Augiášův chlév & KompoZer

Bylo, nebylo, kdysi dávno jsem byl povolán, abych vyčistil Augiášův chlév v jedné nefunkční laboratoři. Problém byl v tom, že laboratoř sice navenek fungovala, na služební cesty se jezdilo, ale výsledky zkoušek se nedodávaly včas, nebo vůbec ne. Pohledná soudružka, která to všechno „vedla“, neměla zapotřebí pracovat, protože měla ten správný kádrový profil a navíc se ještě skoro se všemi šéfy i ředitelem vyspala. Jenže jak to vysvětlit nadřízeným orgánům a dodavatelům?

Jelikož jsem měl pověst ostříleného drsňáka i příslušné vědomosti, nechali mi šéfové volnou ruku, abych celou zamotanou věc vyřešil. Jenže soudružka zatajovala informace a pracovní postupy, nebylo možné běžně zjistit, jak se k výsledkům dopracovala. A tak jsem, ostatně jako už několikrát předtím, použil „reverse engineering“; pracovní dobu jsem už neměřil na hodiny. Stohy rozdělaných zkoušek, norem a předpisů. Archiv starších záznamů a norem. Nicméně moje detektivní úsilí v tomto „auditu“ přineslo svoje ovoce: Přišel jsem na to, jak to dělala a zjistil jsem ještě, že pomocí vhodných algoritmů a úpravou výpočetních vzorců se dá zdlouhavá a neoblíbená činnost udělat za zlomek původního času. To mě ostatně učil i můj otec; ten v tomto principu býval přeborník.

Jak už to chodí, všechno nakonec nějak dopadlo; správné výsledky jsem včas dodal, soudružka, ředitel i někteří šéfové byli postupně vyměnění a já měl víc času na zajímavější práci.

Jelikož internet pro ostatní uživatele ještě nebyl masovou záležitostí, tak naprogramovat webové stránky běžný laik nedovedl. Nicméně jako uživatel jsem jako jeden z prvních zatratil M$ Explorer, coby nepoužitelný zmetek. V tom čase byly ještě prohlížeče Netscape a Mozilla. Mozilla měla navíc tu výhodu, že byla jako suita, tedy měla v sobě i editor webových stránek. Protože klasické programování mě zajímalo jak loňský sníh, tak jsem tento editor WYSIWYG celkem přivítal. Nicméně jako vyučený analytik jsem začal stránky nejprve rozebírat a znovu (jinak) skládat. Ale to jsem byl pořád ještě začátečník a čekalo mě dlouhé studium.

 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

 

Po této rozcvičce s eroticky detektivní zápletkou nebude nesnadné přejít k meritu věci. Totiž jak dnes udělat nebo změnit webovou stránku bez toho, abychom se museli starat o poplužní dvůr nebo Augiášův chlév. Pokud tedy zůstaneme u firmy Mozilla, tak podobnou suitu, o které tu byla řeč,  vydává jako SeaMonkey, ale protože nás bude zajímat jen editace, tak zkusíme použít aplikaci, která se jmenuje KompoZer.

 

 

KompoZer (dříve NVu) je samozřejmě z dílny Mozilly a zůstal asi jako vedlejší produkt v časech, kdy se z Mozilly stal Firefox. To jsou běžné metamorfózy a KompoZeru jistě nebylo na škodu zůstat jako samostatný produkt.

Pokud si uvědomím, že jako programátor čehokoliv nepřicházím nikterak v úvahu, zbývá mi zase jen ten „reverse engineering“ a Zero divided by Null. Stejně tak sofistikované redakční systémy mi duševní život nijak neobohatily, takže ta malá část mozku, co se nezabývá jen jídlem a sexem, se právě pro tuto analýzu KompoZerem může hodit.

 

 

Když se podíváte na moje nedávné příspěvky, dá se tam nalézt určité zaujetí pro nejrůznější konverze formátů a převody digitálních útvarů z jednoho formátu na jiný. Někdy je to nutnost, kterou si žádá situace, jindy zase potřeba „zakonzervovat“ si nějakou informaci z webu, kdy je předpoklad, že stránku nějaký demokrat nechá smazat. Jako jeden z těchto zoufalých pokusů je můj nedávný Sborník Aktualit 2012-2013. Nicméně tady moje snažení nekončí, je to jen modelová ukázka pro inspiraci kreativcům.

 

 

Už jsme tu řešili drobné úpravy pdf dokumentů, nicméně není každý pdf dokument vhodný na další zpracování. Když si např. naskenujete knihu a necháte ukládat přímo do pdf, tak si z ní už textový dokument neuděláte. Jsou to jen a jen rastrové obrazy, převedené do jiného formátu.

Webovou stránku si dáme stáhnout v původním formátu na disk (offline reading) a pak si ji pro vlastní potřebu můžeme i upravit. V tomto případě nám poslouží program KompoZer, se kterým si strukturu stránky zanalyzujeme a zbytečné „křoví“ vysekáme. Stránka se tak dá zjednodušit a zbavit zbytečné reklamy a pro nás nezajímavých artefaktů. Ukládáme zpět do formátu html. Můžeme zkusit i jiný formát. Při bližším pohledu zjistíme, že projekt KompoZer je už 3 roky beze změny a jen v angličtině. Jsou tam nějaké snahy o lokalizaci, ale já jsem to nedělal, vlastně to ani nepotřebuji. Ten, kdo už pracoval s nějakým dokumentem Office, si základní pracovní postupy vyhledá a zbytek je pokus-omyl. Jako bonus máme ještě Undo.

* KompoZer si nainstalujeme ze základního repozitáře MINT 13, buď přes Terminal nebo v GUI. Po instalaci se nám objeví spouštěč v kolonce Programování.

Při vlastní „analytické“ práci si často uvědomíme, jak „blbě“ je ta která stránka napsaná, když si ji vezmeme pod ten náš mikroskop, pardon KompoZer. Jsou jistě i pěkně napsané (rozuměj naprogramované) stránky, ale ty dělají většinou lidé, kteří tomu dobře rozumí. Aspoň se každý může poučit, jak se to nemá dělat… Já se za odborníka nepovažuji, ale jistý přehled o věcech mám a „vím na co šáhnout“. Právě při „kuchání“ stránek pomocí KompoZeru nebo Master PDFEditoru si uvědomím souvislosti, které se pouhým okem zjistit nedají.

 

 

S politováním musím konstatovat, že uživatelé MINTů 14 a 15 KompoZer už v repozitáři nemají, údajně kvůli nesplněným závislostem. :°( Ti šikovnější si mohou instalaci udělat „manuálně“; já mezi ně nepatřím. Přeji všem kutilům při této „řezničině“ hodně úspěchu a očekávám, jako ostatně vždy, tisíce děkovných dopisů. Na ty nejlepší rád odpovím.

 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°