Dnes pro změnu opět literární útvar, zaměřený na sebevzdělávání a kulturu písemného projevu.
Pokud jste už delší dobu čtenáři těchto stránek, je vám jasné, co zde můžete hledat a také, co zde můžete najít. Vzpomínám si, když jsem se poprvé stal čtenářem tohoto portálu, jak něco ve mě poskočilo, protože dobrá stránka se od té průměrné nebo nedejbože špatné dá poznat jako labuť od slepice. Protože jsem už v tom čase byl „zatížen“ na Linux-only, začal jsem sledovat cvrkot. Uvědomil jsem si, že vím sice dost, ale když se přestanu učit, tak to časem nebude stačit. Po kontaktování se správcem stránky jsem „dostal prostor“ na to, abych mohl nejen číst, ale i přispívat.
Teď, když už nějakou dobu patřím ke koloritu stránky, pokusím se (a to především kvůli novým i začínajícím autorům) krátce popsat, co všechno následovalo předtím, než jsem se mohl zařadit do autorského kolektivu.
První, na co má každý člověk dbát je, aby celý život dostatečně a pozorně četl.
Jen pro vysvětlení uvedu známou hádanku:
Jaký je rozdíl mezi člověkem, který umí číst a nečte, a člověkem, který neumí číst ? V konečném důsledku rozdíl není žádný, protože oba si nepřečtou nic a podle toho to také s nimi vypadá …
Číst a číst, to jsou dva rozdílné pojmy. Pokud „čtu“ pouze inzeráty a letáky z Kauflandu nebo od Lídla, může mě to maximálně posunout tam, kde si to přeje zadavatel reklamy, totiž že si koupím něco, bez čeho bych mohl v pohodě existovat i řadu týdnů. Rovněž čtení mainstreamových a bulvárních deníků nebude to pravé ořechové. Maximálně se mohu dozvědět a na vlastní oči přesvědčit, jak se psát nemá a po těžkém obědě mít poruchu zažívání. Nicméně ale i v té mainstreamové „žumpě“ je celá řada velmi dobrých žurnalistů a spisovatelů, jenže ti píší za plat a na objednávku majitele novin. I ten má svého „šéfa“ atd. A tak se postupně dostaneme až k vrcholu pyramidy – k černému chasníkovi z bílého wigwamu a to pro naše vysvětlení musí stačit.
Ve shodě se slavným hackerem Kevinem Mittnickem, autorem knihy „Umění klamu“, se dá tvrdit, že vám mohou říkat, že jste paranoidní, ale to ještě neznamená, že po vás nejdou… (Kniha vyšla i v češtině – stojí za víc než za ty tři stovky…)
Když nebudu samostatně řešit otázky českého (nebo i jiného) pravopisu, zbývá mi několik opěrných bodů, na kterých by mohla naše literární tvorba stát.
Mě se osvědčilo před každou četbou udělat si rychlý přehled o tom, co mohu očekávat. Všechny písemnosti čtu odzadu jako Arab nebo Hebrejec, umím číst i pozpátku, ale o to tu teď nejde. Nezaměřím se jen na děj, ale především na způsob autorova vyjadřování. Slovem lehkost nebo těžkopádnost celé skladby. Nejen fakta, ale ta fakta musí plavat v nějaké polévce nebo omáčce, aby jejich stravitelnost byla lehká a snadná.
Vzpomínám si na svoji první diplomovou práci, se kterou jsem si skutečně pohrál a to tak, že tam po obsahové stránce nic nechybělo. No teprve potom, co jsem za ni dostal jen průměrnou známku, mi postupně docházelo, že nestačí jen fakta „nasypat do krabice“, ale ze všeho se musí udělat nějaký literární útvar. Neříkám že hned slohová práce, ale už přihořívá…
V jednom ze svých dřívějších příspěvků na tomto portálu jsem se obšírněji zmínil o literatuře a spisovatelích. Přirozeně jsem tam nevynechal svého favorita Karla Čapka; nicméně nemohl jsem vypočítávat stovky autorů, které jsem četl a kteří uměli psát, „až se jiskřilo“. Tak proto se snažím psát tak, abych nebyl prokazatelně horší než oni – a není to lehký úkol…
Uvedu jeden absurdní příklad tuctového článku, který jsem si vymyslel při odpolední siestě:
„Podařilo se mi najít na webu zvláštní program pro Linux, který dokáže jedním příkazem převést všechny tečky v zkoumaném dokumentu na otazníky a přitom ještě přeložit celý text do mandarinské čínštiny a na závěr to všechno zapsat do anglické morzeovky. Uvedu domovskou stránku projektu a mandarinský repozitář ppa, odkud si můžete program stáhnout. Následuje sudo apt-get update a sudo apt-get install uschi mi sako. A to je pro dnešek všechno… Bye-bye.“
Podobný styl článků se dá najít např. na některém Moskevském zpravodajském portálu, pop-up vyskakuje reklama na hodinky a kontakty na pěkné slečny – společnice.
Na závěr jako obyčejně nějaká zajímavost:
Europský debut
The CompuLab MintBox 2, bezventilátorový mini-PC s nainstalovaným Linux Mint 15 se dá už zakoupit přímo v Evropě, ale první dávka, která přišla do obchodů je hned okamžitě vyprodaná. Svědčí to nejen o oblibě malých „krabiček“, ale i o popularitě Mintu, který se tak dostává k zákazníkovi přímo.
MintBox 2 je malý PC, krabička bez ventilátoru, navržená pro nízkou spotřebu.
Počítač je v provedení kovové skříňky, která slouží i jako pasivní chladič a chladí vnitřní součástky bez použití ventilátoru. Protože samotná skříňka významně redukuje hluk, jediný zvuk, který je k dispozici, je zvuk interního 500GB disku.
Uvnitř MintBoxu je procesor Intel Core na frekvenci 1.8GHz a 4GB DDR3 RAM. Grafika je integrovaná jako Intel HD Graphics 4000 GPU.
K dispozici má šest USB 2.0, dva USB 3.0, jeden serial a dva gigabitové Ethernet porty. Přídavné úložiště může být připojené jako mSATA socket nebo dva 2 SATA porty. Podpora pro b/g/n wi-fi a Bluetooth 4.0 bezdrátové připojení je taktéž zabudovaná.
Rozměry krabičky jsou 16cm x 19cm x 4.1cm a celková hmotnost 1.9kg.
MintBox je navrhnut jako nízkoenergetický přístroj s malou spotřebou energie v rozsahu 10W až 26W.
Ještě nedávno byl k dispozici za 599€ přes amazon.de, ale v nejbližším čase bude zařazen i do Amazon UK. Cena je samozřejmě pro česko-slovenského spotřebitele dost vysoká, nicméně pro hodně lidí je to elegantní řešení a vstupní brána do světa Linux Mint. Tak zájemci, honem rozbít prasátko a čekat na další várku …