Další zadumání nad Mintem

I když už několik let patřím k skalním uživatelům Mintu, nic mi nebrání, abych sledoval cvrkot i u ostatních větších Linuxových distribucí. Nepředpokládám, že bych si v budoucnosti instaloval na některý ze svých disků Mandrivu nebo Ubuntu, nicméně v minulosti tomu tak bylo. Svoje zkušenosti jsem tak sbíral aktivně nebo i tím, že jsem se učil od chyb jiných, což je nesporně efektivnější metoda. Hodně se dalo naučit z článků o Linuxu, které se objevují na nejrůznějších místech na světě, ale i u nás.

Na našem území je několik webových stránek, které se zabývají Linuxem, teď je ten počet rozšířen o tu naši, Mintí. Nicméně zaměření ostatních je různé a i jejich postoj k Mintu je rozdílný. Stejně tak mnozí (možná že i neplacení) diskutéři si vylévají srdce v diskuzních fórech a nemají dobré slovo pro Mint, když se jim něco nepovede na jejich NB hned napoprvé rozjet. Já na fórech nediskutuji, raději čtu a snažím se najít společného jmenovatele na všechny ty bolesti a neduhy, které si čtenáři ventilují. Když opomenu reakce adminů typu ROFL nebo RTFM, jsou správcové, kteří trpělivě nasměrují postihnutého usera tak, aby mu pomohli. Ten náš, to je jeden z těch, kteří vás nepošlou do háje, protože dobře ví, jaké to je, pouštět se do nového projektu a opustit zaběhnuté koleje.

Já jsem se v období, kdy jsem se ještě snažil lidem „otevřít oči“ přesvědčil, že většina lidí je nějak záhadně naprogramovaná proti novinkám a „revolučním“ řešením. Co je příčinou tohoto stavu, je jen ve stadiu dohadů: Snad jim dávali ve škole tabletky s Fluoridem sodným proti zubnímu kazu, a pokazil se jim mozek, nebo se často pohybovali v exteriéru, potom co nás nějaká velká letadla práškovala s chemtrails a doplňovala nám do mozku „chybějící“ Baryum a Hliník.

Já si ještě vzpomínám na dobu, strávenou v armádě, kdy nám dávali do kafe Brom, ale to na můj mozek ani jiný orgán vliv nemělo. Větší část mužského mozku je totiž orientovaná výhradně na sex, takže intelekt je pouze v tom malém zbytku, proto je tak těžké něco vymyslet. Pokud jsem zmínil revoluční řešení, tak se jedná o princip, který se ovšem nedá srovnávat s nechvalně známou „sametovou revolucí“. Není možné sedět na dvou židlích současně, nebo se stále ohlížet zpět, jaké to bylo tenkrát, když jsem ve Windowsu jen klikal ikonky a nemusel nic řešit (protože se to ani nedalo), maximálně každé 2 týdny nějaký virus nebo BSOD…

Prostě už sedím na jiné židli a hotovo. Nebudu se ohlížet zpět jako Lotova žena, když opouštěli Sodomu a Gomoru. Její proměna na solný sloup symbolizuje zkostnatělost a zatuhlost, s kterou většina lidí těžko zápasí. Je to určité varování a výzva k tomu, že když už jsme se vybrali dopředu, tak pojďme, a z toho, co bylo, si vezměme jen ponaučení. Ti, kteří si už nenárokují „svoji židli“ v kině a sednou si tam, kde je líp vidět ví, že nic na světe nemůže být jen černobílé. Každý člověk má jinou výši IQ a svůj vlastní způsob myšlení. S překonáváním stereotypů to též není tak jednoduché, každý máme nějaké oplocení, za které se jen s velkým úsilím dostáváme. Myšlení prostě bolí. Bude to asi tak, jak říkával Jan Werich : Starý vůl musel být jednou mladým volem.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Tak jsem si teď, po vydání Mintu 15 nalistoval několik českých Linuxových webových stránek, abych si prohlédl, jaká je reakce na tuto událost. Celkem vzato, reakce jsou vlažné, snad už jen proto, že se stále dává možnost „vyslechnout i druhou stranu“, což byl kdysi dávno teoretický předpoklad pro soudní objektivitu. Málokterý redaktor se angažuje pro nějakou konkretní distribuci, pokud je placen jen za to, aby něco o Linuxu napsal. Poznám v tomto směru řadu výjimek, ale ty jsou spíše v anglicky hovořícím světě, i když i v české kotlině se někteří najdou. Mnozí opět shodou okolností jsou právě v zahraničí …

Pokud jde o mě, vidím situaci následovně : Dokud se Mint udrží v nastoupené cestě, a nezařadí se „do stáda“, není důvod k tomu, abych ho kritizoval, protože bych to směl učinit jen tehdy, kdybych dokázal vymyslet něco lepšího. Nicméně jsem si vědom toho, že i tak komplexní systém, kterýpodporuje všechny dostupné standardy, nemůže být ušitý na míru všem výrobcům hardwaru. Ještě je třeba vzít do úvahy věk všech ještě používaných počítačů. Málo se už setkáme s vykopávkami starších 20 let, ale staré železo tu je a v něm má Linux možnost znovu se narodit. Vím, o čem píši, sám jsem tak dával život zařízením, které by jinak předčasně končily ve šrotu. První Mint (7), se kterým jsem začínal, neměl velké nároky na hardware, a byl svižný i na tom zvolna stárnoucím železe, které jsem v tom čase měl na stole. O tom, že bych se pokoušel o instalaci Mintu 15 na tuto už odloženou sestavu, dnes ani neuvažuji. Každopádně s tvrdou instalací dnes už nespěchám, počkám si na updaty a dodatky k verzi, což obnáší tak asi 6-7 týdnů od vydání. Instalace nové verze většinou znamená opuštění a odinstalaci těch předcházejících, spolehlivě fungujících, protože končí podpora a provázanost na nové verze používaných aplikací. Jistě, pokud je k dispozici LTS verze, tak není co řešit, ale jen do času. Možná by proto vývoj mohl směrovat k tomu, aby nové verze byly k dispozici jen jednou za rok.

Říká se, že když dva dělají totéž, není to totéž. A také je dobré si vzpomenout na to Werichovo „ten dělá to a ten zas tohle, a všichni dohromady uděláme moc !“ Tato myšlenka mě přivedla k tomu, abych se zaměřil na „tohle“, jelikož náš správce je odborník na Cinnamon, který má a bude mít jeho péči. Když opomenu prostředí XFCE a LXDE, tak máme tu ještě MATE, což není tak docela odepsaná záležitost. Protože jsem s tímto prostředím dost obeznámen a nemám s ním doposud žádný problém, budu ho používat i nadále. Případné nové zkušenosti a poznatky bych mohl zveřejnit na této stránce, aby spektrum informací bylo úplné. Na druhý PC, u kterého sedává manželka, dám Cinnamon, abych mohl srovnávat… Ona ty rozdíly ani moc nevnímá, naučí se, co potřebuje a dál to nezkoumá.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Tak – a teď mě kamenujte, protože jsem v tomto zadumání pomíchal všechno dohromady. Jenže kdybych to neudělal, tak by měl dnešní příspěvek dva odstavce a ani tak by z toho nikdo nezjistil, jestli to s Mintem myslím vážně. Jelikož jsem však neustrnul u Knoppixu nebo podobného historického počinu, tak asi ano. Kostky jsou vrženy !