte ty, co sedí v Bruselu, v NATO, v parlamentě, ve vládě a tak podobně?

Tak jste trefil do černého, to kvantum je prý daleko vyšší, než si jen umíte představit. Podle sociologických výzkumů z konce minulého století, množství degenerátů je dokonce větší než uvedené dvě třetiny. Počet cvoků prostě s populační explozí dramaticky roste, ale v průměru je okolo těch dvou třetin. Jen úroveň mentálního postihnutí je vyšší, protože souvisí s chorobnou touhou po penězích, moci a rostoucí spotřebou drog.

Jasně, pane Brouk, dnes je to tak – kokain vám dá víc sebevědomí než dva doktoráty.

To máte recht pane Pytlík, právě jsem vybral ze schránky seznam kandidátů do Evropského parlamentu. Plno nových tváří, ale už i ti, které znám, jsou defektní a mají o kolečko víc…

Je to tak, pane Brouk, moc šňupou a pak si o sobě myslí, že už jsou vyvolení. Jenže těch vyvolených je jen pár a ty nám v TíVí neukážou. Ale musím jít, žena už na mě čeká, tak aby zase nebyly blbý řeči… ona je asi též biologicky negativní – jako každá druhá.

 

°°°°°oooo000O000oooo°°°°°

 

Jak už nám pánové nahoře naznačili, v Linuxu se problémy, pokud tedy nějaké jsou, dají vyřešit. Protože k tomu, abychom se mohli věnovat jakékoliv činnosti, máme dostatek programů, mohli bychom si poradit i v oblasti teorie. Jsou totiž místa, kde končí vliv hardwaru, následně pokračuje softwér, ale pokud nemáme „za ušima“, tak celé představení končí. S příchodem éry počítačů nebyla nouze o pokusy, jak naučit na tomto zařízení „pracovat“ opici, jako nejdokonalejšího primáta, protože s delfíny to v té klávesovo-myší technologii zjevně nešlo. Současné technologie s vlajkovou lodí Windows 8 a Androidem sice vycházejí těmto opicím vstříc, nicméně je dostatek humánních uživatelů, kteří si přitom také přijdou na svoje. Koneckonců není cílem technologické věrchušky aby se lidé do technologií rozuměli, ale aby ji kupovali. Kšeft je kšeft a žádná vláda nepotřebuje moc chytré poddané.

Podíváme se dnes a snad i v následujících pokračováních trochu do světa bitmapové grafiky a barev. Vektorovou grafiku zatím ponecháme stranou, i když pravidla o použití barev platí i tam. Bitmapové obrázky nás provázejí dnes už od narození a jen málo lidí si uvědomí, že i ten nejdokonalejší obrázek, ať už na monitoru nebo na papíře je jen slabou napodobeninou toho, co lidské oko ve skutečnosti vidí.

V každém případě je technika zobrazování na stálém vzestupu a když nám technologie černobílého filmu tolik desetiletí připadala jako zázrak, tak současný způsob záznamu reality je je přinejmenším jeho mocninou. Už jenom to, že nám kdysi stačilo 256 odstínů černé a dnes máme k dispozicí více než 16 milionů barevných odstínů, je svým způsobem posun dopředu. Kdysi tyto vědomosti mohli mít malíři obrazů, kteří navíc měli nadání a smysl pro kompozici obrazu. Nicméně na tomto místě by se mohlo začít – totiž jak zobrazit skutečnost, která stojí za zobrazení a „nacpat“ ji do čtvercového nebo obdélníkového rámu. Jak zobrazit prostor tak, aby na ploše vypadal věrohodně a nepřipomínal ploché egyptské nákresy na papyrusu?

Dnes každé školou povinné dítě „fotografuje“ s mobilem, protože kdo nemá mobil s fotoaparátem, ten není „in“ a je to člověk „podřadné kategorie“. Počty fotografií těchto „fotografů“ se počítají na tisíce a to, že existuje nějaká kompozice, nikoho ze zúčastněných nezajímá. Stejně, že na obrázku je nějaké zastoupení barev, světel a stínů, to nemají i mnozí dospělí ani v patě.

Není zde dostatek místa na to, abychom podrobně rozebrali všechny činnosti, které vedou k „pěknému obrázku“, ale protože jsme především počítačoví kreativci a až potom fotografové, tak začneme se světlem.

Pokud je tma, nevidíme nic. Při slabém osvětlení vidíme obrysy, téměř černobíle s minimem barev. S postupující intenzitou světla pak barevnosti přibývá a pokud je světla příliš, tak se zase spousta barevných odstínů ztrácí, právě tak jako jemnější obrysy. Poznáme to z našich monitorů – když máme nastavený vysoký jas, tak nás nejen budou bolet oči, ale pokud jde o věrné zobrazení barev, tak error. Rovněž tak starý, vypálený CRT monitor nás stejně zavedl do nereálného pohledu: Převažovala šedivá barva, jas chyběl a tím pádem jsme viděli méně barev.

Začneme proto s monitorem: Dnes si každý může vybrat mezi velikostí, výrobcem a kvalitou. Fakt je ten, že zjednodušeně napsané, nejsou dva monitory s hlediska věrného zobrazení stejné. Důvodů je mnoho, nebudu je vysvětlovat, faktem zůstává, že ten, kdo se živí tiskem a vůbec reprodukční technikou obrazů a obrázků, ten si musí připlatit. A to nejen za monitor, který zobrazuje výsledek našeho úsilí. Kdo byl aspoň jednou v grafickém studiu, odkud šly návrhy do tisku, mi dá za pravdu. Jak to tedy s těmi monitory je ? Pokud jde o barevnost, tak správně nastavený monitor zobrazuje barvy pomocí tzv. barevného modelu RGB, což je zkratka pro barvy Red, Green a Blue. Jsou to vlastně jen díly barevného spektra. Monitor tyto barvy vyzařuje, je to funkce světla; když monitor nesvítí, tak ani barvy nebudou. Je to opak toho, co vidíme na „papírových“ obrazech – fotografiích. Model CMYK – tam vnímáme barvy jako funkce odraženého světla – když nebude k dispozici dost světla, tak obrázek prostě neuvidíme. Nejsme závislí na zdroji elektrické energie, stačí nám denní světlo.

Pro dosažení větší přesnosti se v naléhavých případech provádí barevná kalibrace monitorů, aby se barvy zobrazovaly i na různých monitorech věrně.
Z barevného modelu RGB se dají prakticky namíchat všechny barvy, které se tímto způsobem dají zobrazit. Splýváním barev dochází k tak zvanému aditivnímu míchání a platí, že maximální intenzita všech světel dá dohromady bílou a naopak vypnutí všech světel pak černou barvu. To je v tomto případě černá barva podkladu, podložky; nicméně na výslednou barvu bude působit i okolní světlo. Prakticky budou barvy vypadat jinak při slunečním světle a jinak při umělém osvětlení. V tomto teoretickém modelu RGB se intenzity jednotlivých složek nastavují v rozsahu 256 odstínů, od 0 do 255 a jsou to hodnoty, které se dají uložit do jednoho bajtu. Jakoukoliv barvu lze proto v tomto modelu definovat pomocí 3 bajtů, příkladně:

bílá (255,255,255) zelená (0,255,0) černá(0,0,0) a podobně.

Často se však setkáváme s pojmem 24 bitová grafika. Tak bývají označované obrázky, kde je na reprezentaci jednoho (barevného) bodu použito 24 bitů (3 bajty). To na jedné straně může být model RGB, ale mohou to být i jiné barevné modely, jako modely HSB a Lab. Ale o těch zase jindy…

 

°°°°°oooo000O000oooo°°°°°

 

Pokračování …