Lenost je matka pokroku. Líný člověk přemýšlí, jak si práci ulehčit a přitom něco vynalezne. Ďábel přemýšlí, co pokazit …
Dnes pokračujeme v našem zkoumání KURVÍTEK. Při bližším pohledu zjistíme, že kurvítko je vlastně protipól tzv. „zlepšovacích návrhů“, s kterými jsme si za socializmu přilepšovali k tabulkovým platům. A nejen to, celkový způsob myšlení byl víc zaměřen na progres, ne na destrukci, ta přišla až potom, s Klausem.
Nedávno jsem viděl na internetu dokumentární film o žárovce, která svítí nepřetržitě už 105 let. Film pokračuje tím, jak výrobce žárovek dává vývojářům úlohu, skrátit životnost žárovky, aby z důvodu nasycení trhu nemusel zastavit výrobu. Že se to dokonale podařilo, o tom svědčí skutečnost, že klasické žárovky, vyráběné kdysi v Polsku, dosahovaly životnosti něco přes 100 dní, což byl asi světový unikát.
V současné době se ani pracovník, co dělá 20 let v servisu spotřební elektroniky nemůže považovat za odborníka, protože výrobci (dodavatelé) nových modelů umísťují kurvítka stále důmyslnějším způsobem a o nějakém náhodném odhalení nemůže být ani řeči. Dalo by se s nadsázkou říci, že i do jehly se dá dnes vložit mikročip, aby se po určité době zlomila. Ve spotřební elektronice se nedá žádným způsobem zjistit, na co je tam která součástka, navíc když je ještě pro jistotu zalitá pryskyřicí. A pokud je pouze přiletovaná, tak hodně teplou pájkou, aby se při případné demontáži pájkovačkou zničily i sousední komponenty. Je to určitý druh časované bomby, která zajišťuje odbyt nových výrobků s novými, vylepšenými kurvítky.
Náhradní díly se na trh nedodávají, protože to nemá význam, pokud se na trh ročně uvede 15 nových modelů. Nevinně vypadající součástka, jako třeba poddimenzovaný kondenzátor, dokáže spolehlivě znefunkčnit jakékoliv zařízení.
Zvláštní kategorie „spotřebního zboží“ jsou kompaktní fotoaparáty. Jejich konstrukce vylučuje jakoukoliv amatérskou (i když jednoduchou) opravu. S hlediska životnosti snesou srovnání se starými jednorázovými bakelitovými aparáty: Vyfotografovat 3 dovolenky a do koše.
Teď z jiného soudku: Před 3 lety jsem vyřadil starou analogovou televizi a nahradil ji „plocháčem“, se kterým jsem se po nějaké době naučil zacházet a jistou dobu ho používal i jako monitor k nettopu, abych si od televize mohl odskočit na internet. Tak čas plynul a asi po dvou letech jsem občas přišel domů a TV byl zapnutý, hrál. Jelikož konkretní viník nebyl k dispozici, tak jsem věc neřešil. Když se ovšem podobná událost opakovala, například v noci, bylo to natolik divné, že jsem přemýšlel o chybě. Navíc TV se sám od sebe i vypnul, když se to právě nehodilo, nebo vyskočilo MENU a začalo se samo přepínat až do přerušení příjmu. Dokonce „sama od sebe“ hrála na monitoru jen reklama.
Vzpomenul jsem si proto na jednoho staršího opraváře, který mi kdysi velmi rychle a za levný peníz opravil analogový TV. Zavolal jsem proto tomu pánovi, ale to už nebyl ten starý dobrý pantáta, co před lety. Hned po telefonu „věděl“ kde je chyba, ale že teď nemá čas a bla, bla, bla. Nakonec přece za 2 dny přišel, přinesl sebou 3 velké kufry plné speciálního nářadí, ze kterých vybral pouze elektrický šroubovák a zkoušečku s nějakým budíkem. Pak se začal vyptávat na další podrobnosti poruchy, protože najednou „nevěděl“ kde může být chyba. Pak si nechal ukázat uživatelskou příručku a manuál, které dlouho studoval, ale stejně se k ničemu nedopracoval. Potom co se dozvěděl, že je už po záruce, převrátil telku, odšrouboval zadní kryt a prohlásil, že chyba je v matiční desce, kterou pro jistotu také hned vymontoval. Pak vybral mobil, vyťukal nějaké číslo, kde měl být údajně sklad náhradních dílů. Požadovaná základní deska na skladě skutečně byla, řekl ale, že stojí 161 € + diagnostika a montáž. Záruka bude půl roku. Doporučil mi, abych si raději koupil nový televizor. Proto jsem rychle pána vyprovodil ke dveřím; ještě předtím si naúčtoval 15 € za diagnostiku …
Protože nám v rozpočtu najednou chybělo 15 €, tak jsme si s manželkou na druhý den u TV sedli a provedli brainstorming. Každý z nás přišel s nějakou bláznivou teorií, myšlenkou a možností opravy. Znovu jsme prostudovali manuály a jedna chyba se našla; zbývala další. Vyměnili jsme přívodní šňůry, dali předpěťovou ochranu, oddělili napájecí okruhy, vybrali baterky z dálkového ovládače – a zůstala nakonec jediná možnost : KURVÍTKO. Ano, bylo v té matiční desce a stále tam i je, ale to jsme předem pracně vyloučili všechny ostatní možnosti. Tipnul jsem si tedy jak a na na jakém principu asi „funguje“. Zabralo. Proto teď už kurvítko třičtvrtě roku nezlobí a to jsme na to nepotřebovali zkoušečku ani šroubovák, co měl pan opravář. Prostě jde o to zjistit, na co šáhnout… asi tak, jak jsem kdysi před 20 lety dělal „express opravy“ počítačů u naší firmy. Když je správně položená otázka, následuje správná odpověď, jak to říkával inspektor Columbo…
Na závěr jeden tip, který jsem našel při svých toulkách internetem:
Tiskárna Epson Stylus C45 je též obdařená kurvítkem, které ji vyřadí z provozu. Nic ale není ztraceno, lék je prý k dispozici ! Program se jmenuje „SSC Service Utility for Epson Stylus Printers“ a stáhnout se dal na dole uvedených adresách:
http://www.ssclg.com/epsone.shtml
http://inkjetprinterhelp.us/epsonSSC.html
Nicméně u starších laserových tiskáren, pokud ještě takovou máte, či seženete, tyhle destrukční utility ještě asi nebyly. Dokud nedošlo k mechanickému poškození, stačí často výměna tiskového válce a náplně, pokud se ještě dají sehnat.
Jen si nedělejte velké iluze, vyhazovat je lepší než spravovat …
Pokračování příště