Seňor Leonardo da Vinci o své práci moc nevyprávěl, o to více pracoval. Pokud k tomu však došlo, dává nám v hádankách mnohé lekce, jak používati to, co má člověk v hlavě mezi očima. „Nevím jak se malují zvířata“, říkal, „když potřebuji znázornit zvíře, namaluji ploché vajíčko, přidám dvě nožičky dopředu, stejně tak i dvě dozadu, a ke špičatějšímu konci přidám hlavu. Jen u psa kreslím hlavu ke kulatějšímu konci, aby se poznalo že je to pes a ne chroust.
Tomu jsem se naučil pozorováním svého psa, když jsem byl před pěti lety čtyřikrát starší než on. Dnes jsem pouze třikrát starší než pes.
Pro nás, co jsme si nevybrali malování jako svoji životní dráhu, a preferujeme počítání, je toto tvrzení jediná možnost, jak se dopátrat toho, jak starý byl právě v té chvíli seňor da Vinci.
Zde bude namístě posoudit svoje schopnosti a uvědomit si, že hloupost není vůbec žádné zdravotní postižení, ale že je tou nejdůležitější součástí ekonomiky, svobody a demokracie. Nikdo by se tedy neměl stydět za to, že je hloupý, ale každý hlupák by měl být pyšný na to, že podporuje trvale udržitelný růst ekonomiky, blahobytu, svobody a demokracie. Bez hlouposti bychom nikdy nic nevytvořili. Kdyby byl každý chytrý, tak by se všechny ekonomické procesy okamžitě zastavily.
Jak říkal dobrý voják Švejk: „Nemůže být každej chytrej, protože kdyby byl každej chytrej, tak by z toho byl každej druhej blbej.“
Všichni bychom proto byli chudí jako kostelní myši a tak je alespoň někdo bohatý. Závist není na místě, protože jde přece o ekonomiku. Na hlouposti není vůbec nic špatného: Může se o ní přesvědčit hned každý sám u sebe, bez asistence psychologů, lékařů, pedagogů, ekonomů a jiných odborníků.
°°°°°°°°°° oooooooo OOOOOOOOOO oooooooo °°°°°°°°°°
Úvodní stať vyznívá jako samoúčelná matematická hádanka. Zdaleka tomu tak není, protože je rozcvičkou k tomu, co nás dnes čeká…
Dokud nepřiletí mimozemšťané, všechno zde už jaksi bylo.
Aplikace, se kterou se dnes můžeme seznámit, patří do kategorie tzv. blbinek, i když nadřazená skupina je Grafika.
Stává se, že máme několik screenshotů nebo obrázků, které chceme někam poslat, ale po jednom se to jaksi nehodí, prezentaci z toho také dělat nechceme. Máme tu ještě Photoprint, ale co kdybychom vyzkoušeli méně známou aplikaci Screenie-qt?
Screenie-qt je tak trochu „jednoduchá montážní aplikace“, proto od ní nebudeme očekávat bůhvíco. Není přeložená do našich jazyků, ale to na použití nic nemění: Layout programu je zcela nestandartní: prostě na nás vyskočí trojice oken, kde v jednom máme „welcome help“, v dalším je „plátno“, na kterém čekají 3 rámečky s otazníky. Celé ovládání programu je ve třetím okně, kde jsou skupiny s několika posuvníky – se šíbry, jak tomu u nás po česky říkáme.
Montáž se zahájí přetažením požadovaného obrázku do příslušného okna (Screenshot compozer) a celý postup se ještě 2x zopakuje. Máme tak 3 obrázky horizontálně vedle sebe a podle potřeby měníme jejich velikost, umístění a perspektivní zkosení, úhel. Aby toho nebylo málo, tak můžeme ještě nastavit zrcadlení a průsvitnost. Pozadí celé koláže se dá opět pomocí posuvníků zabarvit na libovolný odstín. Když jsme hotovi, tak pravým myšítkem klepneme na obraz a dáme Uložit jako… Nabídne se nám formát „png“, se kterým pak ještě můžeme pokračovat v nějakém editoru; nejčastěji se bude žádat oříznutí snímku, případně další kouzlení a kompozice.
Zájemci si program nainstalují známým postupem:
| Příkaz terminálu: |
|---|
| sudo apt-get install screenie-qt |
Have a nice day !
super aplikácia 🙂