Terminál – Článek 2.
Minule jsme se bavili o motivaci k použití terminálu, jeho výhody nad grafickým prostředím, popsali jsme si strukturu příkazu, přepínače a argumenty. Teď se chci věnovat pohybu v Linuxovém souborovém systému. Zde si dovolím Vás odkázat na článek na webu, který zde vznikl a popisuje strukturu souborů, já to ještě shrnu pro vás čtenáře, zde krátce a vytáhnu co je pro nás důležité.
Shrnutí vědomostí z souborového systému v Linuxu
Hlavní adresář značený „/“ se jmenuje kořenový adresář z angličtiny root (kořen), odtud také pramení název pro superuživatele, již zmíněný root. Z ní stromovitě vychází struktura adresářů, viz odkaz. Jedním z těchto adresářů je složka s názvem home (domov), značená jako jedná se o složku, která „obsahuje všechny uživatele“. Takže v této složce naleznete složky se jmény uživatel. V nich je pak už přímo několik adresářů, se kterými bežně pracujete, jako Stažené, Obrázky, Videa a Plocha…
Tak jak budeme cestovat?
Relativní adresování
K pohybu se používá příkaz cd
Při zapnutí terminálu vidíte něco jako já
Jak již bylo řečeno minule, tak vlnovka označuje můj domovský adresář, jeho cestu si zjistěme pomocí dalšího příkazu, pwd, který zobrazuje úplnou cestu do aktuálního adresáře…
pwd /home/username
Dejme tomu, že chceme se podívat „domů“ k uživately, který je ještě na tomto počítači, proto potřebujeme přejít o adresář níže (blíže ke kořenu). Pro označení nadřazeného adresáře se používají dvě tečky (..) takže po zadání cd .. se dostaneme do adresáře /home. No ještě jedno kompletně…
cd .. pwd /home
Tak jsme tam, ale nemohu si vzpomenout na jméno toho uživatele, ale díky informaci, že tu má složku použiji příkaz pro zobrazení seznamu všeho co je v adresáři ls (to se u vás bude lišit, ale chci jen předvést funkčnost)
pwd /home ls ondrej tester
Takže víme, že ten druhý uživatel je tester a pokud se chci z nějakého důvodu dostat k němu domů, pak použiji cd jméno, kde jméno je název cílového adresáře, takže zde cd tester (to blbé jméno vzniklo pro testovacího uživatele na články, když jsem psal o MATE).
cd tester pwd /home/tester
Tak jak rychle zpátky? Využijeme toho, že každý uživatel, když napíše cd ~ se dostane do své výchozí složky.
cd ~ pwd /home/ondrej
Tomuto způsobu pohybu v adresářích říkáme relativní, protože vychází vždy z jiného adresáře…
Absolutní adresování
Pokud jste četli předchozí část, máte vyhráno jedná se o všechny „odpovědi“ na pwd.
cd /home/ondrej/Plocha pwd /home/ondrej/Plocha
To bych skoro řekl, že k absolutnímu adresování stačí, pokud to není jasné, tak piště do komentářů…
Příkaz ls a detaily k němu
Příkaz ls jsme použili v příkladech výše, ale tento příkaz má mnoho co nabídnout ve spojitosti s regulárními výrazy, vysvětlím hned, nejprve se představíme adresář a jeho obsah. Pojmenoval jsem ji texty a obsahuje několik poznámek, nejprve příkaz ls.
Použití ls k vyhledávání souborů v adresáři. Konkrétní použití? Třeba, když stahujeme vše do jedné složky tak dlouho, že ztrácíme přehled, co tam máme, a najednou si vzpomenu, že tam mám pdfko od šéfa…
cd Stažené ls *.pdf bph07739.pdf command-line.pdf kopacek_-_mat._analyza_nejen_pro_fyziky_1.pdf prednaska_MAI_2012.pdf Progr-5.pdf rur.pdf Sítě 12Z - Forst.pdf soubor.pdf Urbancova_Informacni_system_pro_evidenci_hranicnich_znaku_DP.pdf
Tak a teď najdu to vyžadované pdfko normálně v systému a otevřu ho (popř. také mohu přes terminál, na Mintu je nainstalován atril, který čte soubory, takže atril soubor.pdf)
Další použitelné přepínače pro ls
O přepínačích jsem mluvil minule…
-a vypíše i soubory skryté (s tečkou na začátku).
-h vypisuje tak, aby byl výsledek vhodný pro lidské oči (například velikosti souborů).
-R vypíše podadresáře rekurzivně, takže takto odhalíte celý systém souborů a jste schopni ho celý prohledat…
Příště začneme se soubory pracovat, vypisovat, tvořit, zapisovat atd…
Další díl
Parádní práce 🙂