O vodě, Mintu a GPRename

Tak už to v životě chodí, že není každý týden posvícení a Vánoce jsou, bohudík, jen jednou do roka. Stejně tak ani redaktor nemá každý den na růžích ustláno a tak občas se mu podaří napsat, jak jadrně říkají hlasy z lidu – článek o hovně. Přes veškerou snahu a dobré úmysly, i mě se to občas povedlo a tak abych byl mimo podezření, tak dnes napíšu o vodě.

Máme doma takovou plastovou konvici, do které když nalijeme určité množství vody z kohoutku, tak voda pomalu proteče filtrem a ve spodní části konvice je z ní už celkem dobrá voda k pití i na kávu. V časech mého mládí jsme samozřejmě podobné vymoženosti neměli, u nás doma byla velmi dobrá, vápenitá voda, která sice na praní moc vhodná nebyla, ale chuť měla skvělou. Jelikož jsem pár poválečných let nebydlel u rodičů, ale u babičky v Brně, tak tam jsem si ten rozdíl v kvalitě uvědomil, protože tamní voda se nehodila ani na čištění zubů, natož k pití. Nicméně i později, při svých toulkách nejrůznějšími krajinami jsem si ty změny v chuti nemohl nevšimnout.

Faktem je, že voda musí být ve správný čas na správném místě a někdy si člověk fakt nemůže vybírat, což je sice tristní, ale nevyhnutelné. Bez jídla a bez počítače se to dá nějakou dobu vydržet, ale pít se musí – tak si vzpomínám na své toulky po náhorních planinách, kde jsem si vodu musel obstarávat ráno, sklepáváním rosy s listů a trávy do ešusu, abych si mohl aspoň udělat snídani.

Při potulkách přírodou se člověk seznámí i se spoustou zajímavých rostlin, které se dají použít i v jídelním lístku. K potravinám nesporně patří také bylinkové čaje a takový čaj z řepíku nebo z máty potěší tělo i ducha. Mátě se lépe daří tam, kde není sucho, ale je dostatek vody, nicméně některým odrůdám se daří i na mé zahradě, pokud máme možnost ji polévat.

V úvodu, co jsem psal o té speciální konvici, vynechal jsem podrobnosti – v principu se jedná o uzavřený uhlíkový filtr, který zachytí rozpuštěné těžké kovy, pesticidy a volné halogeny, což zpravidla na domácí úpravu vody postačuje. V běžně dostupné vodě ale nebývá dostatek draslíku ani hořčíku, což jsou (zvláště hořčík) prvky nadmíru užitečné a zdraví prospěšné. To se naštěstí dá snadno doplnit, pokud si chlorid draselný a síran hořečnatý koupíme u výrobce, a vyzkoušené množství si pak do jinak měkké, už přefiltrované vody přidáme. S vápníkem jsem nic podobného zatím nezkoušel, protože ten by měl být ve formě rozpustného hydrouhličitanu, což se snadno řekne, ale hůř realizuje.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

*  Takže dnešní úvodní povídání nebylo o Broučcích ani o Tante Merkel & Refugeés, ale o něčem, co se každého bytostně dotýká – o vodě. Zatím si jí ještě nevážíme tak, jak by se patřilo, ale to jen proto, že jsme ještě nebyli na dovolené tam, kde prší jen jedenkrát do roka…

A ten článek o sušené vodě – to nebylo vůbec jen takové marné povídání, ale první varování…

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Pěkně se vrátíme k našemu Mintu a podíváme se, co bychom si v naší běžné práci mohli vylepšit. Kdysi dávno jsem si vybral aplikaci, která má název GPRename, což i méně zdatnému angličtináři napoví, že se bude jednat o nějaké „kolektivní” přejmenovávání. Navíc je celá aplikace v grafickém prostředí, takže ani zapřisáhlí odpůrci příkazového řádku nebudou mít důvod ke stížnostem.

Každému z nás se stane, že si z nějakého zdroje sebere určitou množinu dokumentů nebo obrázků, které pak mají ty nejnemožnější názvy, které připomínají dokumenty z jidiš nebo Enigmy. Pokud jde o obrázky, tak tam se dá použít program gThumb, kde se dá podobná reorganisace udělat. Nicméně zase jen v rámci dostupných šablon, které si upravíme podle své představy. Dnes si pro rozšíření našich dalších možností můžeme vyzkoušet GPRename. Ten je v našem hlavním repozitáři, odkud si ho můžeme nainstalovat klasickou cestou nebo ve zrychlené instalaci pomocí Terminálu:

Příkaz terminálu:
sudo apt-get install gprename

nebo

Příkaz terminálu:
sudo apt install gprename

 

Ten se nám po nainstalování ukáže v kolonce Příslušenství.

Úvodní obrázek nám trochu připomene nějaký jednoduchý správce souborů jako Thunar, ale při podrobnějším zkoumání zjistíme, že ve spodní části okna je menší oddíl se čtyřmi záložkami, kde si můžeme vybrat to, co se právě chystáme dělat.

Jsou tam:  Case Change — Insert/Delete — Replace/Remove  — Numerical.

 
I méně zdatní angličtináři si budou vědět rady, protože stejně je celé prostředí v angličtině, ale v takové, se kterou se běžně setkáváme i v jiných programech a manažerech. Zkrátka a dobře, vybereme si několik svých souborů, které budeme nálepkovat a přejmenovávat podle svého přání. Pokud se tato skupina souborů nachází už v nějakém konkretním adresáři, tak si to místo zvolíme a přejmenujeme všechno, co se v něm nachází. V podstatě jde o GUI provedení dávkového souboru, což bychom museli jinak dělat v Terminálu. O podobných kouzlech už bylo v našem prostoru napsáno hodně, a pokud se nemýlím, tak většinou v tom má opět prsty Satapouch.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Dnes jsme se seznámili s malým prográmkem z kategorie Příslušenství, který může, ale určitě nebude naším každodenním společníkem. Už jen proto, že pořádek si v našich adresářích děláme jen sporadicky, prostě když už se nemůžeme na ten svůj bordel dívat. Je to přirozený jev, protože pokud máme alespoň elementární znalosti z teorie chaosu, tak nám bude jasné, že i legendární báje o Sysifovi má něco do sebe, ale o tom zase někdy jindy…

Tento článek nemá za cíl dělat z komára velblouda, ale když na to přijde, tak si vzpomeňme na moudro, že „Ďábel je ukryt v detailech”, ale přitom i na dost oblíbený slogan, který měl jeden z mých šéfů vystaven na tabuli ve své kanceláři:

 

„POŘÁDEK JE JEN PRO BLBCE, INTELIGENT MUSÍ ZVLÁDNOUT CHAOS” !

 

Byl to inženýr, který uměl skoro všechno a natolik inteligentní, že asi třikrát do roka za ním přišel ředitel a povídá: Já ti to tady klidně za 3 stovky uklidím – a 3 stovky, to bylo tenkrát dost peněz…

Tak si laskavě vyberte!

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°