Jak si často pročítám odborné i PR články o Linuxu resp. Mintu, mám takový zvláštní pocit trvale vzrůstající nevědomosti. Při pomyšlení, že se v tomto (Linuxovém) světě motám už 11. rok, s údivem denně zjišťuji, kolik toho ještě nevím. Na druhé straně vědomí, že ještě je plno Linuxáků, kteří toho ví daleko víc, a taky o tom umí napsat, mě nemůže nepotěšit. Omlouvám se za zjednodušené pojmenování „Linuxák“, což tak trochu připomíná slovo „Cirkusák“, Cirkusák je samozřejmě ve svém světě považován za umělce, což by se o Linuxácích s delší praxí též mohlo uvádět. Cirkusáků není na světě nadbytek, stejně jako členů Linuxové komunity. Záměrně se vyhýbám slovu „komediant“, což je dnes synonymum pro politiky, novináře, ministry, hovorce a prezidenty.
Jako mnozí jiní Linuxáci se stále divím, že se ještě „plýtvá“ na vývoj prostředí Xfce a KDE: KDE používá asi 5-10% mintuserů a Xfce snad 10-15%… Ještě že v oficiálním vydání LMDE (Linux Mint Debian Edition) už KDE není, protože by ho asi nikdo nepoužíval. Vývoj prostředí KDE v MINTu se ukazuje jako ztráta času a prostředků. Když se dnes forsíruje Cinnamon, tak proč už se mu nevěnovat exkluzivně ? Pokud se časem ukáže jako správná cesta, nebude to na škodu, pokud tomu tak nebude, přijde na svět něco jiné…
Nicméně druhým nejsilnějším hráčem v MINTu je prostředí MATE, které někteří označují za vykopávku, jakési retro W98. Pokud jde o původní vzhled desktopu, je možné zčásti s tímto názorem souhlasit. Ovšem jen do té doby, než si ten vzhled změním. W98 zdaleka neměl tolik možností individuálních úprav a potom, jednalo se o zcela jiný, z dnešního pohledu dávno překonaný, „stabilně nestabilní“ systém, se kterým bylo riziko chodit na web..
Možná by nebylo vhodné přeceňovat vkus a schopnosti BFU. Běžný user bude zpravidla vždy preferovat fixní prostředí, které už pozná, aby si v něm spustil těch několik svých programů a nemusel nic víc řešit. Na to jsou přece počítačoví šamani a správci. Jeden argument bych měl pro obhajobu „zkostnatělých BFU“, kteří bazírují na stabilitě a neevolučním prostředí. Většina z nich je totiž „spokojená“ s komerčním OS, protože jim to prodají nainstalované už v obchodě. Všiml jsem si také, že čím je systém složitější v ovládání, nastavení, správě a vůbec, tím je pro tuto cílovou skupinu žádanější. Patří to k jednomu z mnoha paradoxů dnešní doby, jako třeba „přímá volba“ prezidenta. Pracovní prostředí se nemění i celou řadu let, zranitelnost ovšem narůstá každým dnem, což se „řeší“ nákupem drahých antivirových programů, které jsou zastaralé už v den vydání. Následné zpomalení počítače si vzhledem k svému zpomalenému myšlení ani nevšimnou.
Linuxový systém, ať je jakýkoliv, by neměl měnit UNIXovou zásadu, že každý program má dělat jen jednu věc, zato ale pořádně. O tom jsme už asi četli, když jsme se učili dělat s Terminálem. Takže, když se „zkostnatělý BFU“ rozhodne (to je trochu protimluva) trochu se rozhýbat a půjde do Linuxu, terminálové příkazy by ho neměly nechat na holičkách. Jenže on více času stráví hledáním nabídky „Start“ a Terminálu si nevšimne. Na to musí ještě hodně dlouho dozrávat …
Pokračování následuje …